V italském Brixenu byl ve vyhnanství Karel Havlíček Borovský. Když jsme se do jihotyrolských Dolomit vydali, docela jsme mu záviděli – zdejší hory jsou prostě překrásné. Každý rok se tu navíc koná velký běžecký svátek – trailový závod Brixen Dolomiten Marathon.

Dostat se do Brixenu je z Prahy hračka, celou cestu jedete přes Mnichov po dálnici, 630 kilometrů.

Samotný Brixen leží v údolí, kousek za Brennerským průsmykem. Hory se nad ním vzpínají do výšky dvou a půl tisíce metrů. V nižších výškách jsou po nich rozesety sady a vinice a zdejší lesy vypadají jako z pohádky: klikatící se stezky uprostřed hustého porostu, kde se přecpeš jahodami a borůvkami, a na vrcholcích se můžeš těšit na překrásné výhledy.

Jak nejlépe poznat okolí? Zazávodit si!

Volba závodu Brixen Dolomiten Maraton nebyla náhodná. Je tady totiž možné vybrat si hned z několika možných tras. Od štafety 4x10km, přes 28 km, maraton, po 81 km závod dvojic.

Protože jsem nesehnal parťáka na dlouhou trasu, vydal jsem se na místní tradiční trať Dolomiten Marathon: 42,196 km s převýšením 2450 metrů. Soňa zvolila Ladinia trail – tedy 28 km trasu s převýšením 1800 metrů. Maraton se startuje z brixenského náměstí v 560 metrech nad mořem, ale cíl najdeš ve výšce 2450 metrů. Hned je tedy jasné, že příliš neodpočineš v sebězích.

Silné české zastoupení může pomoct

Na startu se připojuji ke skupině Čechů, kterou vede skvělá běžkyně Kateřina Kovač. Rozhoduji se, že se jí pokusím alespoň po městě držet, abych se dostal trošku do tempa. Start! Vyrážíme z náměstí. Prvních 5 kilometrů vede po rovině městem.

Hůlky zakázány!

Z důvodu ochrany přírody jsou tady zakázané hůlky. Můžou je mít pouze běžci nad 60 let a závodníci na ultra trailu. Přesto je na některých baťůžcích vidíme. Další část zase evidentně nedodržuje pravidlo o povinnosti trailových bot. Výbava je vůbec velmi zajímavá. V Čechách bez super bot a oblečení u nikdo nevyrazí ani na výklus za chalupou, tady to je pestrá přehlídka stylů  – od 70. let do dneška.

Rychle se dostáváme až na šestý kilometr. Tady je první občerstvovačka a trasa přechází do stoupání. Katka si drží své tempo a mizí v dáli. Já nechávám kluky na občerstvovačce a pokračuji bez zastavení. Mám s sebou vodu i gely. Dokud to půjde chci pokračovat bez zdržování.

Strmě až nahoru

Každé sebemírnější klesání využívám ke zrychlení. Není jich tu moc, ale pomáhá mi to udržet se v závodním módu. Další občerstvovačka, opět ji míjím bez povšimnutí. Přemýšlím, jestli by tady nebylo lepší běžet nalehko. I při teplotách kolem 30° je s občerstvovačkami na každých třech kilometrech jakákoliv zátěž zbytečná.

Najednou se trasa poněkud zmírní a vbíháme na dlouhou louku. Otevírá se před námi nádherný výhled na Brixen a okolí. Funguje to jako doping. Zrychluji, střádám minutku k minutce, jen mám pocit, že výškové metry nenabírám tak rychle, jak bych si představoval. Začínám tušit, že závěr nebude patřit k nejsnazším. Dohání mě další Čech, chvíli si povídáme, než ho pustím před sebe. Snad ho před koncem doženu.

Další výškové metry, tentokrát už je cesta o něco prudší, ale stále se necítím vyčerpaně, navíc vybíháme na krásnou planinu, odkud máme nejkrásnější místa Dolomit jako na dlani. Zastavuji a nechávám na chvíli tu krásu působit.

Až tady začíná skutečný horský závod –  jsem na hranici 2000 metrů na úzké pěšince, kde se střídají skalní schody. Pomalu mi dochází vlastní voda, a tak začínám na občerstvovačkách zastavovat. Doplňuji lahve. Stoupající teplota znamená, že mi vydrží sotva na 10 kilometrů. Jsem nad úrovní lesa. Slunce praží tak, že kdykoliv výrazněji zrychlím, začíná se mi točit hlava. I přes to všechno dokážu předbíhat jednoho soupeře za druhým.

Blížím se k poslední velké občerstvovačce na horní stanici lanovky na Plose. Chvíli se zdržuji. Sním, co vidím, dobírám vodu a rychle vzhůru. Až příliš rychle, po pár metrech mě chytají křeče. Ztrácím celých 15 minut.

Vrchol v nekonečnu

Třicetiprocentní stoupání, jeden kilometr, kousek od cíle. Jakmile tohle překonám už to bude hračka. Jenže při každém pokusu o přidání mě chytnou další křeče. Dalších 20 minut se trápím vzhůru, ale nakonec jsem tady. Teď jen hřebenovka po kamenech. Ach ty výhledy! Užiju si jich v cíli, teď musím máknout. Zrychluji. Plácám si s lidmi kolem trasy. Už je tady vrchol Plose a pak jen 200 metrů dolů do cíle. Slyším češtinu, to mi Katka, která doběhla o mnoho dříve fandí.

Povedlo se, maraton pod 6 hodin. Ve městě žádná sláva, ale s tímto převýšením a v tomto terénu to beru jako velký úspěch. Také Soňa doráží do cíle a si závod chválí – i když byl téměř pořád do kopce, nebyl až tak technicky náročný a že výhledy stály za všechnu námahu.

Co tě může na závodě překvapit?

Závod není okruh, je tedy dobré připravit si dropbag se vším, co budeš potřebovat v cíli, cesta dolů bude ještě dlouhá. Nejprve musíš sestoupat dva kilometry prudce dolů po sjezdovce, až ke stanici lanovky. Startovní číslo funguje jako lístek na cestu dolů. Ze spodní stanice pak jezdí kyvadlový autobus do centra Brixenu.

Když si chceš zaběhat v Brixenu

Kde se ubytovat?

Možností je v okolí mnoho, ale je dobré podívat se na stránky závodu, protože některé hotely a penziony nabízejí rozšířený servis pro závodníky, jako je například praní běžeckého oblečení, odvoz na start a svoz zpět do hotelu – my jsme to tak měli v hotelu Sonneck. Parkování v centru Brixenu se prodraží.

Co tady ochutnat?

Jižní Tyrolsko je známé svými fantastickými chutěmi, kde se mísí gurmánské zážitky z Rakouska, společně s těmi italskými. My tady milujeme tradiční kořeněný chléb schuttelbrot, který se tu peče stovky let. Nezapomeň tu ani na věhlasná jablka, kterým se tu daří na slunečných stráních, vyhlášený jihotyrolslý špek či aromatický sýr Stelvio.

Když chceš poznat okolí

Za návštěvu stojí pevnost Forte di Fortezza.

Každý Čech by neměl opomenout výlet k domu, kde Karel Havlíček trávil své vyhnanství. Překvapí tě jeho velikost. Až budeš příbytek hledat, nenech se zmást navigací, protože ta tě zavede o pár desítek metrů jinam. kousek od hlavní silnice musíš v ulici Karla Havlíčka Borovského odbočit doprava, do ulice Pentolai a hned za další zatáčkou najdeš pěkný bílý dům s pamětní deskou.

Pokud budeš chtít relaxovat u vody, je uprostřed města velký aquapark.

Více na www.brixenmarathon.com a www.suedtirol.info/cs/

Text: Michal a Soňa Hrabcovi, Running2.cz | Foto: Shutterstock