Specialitky orienťáku

Možnosti orienťáku jsou neomezené! Způsobů, jak vylepšit či ozvláštnit mapový trénink za účelem zlepšení mapové techniky, je opravdu mnoho – různě postavené tratě, úpravy mapy či hromadný start. Kromě takových tréninků existují i závody, které se vydávají trochu jinou cestou a oproti těm běžným tak trochu liší. Závodníkům mohou zamotat hlavu i vykouzlit úsměv na rtech. Jaké jsou specialitky mezi orienťáckými závody?

Noční závod bez světel?

V Brně se každoročně koná noční parkový orienťák, který se však běží bez světel či čelovek. Trať je tvořena dvaceti kontrolami na ploše cca 0,5 km2, které může závodník absolvovat v libovolném pořadí. Startuje se hromadně a vítězí závodník, který doběhne se všemi oraženými kontrolami první do cíle. Terén je vždy z minimálně 50% zástavba (sídliště) s pouličními lampami, pod kterými lze číst v mapě. Tratě jsou stavěny tak, aby je vítěz zvládl za 20 minut. Běhat v lese, když nevidíš do mapy, je opravdovým zážitkem, neboj se to vyzkoušet!

Když migrují kontroly

Orienťák s migrujícími kontrolami neboli SMIK je závod podobný skórelaufu, úkolem každého závodníka je proběhnout v časovém limitu co nejvíce kontrol zakreslených v mapě, přičemž pořadí kontrol není určeno a kontroly jsou různě bodově ohodnoceny. Ve SMIKu je situace těžší tím, že kontroly nejsou stále na jednom místě, ale migrují. Jejich pohyb mezi jednotlivými stanovišti se řídí tzv. jízdním řádem, takže některé kontroly jsou v lese jen prvních 10 minut závody, některé např. mezi 20. – 35. minutou od startu. Aby si mohli závodníci efektivně naplánovat trasu, kudy poběží, dostávají mapu závodu 5 minut před hromadným startem. Letos proběhne “29. Mistrovství světa ve SMIKu” v okolí Prahy 17. listopadu, více na webu.

Rodinné štafety

Chceš poměřit síly tvých rodinných příslušníků oproti rodině tvého kamaráda či kamarádky? Tak právě toto můžeš vyzkoušet při Rodinných štafetách, které se každoročně konají na Pardubicku. Podmínky jsou jednoduché – štafety jsou složené ze 3 členů jedné rodiny a musí být spřízněni nejdále „do 2. kolena“. Zároveň musí být členové štafety alespoň ze dvou věkových generací rodiny. Jednotlivé úseky jsou pak délkově rozděleny od cca 3 km až po 8 km, aby se mohli štafet zúčastnit děti, veteráni i elitní závodníci. Každý rok je také připraveno „mapové překvapení“, které může zamíchat s pořadím závodu. Letos závod proběhne 22. října u Horního Jelení, více na webu.

Sprint na 90 minut

Velkým fenoménem především ve Velké Británii jsou tzv. citylaufy. Jedná se o orienťáky v městském prostředí s pevnou tratí. Jenže zatímco běžný městský závod bývá sprint, při kterém časy vítězů dosahují 15 minut, citylauf by se dal nazvat městskou klasikou. Jeho délka však nebývá pevně daná, ale často se délky tratí vyšplhají až na 15 i více kilometrů. Zážitkem pro všechny závodníky pak jsou postupy dlouhé i několik kilometrů přes historická centra měst.

Koukej, ta kontrola je na skále!

Orientační běh pražských horolezců, zkráceně OBPH, je závod s téměř tak dlouhou historií, jako má orientační běh v ČR sám. První závod proběhl již v roce 1956 a letos tak přichází na řadu 68. ročník. Jedná se o dvouetapový závod dvojic, při kterém jsou některé kontroly dosažitelné pouze s horolezeckou výbavou (slanění z masivů, přelanění na skalní věž, prusíkování na stromy, …). Na úvodní noční etapu, která má časový limit 2 – 4 hodiny, většinou nebývá horolezecké vybavení potřeba a kontroly jsou „jen“ lehce dobrodružné. Denní etapa pak trvá většinou 8 hodin a o zážitky z těžko dostupných kontrol opravdu není nouze. Pořadatelem dalšího ročníku se pak stává vítězná dvojice, závod se tak stěhuje po skalních krásách celé republiky. Letos závod proběhne 10.–11. listopadu u Sloupu v Čechách, více na webu.

Ukázka nočního parkového orienťáku v Brně na Špilberku. Našel bys po tmě svou kontrolu?

Jzdní řád kontrol při závodě s migrujícími kontrolami.

Momentka z Orientačního běhu pražských horolezců.

Celý den a celou noc

Závod v 24hodinovém orientačním běhu je nejvěhlasnějším německým závodem a sjíždí se na něj jak německá reprezentace, tak hobíci i zahraniční účastníci. Šestičlenné týmy (včetně alespoň dvou žen) se během 24 hodin střídají na orienťáckých tratích různé délky, přičemž cílem je oběhnout tratí co nejvíce. Tratě jsou navíc rozděleny na denní, soumrakové a noční, které se mohou běhat pouze v určité části závodu. Uspořádat takový závod není jen tak, pořadatelé musí roznést do lesa přes 280 kontrol a musí skvěle zorganizovat výdej map pro jednotlivé běžce, protože pro každý tým je připraveno kolem 45 různých map s tratí. Českého závodu na 24 hodin jsme se dočkali i v Česku, letos v červnu se běželo v Dubenci.