Václav Chudomel: klidný bojovník a milovník běhu

Vynikajících vytrvalostních běžců mělo Československo několik, jedním z nich byl i Václav Chudomel, který byl však známější v zahraničí, než u nás. Říkali mu Zátopkův stín, ale to ho nevystihuje. Byl to hlavně klidný, avšak velký bojovník.

Je krásné ráno 13. června 1964, ve Windsoru je na Anglii překvapivě krásné počasí. Teplo je tak akorát. Zkrátka ideální počasí na maraton. Blíží se start. Basil Heatley se soustředí na start, věří, že tentokrát Rona Hilla porazí. Zvažuje taktiku, pole favoritů není příliš široké – on, Ron a nějaký Chudomel z Československa. Hill ví, že musí nasadit tempo hned od začátku. Trasu zná dobře, před dvěma lety tady vyhrál, ale jeho tehdejší čas 2:20 letos na vítězství určitě stačit nebude.

Václav Chudomel je dobře připravený, blíží se Olympiáda a nechce tam udělat ostudu. Je to jeho poslední velký test, tady poměří síly s těmi nejlepšími. Chce všem ukázat, co v něm je. Že i cukrář z východního bloku a může předvést výkon na světové úrovni. Věří si na čas pod 2:20.

Souboj titánů

Hned na začátku se odděluje tříčlenná skupinka. Vepředu Ron, za ním bok po boku Václav a Basil. Urvat začátek se Hillovi nepodařilo, a tak se skupinka ve vedení střídá, nikdo nechce polevit a dát ostatním šanci. Mají značný náskok, tak je jasné, že nikdo jiný nemůže vyhrát. Začíná jiná hra – o světový rekord, který tady od loňska drží Leonard Edelen. Václav cítí, že se blíží okamžik, kdy tempo nedokáže udržet, ale věří, že tak silná dvojice před ním mu může pomoct ke skvělému výsledku. Dneska ukáže, co v něm je.

Borci už překonali polovinu závodu a Hill se opět pokouší urvat vítězství pro sebe. Basil ví, že to nemůže vydržet dlouho, a tak se drží své strategie a opravdu po chvíli jsou zase všichni pospolu.

Poslední kilometry před cílem v Cheswicku trio na čele se začíná dělit. Basil se vzdaluje pronásledovatelům, o chvíli později už vidí Václav také pouze záda Rona Hilla.

Poslední metry a Basil protíná cílovou čáru ve světovém rekordu 2:13:55, chvíli na to dobíhá Hill a pak už v čase 2:15:26, novém Československém rekordu a osmém nejlepším světovém výkonu Václav Chudomel. Překonává svůj vlastní národní rekord z Mezinárodního maratonu míru 1963 v Košicích a jeho výkon zůstane v Československu nepokořen dlouhých 11 let!

Létající cukrář

Václav Chudomel se narodil 27. září 1932 v Paběnici u Kutné Hory. Dlouho to nevypadalo, že by z něj rostl běžec světového formátu. Rád běhal a poctivě trénoval, ale nepatřil k lidem, kteří by se museli za každou cenu prosazovat. Sport byl pro něj únikem ze všedního dne, zpočátku překonával hlavně sám sebe. Při trénincích pracoval hlavně na vytrvalosti, ať již běhal sám nebo s partou kamarádů.

Až si ho všiml trenér Láďa Fišer, začaly jeho výkony stoupat. Zařadil do tréninku intervaly, a to už byla polovina 50. Let. Václavovi bylo přes dvacet, doba kdy jsou dnes sportovci na vrcholu.

Trénoval každý den, s jedním dnem volna v týdnu. Jenže s tréninky dnešních profesionálů se toto srovnávat nedá. I díky tomu se ale dostal až k času 2:19:15,8 na svém hned prvním maratonu v Úpici v roce 1961. V témže roce také změnil trenéra stal se jím Jiří Nezbeda. Přešel na dvoufázový trénink a začali také intenzivněji pracovat na rychlosti.

Výkřik: Tréninky, tři práce, opravy bytu – i to byla vlastně byla taková příprava na maraton, naučil se řešit nesnáze a vytrvat.

A jak vypadal Václavův tréninkový den? Brzy ráno vyrazil na brigádu roznášet noviny, pak si na stadionu v Tyršových sadech odkroužil trénink a šel do práce, po práci druhý trénink, následovaný druhou brigádou – uklízel kanceláře. Je neuvěřitelné, že to vše dokázal skloubit, ale běhu by se nevzdal, byl pro něj vším – stejně jako rodina, kterou se snažil co nejlépe uživit.

Tréninky, tři práce, opravy bytu – i to byla vlastně příprava na maraton, naučil se překonávat nesnáze a vytrvat. Za svou kariéru vzdal pouhé dva závody, jeden v extrémním horku v Maďarsku, kde skončil až v nemocnici, a podruhé naopak v extrémní zimě v Košicích, kde promrzl a nemohl dále pokračovat.

Od jeho prvního maratonu uběhly tři roky, než se stal aktivním účastníkem boje o světový rekord. Navíc se v ten den nesmazatelně zapsal do naší běžecké historie a zařadil se k absolutní světové špičce.

Výkřik: Běž v čelní skupině, odvážně a riskuj. Nerozhoduje, budeš-li třetí nebo šestnáctý, jedině odvaha po celé trati ti může přinést dobré umístění.

Tokio 1964 – souboj s velkým vzorem

Jeho výkony ho katapultovaly až k sportovní metě nejvyšší – k Olympijským hrám v Tokiu. 24. října nastoupil znovu s Ronem Hillem a Basilem Heatlym. Tentokrát stál na startu také Abebe Bikila odhodlaný po 4 letech opět převzít světový rekord.

Je odstartováno, Václav se spolu s Basilem chopí taktovky. Snaží se Bikilovi hned od začátku utéct a zdá se, že se jim to i daří. Václavovi zní v hlavě věta jeho trenéra: „Běž v čelní skupině, odvážně a riskuj. Nerozhoduje, budeš-li třetí nebo šestnáctý, jedině odvaha po celé trati ti může přinést dobré umístění…“ Riskuje a běží na své maximum, jenže přichází desátý kilometr a nástup Bikily. Všechny předbíhá a nenechává nikoho na pochybách, kdo je tady pánem. Václav se nevzdává, do cíle dobíhá na 18. místě. Ostudu tady neudělal, i když za svým nejlepším časem z před čtyřech měsíců zaostal o více než 9 minut, srdce Japonců si však za svou bojovnost získal.

Japonci milují maratony. Maratonci zde patří mezi národní hrdiny, Václav jim učaroval – pracovitý skromný, ale při běhu bojovný. Zvali ho pak pravidelně a on pozvání rád přijímal. Jak jinak by se tehdy mohl cukrář z Vinohrad dostat ven? Při své poslední návštěvě dokonce dostal od svých hostitelů nové boty. Jenže jim nedokázal říct, že jsou mu malé, a tak je nakonec daroval svému kamarádovi Josefu Kašparovi.

Amatér nejen na papíře

Ve světě byl v té době uznávanější než doma. Zůstával však stále amatérem. Většina vrcholových sportovců už v té době byla amatéry jen papírově, Václav ale stále pracoval v cukrárně v Jungmannově ulici, kde stál osm hodin u pece. Před prací běhal vytrvalostní běhy, po ní budoval rychlost na oválu. Živit se během to by nebylo pro něj. Patřil k těm, kteří se drží původního významu slova amatér: milovník.

Ačkoliv byl čtyřnásobným mistrem Československa v maratonu, neztratil se ani v ostatních vytrvalostních distancích: 2x byl stříbrný na 10 km a jednou bronzový na 5000 m. V Běchovicích startoval dokonce 30x, naposledy v roce 1996, ale ani poté s během nepřestal. Dál se pravidelně účastnil Velké kunratické – od roku 1954 ji absolvoval 44x z toho 2x doběhl jako vítěz (v roce 1963 se tu jako první v historii dostal pod 12 minut. Na závod se chodil dívat i po roce 2005, kdy se zranil a nemohl dále běhat.

Aktivní ale zůstal i po úraze. Na léto se se ženou pravidelně stěhovali na chalupu na Benešovsko, kde si užívali krásné přírody. Až do 15. prosince 2016, kdy po měsíční hospitalizaci v Benešovské nemocnici zemřel. Zanechal nám tady po sobě velký odkaz a ukázal, že důležitější než nejlepší umístění v závodě je bojovné srdce a že i opravdu úspěšný člověk může zůstat skromný.

 

Přehled medailí
Mistrovství ČSSR v atletice
bronz MČSR 1959 běh na 5000 m
bronz MČSR 1959 běh na 10000 m
bronz MČSSR 1962 běh na 10000 m
zlato MČSSR 1963 maraton
stříbro MČSSR 1964 běh na 10000 m
stříbro MČSSR 1965 běh na 10000 m
zlato MČSSR 1966 maraton
zlato MČSSR 1968 maraton
zlato MČSSR 1969 maraton
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock