Existuje celá řada rehabilitačních a podpůrných terapií, které nejenom rozhýbají příslušnou část těla po ukončení léčby, ale také podpoří hojení a regenerační procesy v poraněných tkáních.
1. Manuální terapie
Po úrazech se využívá zejména mobilizace čili šetrné jemné pohyby na hranici momentálního rozsahu v daném kloubu. Patří sem i automobilizace, kdy terapeut naučí pacienta příslušné cviky a on je pak provádí sám doma. Specifickou pomůckou pro rozhýbávání je pak motorová dlaha, která se využívá zejména po operacích pohybového aparátu, kdy již ve velmi krátké době po ní pomáhá pasivně, v přesně nastavených úhlech rozhýbávat příslušný kloub.
2. Ultrazvuk
Ultrazvuk je mechanické vlnění o vyšší frekvenci, než je schopno zachytit lidské ucho. Při průchodu tkáněmi působí jako mikromasáž, zahřívá je, čímž zlepšuje lokální cirkulace a prokrvení tkání, podporuje se tkáňový metabolismus a svalová relaxace.
3. Elektroléčba
Cílená aplikace přesně dávkované elektrické energie zmírňuje napětí ve svalech, otok i bolestivost, zlepšuje prokrvení tkání a tkáňový metabolismus, stimuluje se lymfatický oběh a důležité je i protizánětlivé působení. K terapii se využívají například diadynamické a interferenční proudy, pravoúhlé Trabertovy proudy či metoda TENS – transkutánní elektroneurostimulace.
4. Magnetoterapie
Využívá se při ní pulzního magnetického pole, které má na organismus celou řadu příznivých účinků – nejenom že zlepšuje prokrvení, zásobení tkání kyslíkem i odvod metabolických zplodin, ale zároveň výrazně podporuje regenerační procesy v postižených tkáních, působí protizánětlivě, zmírňuje bolestivost a aktivuje imunitní a hormonální systém. Její velkou výhodou je, že nevyžaduje kontakt s kůží, a může se tak aplikovat například i přes sádru. Výrazně urychluje návrat do plného tréninku při úrazech svalů, kloubů i šlach.
5. Vodoléčba
Voda nejen prohřívá, ale má i značný relaxační účinek na pohybový aparát. V poúrazových a pooperačních stavech se často využívá zejména podvodních masáží a vířivek, které masírují příslušnou oblast, zlepšují její prokrvení i odvod metabolických zplodin. Velmi přínosné je pak cvičení ve vodě – vodní prostředí totiž klade při pohybech končetinám stabilní odpor, znemožňuje rychlé provedení cviku a hydrostatický vztlak při něm napomáhá odvodu metabolitů. Velmi specifické jsou tzv. šlapací koupele nohou, osvědčený způsob terapie vyvinutý v 18. století Sebastianem Kneippem. Spočívá ve střídavém šlapání v teplé (40–45 °C, 60 s) a studené vodě (10–16 °C, 15 s). Cyklus se několikrát opakuje a je zakončen šlapáním ve studené vodě. Postup výrazně stimuluje krevní oběh a zlepšuje se tkáňový metabolismus.
6. Laserová terapie
Využívá se s úspěchem zejména u akutních stavů (podvrtnutí, pohmožděniny apod.), ale i při chronických zánětech šlach a k urychlení hojení pooperačních jizev. Při aplikaci laserového záření dochází k jeho pohlcení příslušnou tkání, kde dojde k excitaci molekul a následnému ovlivnění biochemických reakcí v buňkách a tkáních. Stimuluje se tak hojení i tvorba nových buněk, zvyšuje se pevnost tkání, důležitý je i protizánětlivý efekt.