Již od mládí jsem při atletických přenosech sledoval závodníky z Keni a Etiopie a vždycky jsme pak s ostatními běžci přemýšleli: Jak to, že my jásáme, když dáme pětku pod patnáct, a oni to běhají o dvě minuty rychleji. V čem jsou jiní? Co dělají jinak? Tak jsem se na to zajel do Keni podívat.
Začátkem letošního roku se mi podařilo najít trochu času, a tak jsem si řekl, že se vyrazím podívat, co je na té Keni tak výjimečného. Super inspirací pro mě byl i dokument Davida Vaše a Jirky Csirika Běžci v Keni, který najdeš na YouTube.
Když Keňa, tak Iten!
Mekkou běhání je v Keni městečko Iten, kde tě už při příjezdu vítá brána „Iten domov šampionů“.
Iten leží na náhorní plošině v nadmořské výšce 2 500 metrů. Má 40 000 obyvatel, ale působí tak trochu jako naše česká vesnice těsně po válce. Protíná ho jedna asfaltová silnice, kolem které jsou rozprostřeny obchůdky, malé výrobny a hospůdky. Každý blok je ohraničen polňačkou (kamenitá cesta s červenou hlínou), všude se pasou vyhublé kravky, ovečky a kozičky. Na každém rohu čekají chlapi na motorce a nabízejí převoz čehokoliv a kohokoliv – viděl jsem na jedné motorce čtyři lidi, ale i skříň napříč či manželskou postel. Ženy jsou většinou zaměstnány v obchůdku před svým domkem, kde mají otevřeno od rána do večera a snaží se prodat všechno možné.
Když je venku 27 °C, keňské dětičky jsou venku ve svetrech, zimních bundách a kulíšcích – honí obruč nebo za sebou tahají autíčko z PET lahve. Dospělí nosí huňaté kabátky, ale každý má v ruce chytrý mobil se 4G internetem. Co ale zaujme nejvíc, je ohromné množství běžců – narazíš na ně všude.
Život za pár korun
Přímo v Itenu je několik tréninkových kempů (rozuměj bungalovy obehnané zdí), kde se dá ubytovat. Můžeš využít luxusní tréninkové centrum, které vlastní Lorna Kiplagat. Je v něm bazén, posilovna, tartanová dráha, cena je ovšem na Keňu taky luxusní – 50 euro / noc.
Kromě toho lze zvolit zařízené bungalovy se splachovacím záchodem a sprchou – cena je kolem 250 Kč / noc. Varianta low cost (turecký záchod, hadice se studenou vodou) ti pak umožní stlačit náklady na ubytování na 2 000 Kč za měsíc.
I další náklady jsou zde opravdu nízké – oběd v restauraci vyjde kolem 35 Kč, nečekej ovšem moc masa – Keňané ho jedí maximálně 2x týdně. Základ jídla jsou brambory, rýže, kukuřičná kaše ugali, hrášek, špenát, fazole …
Jak se v Itenu běhá?
Skvěle! Přímo v centru je plocha, kde jsou dvě fotbalová hřiště. Tam se dají běhat až 200metrové úhlopříčky, okruh po trávě měří zhruba 600 m. Další možnost je vyběhnout do krásných lesů, které jsou úplně vysbírané – otýpky větviček nosí domů ženy na topení. Můžeš vyrazit i po jakékoliv polňačce, počítej však, že cesty jsou hodně kamenité a vždy naběháš pěkné převýšení.
Ani trénink na SKYruning či běh do vrchu není v Itenu problém – vyraz směrem na Velkou příkopovou propadlinu a na jednom kilometru rázem ztratíš 400 výškových metrů.
Na dráhu se v Itenu nechodí, protože tartan v hotelovém komplexu se musí platit. A tak se jezdí místní dopravou do Eldoretu, kde je tartanová dráha zdarma. Dopravu tu zajišťují malé dodávky MATATU pro 12 lidí – Keňanů se do nich ovšem vejde i 30 a za jízdu zaplatí v přepočtu cca 20 Kč.
Vidět trénink Keňanů na stadionu, to bych přál každému běžci. V jednu chvíli můžeš na ovále vidět kolem 500 běžců rozdělených do tréninkových skupin dle sponzorů (NIKE, ASICS, NN). Eliut Kipchoge tam lítá 12 x 1000 m za 2:35 a za ním se drží vláček 40 stejně vypadajících a stejně rychlých běžců.
Každé úterý a čtvrtek jsou společné fartleky – schází se kolem 200 běžců a běží se buď minuta rychle – minuta pomalu, nebo dvě minuty rychle – minuta pomalu. Dlouhé běhy chodí většinou po té jediné asfaltce (není tak kopcovitá) a mají domluvený doprovod auta, které jim podává pití.
Jak Keňané trénují?
Každou neděli je volno – to se chodí do kostela, což je mimochodem krásný zážitek. Kostelů je tu plno a mše jsou pojaty jako show s gospely.
Ostatní dny se trénuje dvoufázově: První fáze je velmi brzo ráno, kolem šesté, a jde kvalita (tempový běh, fartlek nebo úseky). Nalačno. Po tréninku si dají snídani, například batáty, a následuje odpočinek.
V poledne oběd, po něm zdřímnutí a většinou kolem čtvrté druhá fáze – lehký běh. Překvapilo mě, že i kluci, kteří měli maraton za 2:06, při něm klušou klidně v tempu 6 minut na kilometr! Večeře je kolem šesté a mezi osmou až devátou se chodí spát.
Velmi často, většinou 2x týdně, využívají masáže. Obyčejně ve dnech, kdy se běhá kvalita, a to po obědě – poté jdou ještě regenerační běh. Dlouhý běh většinou chodí v sobotu – to pak již nejdou druhou fázi, nebo jen vyklepou nohy třicet minut volně.
Proč jsou teda tak dobří?
Vidím hned několik příčin. Už přístup malých capartů – pořád jsou venku, hrají si, lezou po stromech, pasou ovečky… Všichni vidí cíl: vyhrát velký maraton a přivést domů PRIZE MONEY. V Itenu opravdu běhají tisíce lidí, a když se jich zeptáš, co mají za práci, nechápou otázku – oni přece běhají!
Lidé jsou skromní, nevadí jim bydlet v domečku 3 x 2,5 m v deseti lidech. Peníze vlastně nepotřebují – bydlí s rodinou nebo kamarády, jedí vypěstovanou zeleninu a ovoce.
Nic neřeší, na všechno je dost času, nic je nestresuje. Jde se fartlek? Tak běžím. Že tam je nějaký Kipchoge, Rudisha nebo Cheriot? To je jedno, běžím s ním. Dneska s ním vydržím tři minuty, příště třeba víc, a když budu vepředu, třeba si mě všimne nějakej bílej, co se na nás přijel podívat, a vezme mě do Evropy na závody. Druhá možnost je zaujmout na místním závodě manažera tréninkové skupiny placené zahraniční firmou – to mi pak dají vybavení a poskytnou lepší ubytování.
Veliká výhoda je také ideální klima na běhání a lepší přenos kyslíku vlivem vysoké nadmořské výšky. Obrovský přínos jsou ale podle mě právě skupinové tréninky, kde se motivují navzájem a táhnou se k vyšším výkonům.
Můžeme být také tak dobří?
Myslím, že ano. S Keňany žije a trénuje řada bělochů např. Novozelanďan Robinson, který běžel i maraton na olympiádě v Tokiu. To, že s Keňany lze i závodit, dokazuje třeba klan Ingebritsenů nebo Američan Galen Rupp, ale vyžaduje to samozřejmě obětovat tomuto cíli úplně vše. Pro nás Středoevropany je ale většinou pohodlnější a praktičtější mít sport jako doplněk ke studiu či práci a s Keňany se proběhnout jen na pražském maratonu.
Než vyrazíš do Keni
Keňa je stát ve východní Africe s rozlohou 582 646 km2, počet obyvatel je 47 milionů. Nezávislost na Velké Británii získala v roce 1963. Měnou je Keňský šilink.
Pokud míříš do Itenu, musíš letět na mezinárodní letiště v Nairobi. Následuje hodinový přelet do Eldoretu a cesta autem 50 km do Itenu.
Náklady na cestu
- Letenka Praha – Nairobi a zpět: od 12 000 Kč
- Přelet Nairobi – Eldoret: od 1 000 Kč
- Mototaxi: cca 10-20 Kč dle vzdálenosti.
- Ubytování na den: od 70 Kč
- Ovoce: banány cca 2 Kč/kus, meloun 20 Kč/kus, mango 3 Kč/kus
- Oběd: od 20 Kč
- Masáž 90 min: 100 Kč
- Holič včetně masáže obličeje a hlavy: 20 Kč