Jan Volár je českým triatlonovým reprezentantem. V letošním roce se mu podařilo zvítězit v závodě evropského poháru a ovládnout celkové pořadí českého poháru. Vyzkoušel si však i roli organizátora běžeckých závodů. O tom, jak se mu daří tyto dvě role skloubit, se dočtete v rozhovoru.
V letošním roce se ti dařilo, vyhrál si závod evropského poháru a ovládl si celkové pořadí českého poháru. Jak jsi se sezónou spokojen?
Měl jsem několik dobrých výsledků, ale dělal jsem hodně chyb. Pokazilo mi to spoustu závodů. Myslím, že se ještě nikdo nedokázal kolem bójky propadnout o tolik míst jako já (hlavně to nikdo nedokázal pětkrát za rok). Takže jsem pak zdaleka nepředvedl takové výsledky, na jaké jsem měl natrénováno. Výkonnostně jsem se hodně zlepšil, ale to je k ničemu, když to nedokážu prodat v závodech. Vítězství v EP mi dodalo dost motivace a ukázalo, že má smysl v triatlonu pokračovat.
Mezi triatlonisty jsi známý tím, že si trénink vedeš sám a nerad si do něj necháš mluvit. V posledních letech ti však radil americký běžec, Daniel Noah. Jak probíhala spolupráce a jaké máš podmínky teď?
Jako správný Čech si i já myslím, že rozumím všemu nejlépe, a tudíž i svému tréninku. Nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat, a přitom mi nedokáže vysvětlit, proč to mám dělat. Navíc nikdo nezná moje tělo lépe než já (jedině snad Dr. House), proto si píšu tréninkový plán sám. Není to ale tak, že bych si sednul a jen tak vymyslel, co budu dělat příští měsíc. Nejdříve absolvuji testy, které ukáží, na čem je potřeba pracovat a teprve potom sepíšu první návrhy, jak by mohl trénink vypadat. Potom vše prokonzultuji s Danielem a s reprezentačním trenérem Lukášem Vrobelem a až pak vznikne finální tréninkový plán.
Na kolik se ve své přípravě věnuješ právě běhu?
Kromě sundávání neoprenu, je běh moje největší slabina, a proto mu musím věnovat nejvíce prostoru. Ze všech tří disciplín mě ale nejvíc baví. Běhám každý den, někdy i dvakrát denně. V tom jsou zahrnuty 3 hodně intenzivní tréninky a jeden dlouhý běh. Pro letošek jsem udělal spoustu změn ve struktuře a v provedení tréninků. Například v zimě běhám krátké úseky v hale, mám dva tréninky týdně na běhátku, zrychlil jsem při „volných trénincích“ a tempem nad 4 min/km už v podstatě neběhám.
Krom závodníka sis letos vyzkoušel i roli organizátora běžeckého závodu. Jak se závod povedl?
Letos jsem společně s bratrem Tomášem uspořádal celkem 14 závodů. 13 kratších do 6 km a jeden půlmaraton. Se závody jsem hodně spokojený, máme zatím jen samé kladné ohlasy. Být profesionálem ve sportu jako je triatlon neznamená, že jen trénujete a závodíte. Pokud nevyhráváte světové poháry, musíte si vydělávat i někde jinde. V reprezentaci mám dobré podmínky, od Olympu a svých osobních sponzorů dostávám další finance, ale ty nepokryjí všechny náklady na sezonu. Proto musím finance shánět i jinak. Dokud nevyhraju Olympiádu, je jasné, že pro velké sponzory nejsem dostatečně atraktivní, alespoň ne prostřednictvím svých výsledků. Musel jsem si tedy vymyslet, co dalšího mohu k vrcholovému sportu dělat, aby mi to nenarušovalo moji přípravu. Pořádání závodů mi přišlo jako nejlepší nápad. Mohu si zvolit termíny, kdy se mi to hodí a můžu změnit to, co mi v jiných závodech vadí. Velké díky patří mým rodičům a kamarádům, kteří nám hodně pomáhají a bez kterých bychom to nezvládli.
Plánuješ zorganizovat nějaké další závody?
Připravujeme znovu seriál středečních běžeckých závodů Hradecká míle a k tomu 2–3 větší závody. Těším se, závody mají dobrou atmosféru a pořádání mě baví.
V minulosti sis vyzkoušel velice úspěšně i dlouhé tratě. Máš v plánu se v budoucnosti právě na dlouhé distance zaměřit?
Delší vzdálenosti a cyklistika se zakázaný draftingem mi budou vyhovovat. Na dlouhý triatlon si ještě netroufám, ale kombinovat Olympijský triatlon a „střeďák“ je dnes ve světě běžné. Po Olympiádě budu v několika středních triatlonech určitě závodit. Dnes je v tréninku trend snižovat objemy v a zvyšovat intenzitu i v dlouhém triatlonu. Takže se příprava tolik neliší a dá se dobře závodit i z tréninku na kratší distance. Pro představu, včera jsem, v úsecích odběhal 15 km v tempu 3:20 a dnes jsem jel 2 h na trenažeru s průměrem přes 320 wattů, takže myslím, že s pár specifickými tréninky, jsem schopný už teď závody slušně absolvovat.
Jaké jsou tvé plány a ambice do příští sezóny?
V polovině ledna odlétám s reprezentací do JAR, kde budeme dva týdny trénovat a pak závodit ve světovém poháru v Cape Townu. Podle výsledku se pak budu rozhodovat, na jaké další závody pojedu. Hlavní bude sbírat body pro nominaci na Olympijské hry do Tokia. Musím se vyvarovat chyb v závodech a naučit se pořádně rvát na bojkách, pak věřím, že je reálné i pódium na SP.
