Svým chodidlům většinou začneme věnovat pozornost, až když se v této oblasti objeví potíže, a navíc se při jejich řešení obvykle zaměřujeme právě jen na chodidla. Jenže skutečná příčina těchto problémů obvykle leží mnohem výše a právě tam je třeba také začít s nápravou.
Osmnáct svalů, dvanáct vazů a šestadvacet kostí spojených prostřednictvím třiatřiceti kloubů – to je stručný popis složitého systému chodidla, který lidem v dlouhé historii umožňoval efektivně tlumit nárazy při chůzi a běhu naboso. My jsme ho však bohužel nechali dlouhá léta lenivět nošením klasické obuvi, která zapojení drobných svalů chodidla znemožňuje, a teď si neseme následky v podobě narušení přirozeného stereotypu chůze a běhu a s tím souvisejícími potížemi pohybového aparátu.
Když je kotník šejdrem
Jednoznačně nejčastějším problémem spodní části našich dolních končetin je asymetrické postavení nohou a kotníků ve vertikální ose. Obvykle souvisí s poruchami došlapu, tedy s nadměrnou pronací (došlap na vnitřní část chodidla) či supinací (převažující došlap na vnější část chodidla), celý problém je však daleko složitější.
Asymetrické postavení nohou a kotníků je totiž primární příčinou poruchy statiky těla, která se u většiny Evropanů rozvíjí už v raném dětství – od prvních krůčků do zhruba pěti let věku. V RUNu už jsme o této problematice několikrát psali, proto jen stručně:
Na konkrétní postavení nohou a kotníků tělo odpovídá specifickou svalovou reakcí, která postupně způsobí poruchu postavení pánve (tzv. šikmá pánev), a ta pak po celý život negativně ovlivňuje celý pohybový aparát člověka. Mění totiž délku dolních končetin, a to poměrně výrazně: u někoho může rozdíl činit půl centimetru, u někoho ovšem i více než tři centimetry. Kvůli tomu pak dochází k výraznému přetěžování jedné končetiny, která je pak náchylnější k akutním i chronickým zraněním, a důsledkem mohou být i potíže v oblasti páteře.
Když tedy na noze něco bolí, vznikne zde zánět či zranění, tak sice úplná prapříčina (ta z dětství) je v noze a kotníku. Vlastní vznik potíží je však způsoben poruchou mechaniky těla, tedy nestejnou délkou dolních končetin a následnou poruchou reflexů – především jde o ztracenou rovnoměrnost kroku při chůzi a běhu, tedy odlišnou dobu kontaktu chodidel s podložkou a různou vertikální oscilaci (výšku odrazu z každé nohy).
Chodidlo ukáže, kam přenést váhu
Postavení nohy a kotníku pak už jen nasměruje vektory síly, tedy násobky naší tělesné hmotnosti, a v důsledku toho dojde k mechanickému přetížení v konkrétní oblasti. Noha, její tvar a funkce kotníku tak vlastně tělu ukazují, kam má při pohybu přenést svoji váhu.
Důsledkem kombinace šikmé pánve a asymetrického postavení nohou je pak vznik bolestí a dalších změn. V oblasti spodní části dolních končetin to mohou být jak změny zánětlivé, jako jsou problémy Achillovy šlachy, plantární fasciitida (zánět vazivové struktury na spodní straně chodidla) či patní ostruha, tak i degenerativní a morfologické: hallux valgus čili vbočený palec nebo kladívkovité prsty (více o těchto potížích se dočtete v rámečku).
Proč Japonce nohy netrápí?
Proč jsme ale na začátku uvedli, že se porucha statiky těla rozvíjí u většiny Evropanů? Jednoduše proto, že jde hlavně o problém euroamerické části světa. Afričané o svá chodidla přirozeně pečují chůzí naboso po měkkém nerovném povrchu a Asiaté zase už více než dva tisíce let důsledně provádějí primární prevenci pomocí aktivního cvičení, jako je jóga či šiacu – denně a všichni! Tím pak zcela jednoduše většině problémů pohybového aparátu předcházejí.
My ovšem podobnou prevenci neprovádíme, naboso chodíme minimálně, celkově navíc máme pohybu mnohem méně než naši předkové, a tím je na problémy zaděláno. Jenže právě noha (tedy chodidlo), její funkce a vertikální osa kotníku určují, co se bude v průběhu života s naším pohybovým aparátem dít.
Naštěstí se dá leccos napravit, a to nejen v dětství (kdy je to pochopitelně jednodušší), ale i v dospělosti. Je tu ovšem jeden zádrhel. Je sice pravda, že daný problém kdysi vznikl od chodidel, jejichž chybné postavení způsobilo poruchu postavení pánve, s nápravou je však třeba začít v obráceném pořadí. Korekce správnou obuví a individuálně korigovanými vložkami je sice důležitá, bez vyřešení „šikmé pánve“ má však jen velice malý vliv.
Jenom vložky nepomohou
Mechaniku chodidla, dolních končetin i zbytku těla lze tedy poměrně efektivně ovlivňovat jak cvičením, tak vhodně zvolenou obuví a vložkami na míru, ovšem jen za předpokladu vyřešení statiky pánve.
V našich krajích však bohužel zatím převládá prvoplánové pochopení problému, a to nejen z řad pacientů, ale bohužel i mnoha lékařů. To vede k tomu, že se nejčastěji využívá náprava v podobě mechanické podpory nohy (v klidu i při pohybu) pomocí vložek do bot či speciálně upravené obuvi, často v kombinaci s léčbou zklidňující (sem patří například injekce, lokální léky, ošetření chodidel tzv. měkkými technikami, rázová vlna, reflexní techniky a další rehabilitační metody). Pokud se objeví aktivní cvičení, většinou je zaměřené spíše na samotné chodidlo.
To vše většinou vede jen k dočasnému zklidnění bolestí, případně jejímu přenesení na jiné místo dolní končetiny (ve smyslu dolního zkříženého syndromu dle prof. Jandy).
Tři kroky k nápravě
Asiaty v jejich dokonalé prevenci od raného věku bohužel asi nedoženeme, jsme však schopni realizovat to, co naše medicína již dávno objevila. V zásadě jde o tři postupy, z nichž žádný samostatně nefunguje, společně ale mohou být mnohem účinnější než zmiňovaná „asijská cesta“.
- Korekce asymetrií v postavení nohou a kotníků
Nejefektivnější je tady využití kvalitních vložek do bot z vhodného materiálu a především upravených přímo na míru konkrétního člověka, aby poskytly noze oporu přesně tam, kde to potřebuje. Částečnou pomoc může přinést i správná volba obuvi na běhání – u nadměrné pronace to mohou být boty označené „motion control“, nebo dokonce boty cíleně upravené proti nadměrné pronaci (to samé platí i u nedostatečné pronace). Většina kvalitních běžeckých speciálek už dnes nabízí vyšetření na běhátku, na základě kterého vám s výběrem poradí.
- Obnova statiky těla
K tomuto kroku je nutná návštěva fyzioterapeuta (obvykle opakovaná), který odstraní „šikmou pánev“ a tím obnoví správnou statiku těla a srovná délku dolních končetin. Bez tohoto kroku bude ten předchozí zcela neefektivní.
- Úprava ergonomie a cvičení
Jde o navození optimálních ergonomických podmínek (zejména správného sezení) v práci a mimo ni. Současně s tím je třeba provádět cílené cvičení pro obnovu a udržení optimálních svalových vazeb v těle, svalových zřetězení a také obnovu stereotypu chůze a běhu. I s tím vám poradí fyzioterapeut.
Mám prsty nakřivo
Velice častým problémem v oblasti chodidel jsou deformity v oblasti prstů. Jde zejména o vbočený palec (hallux valgus) a kladívkovité prsty (digitus malleus).
Vbočený palec
Jak se projevuje: Jde o poruchu v postavení nohy, kdy vybočuje hlavička metatarzální kosti směrem dovnitř. Na palcovém kloubu tak vzniká charakteristická „boule“ a samotný palec se zakřivuje směrem k ostatním prstům (někdy dokonce dojde i k jeho překřížení přes ukazováček).
Jak vzniká: Porucha je do značné míry genetická, jsou však velké rozdíly v tom, v jakém věku vznikne a jak rychle se zhoršuje.
Jak se léčí: Evropané, kteří tráví většinu života v botách a navíc jsou ještě ke vzniku vbočeného palce geneticky předurčeni, často končí na operačním sále. I když je ale dnes chirurgické řešení opravdu propracované, nemusí být vždy nutné, pokud začneme včas pracovat na sekundární prevenci. Základem je správná podpora nohy (tj. vložkami na míru), která má smysl jak pro prevenci, tak pro léčbu. Vložky musejí být z materiálu, který je pro nohu snesitelný, dostatečně pružný a dokáže korigovat i individuální rozdíly (včetně rozdílů mezi pravou a levou nohou). Vložky se vyrábějí na základě otisku či ještě lépe sofistikovaného vyšetření na běhátku s použitím videosekvencí. Pouhá mechanická podpora však vede pouze k dočasnému zlepšení. Pro skutečnou nápravu je třeba ji kombinovat s ovlivněním statiky těla, délky dolních končetin a nervosvalových reflexů, tj. stereotypu chůze a běhu.
Kladívkové prsty
Jak se projevují: Hlavním příznakem je postupné krčení a deformování prstu, který se kvůli zkracování šlach a deformacím kloubních pouzder postupně začíná o podložku opírat bříškem a nelze jej narovnat. Časem se v důsledku tlaku obuvi vytváří na hlavičce prvního článku prstu bolestivý mozol či kuří oko. Otlaky mohou vznikat i na bříškách prstů a na přetěžovaných částech plosky. Jen výjimečně bývá takto postižen pouze jeden prst, většinou se s rozvojem jeho špatného postavení přidávají i prstce sousední.
Jak vznikají: Záleží opět na stupni genetické zátěže a na péči o statiku těla, cvičebním plánu a na způsobu korekce pomocí vložek v botách i botami samotnými. Zjednodušeně lze ale říci, že je to vlastně zrcadlově opačné postavení nohy a kotníku oproti předchozí vadě. Co u vbočeného palce bylo směrem dovnitř, je tady směrem zevně.
Jak se léčí: I tady se v extrémních případech používá operativní řešení, které je dnes rovněž dobře propracované, ovšem oproti předchozí vadě méně technicky náročné (s menším zásahem do kostí). Pokud se mu ale chceme vyhnout a chceme dosáhnout trvalejšího zlepšení, je třeba postupovat stejně jako u vbočeného palce, tedy kombinovat fyzioterapeutickou péči, cvičení zaměřené na obnovu svaloviny nohou včetně klenby a podporu pomocí vložek na míru. Stejnými prostředky je v případě již nezbytné operace možné výrazně zkrátit pooperační rehabilitaci a návrat k chůzi a sportu.
Chodidlo jako obraz těla
Komplikace při problémech v oblasti chodidel přinášejí kromě souvisejících svalových reakcí i vnitřní vazby v těle – je jedno, zda je nazveme reflexní, či akupunkturní. Poslední výzkumy medicíny tyto vazby potvrzují, pomocí přístrojů lze změřit jak elektrický odpor konkrétního akupunkturního bodu, tak i trigger pointu.
Ovlivnění určitých bodů a oblastí na chodidlech akupunkturou, akupresurou, případně požehováním (moxováním) sice neléčí příčinu problémů v oblasti chodidel, kromě dočasné úlevy však může u chronických potíží zpětně pozitivně ovlivňovat vnitřní orgány.
Každý orgán má přitom své místo ovlivnění. Moderní medicína sice zatím nepotvrdila možnost využití těchto míst coby diagnostické metody, vztahy mezi nimi a příslušnými orgány však potvrzeny výzkumem jsou.
Působíme-li tedy na chodidla moderně, tj. „aktivně fyzioterapeuticky“, léčíme tím nejen zranění a záněty v této oblasti (případně jim předcházíme), ale současně tím ovlivňujeme jak mechaniku a biomechaniku těla, tak i tělo jako celek, včetně jednotlivých vnitřních orgánů.
Text: MUDr. Jiří Marek (Naprapathy.cz) | Foto: Shutterstock
