Zahájit běžecký rok v teplém únorovém sluníčku u moře v Itálii, to zní stylově. Tím spíš, když nejdřív šijete běžecká trička a potiskujete je, a teprve potom začnete sami běhat. Závodní triko vlastní výroby si takhle Richard Schön zasloužil v cíli letošního Neapolského půlmaratonu tuplovaně.
Dříve hrával hlavně tenis a běh míval k němu jako nutné zlo, znáte to… Jenže jeho firma t2u začala někdy před dvaceti lety zajišťovat oblečení pro Pražský mezinárodní maraton a jeho charismatický šéf Carlo Capalbo mu po čase se svým zaníceným výrazem řekl: „Když chceš pro nás dělat, musíš s námi běhat.“ On se jen na chvíli zamyslel a za pár měsíců stál na startu Ústeckého půlmaratonu. „Uběhl jsem ho, celý a v kuse za nějakých 2:15,“ vzpomíná tehdy 136kilový, nyní metrákový chlapík.
Další rok přidal maraton, později zvládl kompletní roční program RunCzechu, vydal se do Benátek i na ikonickou pouť z Marathonu do Atén. „Dostal jsem se taky jednou na listinu náhradníků pro New York, ale zranil jsem se a nemohl tam odjet, to mě hodně mrzelo,“ vypráví. Zkrátka stal se z něho běžec. Žádný nesmiřitelný závoďák, ale sběratel zážitků. A tak se v roce 2019 vypravil poprvé i do Neapole. „Když s někým dělám, chci vidět, jak mu to celé funguje,“ přidává další motivaci.
Italská životní filozofie „Dolce vita“ se mu líbí i při běžeckém výletě. Bydlí tu v centru, v čase tradičního Carnivalu, masopustového reje masek, si rád sedne na kafíčko a večer na vínko. Kochá se výhledy na mořskou hadinu a zajde se i vykoupat, přestože místní korzují v této době na kolonádě ještě v kožiších. Neodradily ho ani zkazky o tom, jak se tu při pověstné italské organizaci před lety část závodního pole jednoduše ztratila, nikdo neví, kam doběhla… V režii pořadatelů RunCzechu však kvalita zázemí a servisu stoupá každým rokem. Letos už tu dokonce zapsali zásluhou vítězného Yermana Crippy italský rekord (59:26).
Richard Schön zde nechyběl ani v roce 2020 o víkendu, kdy vypuklo celosvětové covid-šílenství… To mu povolilo další výpravu až letos. „Do poslední chvíle to vypadalo nejistě, rozhodovalo se až koncem ledna. Jak bylo jasno, neváhal jsem.“ Spíš ho brzdila obava z počasí. Však ještě v sobotu pršelo a foukalo, rtuť teploměru marně atakovala deset stupňů. Ale v den startu se obloha rozjasnila a teplé sluneční paprsky potěšily běžce. „V restauracích ještě vyžadují green pasy, ale v předzávodním koridoru už mělo roušky jen pár lidí. Zdá se, že se situace vrací k normálu,“ popisuje atmosféru.
Ta má i v Neapoli unikátní pasáže. Trasu lemují zdi se sgraffiti legendární „Boží ruky“ Diega Maradony, který tu před třiceti lety působil, nebo spíš pobláznil město. „Všude ve stáncích pořád prodávají jeho trička nebo dresy, po nich jsem koukal hlavně já, to víte, profesionální deformace,“ usmívá se neapolský ambasador. Ostatně fotbalový stadion leží nedaleko startu půlmaratonu. Druhým směrem pak vede skoro kilometrový tunel, do něhož zamíří celý běžecký had. „Všichni pak uvnitř začnou zpívat italskou hymnu, která pak jakoby duní uvnitř hory, to je hodně silný moment. Něco jako Vltava na startu českých závodů,“ vybavuje si nezapomenutelný zážitek. Cílový čas, letos 2:04, nyní 48letý běžecký nadšenec neřeší. „Dal jsem to pod šest na kilák, jak jsem chtěl, a to jsem ještě ztratil pár minut čekáním na toaletu na trati,“ pokývne hlavou.
V už zase početném poli okolo 4200 účastníků se rozhodně neztratil. Stejně jako další Češi, kteří se stali s téměř osmdesáti páry nohou na startu třetí nejpočetnější ekipou. Nejlepším z nich byl Radek Zich, za 1:23:23 na začátku druhé stovky absolutního pořadí. „Možná jich bylo i víc, češtinu jsem slyšel často. Přijelo hodně Čechů, kteří nějak působí v Itálii a vnímají spojení neapolského závodu s RunCzechem,“ vybavuje si.
Italský víkend ho nastartoval na celý běžecký rok. „Už se těším po té dvouleté pauze na ten správný Pražský maraton. Loni jsem běžel sám na vlastní trati z Proseka přes Tróju a do Stromovky, ale bez těch lidí kolem to nebylo ono. Když to vyjde, rád bych zase zvládl celou sérii RunCzech a v plánu mám i další závody, třeba plzeňského Predatora,“ chystá se v kanceláři své firmy na pražském Proseku. Teď musí trošku přidat zase tady, aby si příští běžecký výlet (i s trikem!) opět zasloužil.