Jiří Csirik je 26letý bývalý cyklista, který se běhání začal věnovat až po střední škole. Dnes se během živí, ale uvědomuje si, že výsledky jdou ruku v ruce s propagací. V loňském roce se s Davidem Vašem vydali na pět měsíců do Keni a natočili dokument #BEZCIVKENI.
Máš bohatou sportovní historii. Hrál si hokej, jezdil si na kole…Co tě vedlo k tomu, že si nakonec zůstal u běhu?
Běhání jsem měl rád a bavilo mě už od malička, ale nějak víc jsem se o něj začal zajímat při školních olympiádách v šesté třídě. Hrál jsem hokej a potom jsem nastoupil na sportovní gymnázium ve Vimperku jako cyklista, ale zároveň jsem v rámci zimní přípravy běhal a dokázal jsem i z cyklistického tréninku porážet v běhu lyžaře, tudíž jsem tušil, že mám nějaký potenciál, a tak jsem po ukončení gymnázia zvažoval, co dál. Sportu už jsem se chtěl věnovat jen hodně rekreačně, pak ale přišel zlom, protože na běžeckých závodech si mě všiml pan Sequent (bývalý trenér Homoláče a Holuši) a díky němu jsem se rozhodl, že se budu běhu věnovat naplno. Ale kdo ví třeba běhání ještě není moje poslední štace 🙂
Jaké jsou tvé dosavadní největší úspěchy?
Za svůj největší úspěch považuju, že jsem u běhání vydržel a pořád se mu naplno věnuju a baví mě. Ale samozřejmě mám obrovskou radost z půlmaratonu pod 70 minut. Těší mě i mnoho dalších výsledků a výkonů třeba i na dráze nebo ve štafetových závodech, kde jsem tvořil jeden tým například s olympijským vítězem Svobodou a jeho bráchou Tomášem.
Živí tě běhání nebo se věnuješ i něčemu jinému?
Můj status je profesionální hobby běžec, ale myslím si, že v téhle době úplně nezáleží na tom, jaké máte výkony, ale na tom, jak se dokážete prodat. Pravda je, že není úplně snadné se v naší republice během živit. Nicméně za podpory sponzorů, rodiny a výher ze závodů to nějak zvládám. Občas si přivydělám i nějakou brigádou, jako třeba komparz ve filmu.
V loňském roce jsi strávil několik měsíců v Africe. Co tě k tomu přivedlo?
Důvodů bylo více, ale potom, co jsem přečetl knížku Běhání s Keňany, jsem věděl, že se tam jednou chci podívat a zažít si to na vlastní kůži. Byla jen otázka času kdy. Loni se naskytla příležitost si tenhle sen splnit díky tomu, že tam jel můj kamarád David Váš. A tak jsme to dali dohromady a společně to zrealizovali. V Keni jsme měli společnou přípravu.
Dalším důvodem bylo i to, že jsem poslední 2 sezóny měl zdravotní problémy a s tím i spojené problémy s motivací. Moje cesta do Keni na 5 měsíců byl můj poslední pokus o jakýsi restart, který byl úspěšný a díky němu běhám dál a rád.
Jaké zážitky sis přivezl?
Zážitků jsem měl spoustu, jak těch sportovních, tak těch kulturních. Viděl jsem velkou africkou 5ku na safari, vylezl na Mt. Keňu a přiblížil se místní kultuře. Ale ty nejsilnější zážitky mám ze skupinových tréninků s Keňany. Když vás ve skupině běží třeba 200, to je neskutečný zážitek a důvod, proč se tam vracím. Něco takového tady opravdu nezažijete.
Mým nejúsměvnějším zážitkem z celého pobytu bylo, když nám olympijský vítěz a světový rekordman v maratonu Eliud Kipchoge udělal taxikáře a dovezl nás z letiště do Itenu při jeho cestě z Newyorského maratonu. Byl jsem mile překvapen, jak skromný a úsměvný a věčně veselý chlapík to je.
O svém pobytu jste společně s Davidem Vašem také natočili dokument, který nyní promítáte. Jaký je váš záměr?
Ano. Odjakživa jsem velký filmový fanda a snil jsem o tom něco natočit nebo v něčem hrát. Přibližně půl roku před odjezdem se mi v hlavě zrodil tenhle nápad. Celou dobu jsem dokumentoval naše působení a náš život v Keni, protože mně samotného by něco takového zajímalo. Tudíž mým záměrem bylo přiblížit, jak to v Keni vypadá a jak jsme tam celých 5 měsíců žili po sportovní stránce, ale měl jsem snahu zachytit i život místních. V průběhu mého pobytu jsem se seznámil s jedním bývalým běžcem, který má svoji školu a napadlo mě, že skrz tento dokument mu můžeme pomoc. Proto budu moc rád, když se na tento film podíváte, určitě stojí za to.
Jaké jsou tvé běžecké cíle, chystáš se zpátky do Afriky?
Momentálně když píšu tyhle řádky, tak jsem zrovna zpátky na cestě do Keni. Strávíme tři měsíce tréninkem a přípravou na nadcházející sezónu. Taky chci dokončit, co jsem loni začal – pomoc právě v již zmíněné škole.
Letos se mým trenérem stal Honza Kreisinger za což js
em velmi rád. Chtěli bychom společně vylepšit moje osobní rekordy a udělat ze mě opravdového běžce, za kterým budou výsledky, ne jenom
propagace na Instagramu a dalších sociálních sítí, protože takových už je tady spousty :).
