Sportovní historici ho označují za nejlepšího vytrvalce první republiky a ze vzpomínek vyplývá, že patřil k nejpopulárnějším atletům. I když se neprosadil na olympiádě nebo mistrovství Evropy, byl Jozef Koščak prvním, kdo u nás překonal hranici 33 minut na 10 000 metrů. Další z rekordů zlomil až o patnáct let později Emil Zátopek.

Ačkoli Jozef Koščak prožil nejslavnější roky v Praze a Brně, považují ho Slováci za svého. To samé o něm tvrdí i Rusíni, ale rozlousknout tuto národnostní otázku asi není podstatné. Vzhledem k východnímu původu se jeho jméno (správně Koscsak) psalo v mnoha podobách: Koščák, Kosczyak, Koszciak, Koscák, Kosciak, nebo dokonce Kostiak. Nejspíš podle toho, jak to kdosi zkomolil do novin v zemích, kde právě závodil.

Nejvíc byl ale mezi atlety znám pod přezdívkou „Baraška“. Jak k ní košický rodák pocházející z rodiny s osmi dětmi přišel? Na to existují dvě teorie. Podle jedné se ve 20. letech minulého století závodníci v klubech oslovovali „bráško“. Jenže Koščak neuměl tento výraz správně vyslovit a v jeho podání to znělo jako „baraško“. Druhá verze je poněkud prozaičtější. Po příchodu do Prahy prý nějaký čas pobýval na bytě u jisté paní Baraškové, což asi záhy prosáklo do atletické komunity…

Vyhrával, jak chtěl

Jozef Koščak těžil z talentu pro vytrvalostní běh. Poprvé závodil jako devatenáctiletý v roce 1922. O dva roky později běžel v reprezentačním utkání proti Rakousku, když si nominaci zajistil ještě jako člen KAC Košice. Tehdy skončil druhý v bězích na 5 000 a 10 000 m. Tyto úspěchy vyučeného řezníka přivedly do Prahy, jenže v AC Sparta se dlouho neohřál. Dva roky strávil bez jakéhokoli tréninku u jezdeckého pluku ve Vysokém Mýtě.

Pokud pomineme každodenní ranní běh z Letné na Vinohrady do Seidlova řeznictví, tak se ani po návratu do civilu tréninkem příliš nezabýval. Jozef Koščak byl univerzálním běžcem, jemuž se dařilo na dráze, silnici i v krosech. K většímu tréninkovému úsilí ho tehdejší domácí konkurence nenutila. Díky svému nadání vyhrával, jak chtěl. Svědčí o tom jedinečná sbírka šestapadesáti mistrovských medailí, z čehož je třiadvacet individuálních.

Ve sportu spoléhal na mecenáše, jedním z nich byl i komik Vlasta Burian. „Trenéra jsem neměl. Šel jsem od závodu k závodu. V zimě jsem trénoval jednou dvakrát v neděli včetně koulovačky. Když jsem se měl v Brně utkat s německým mistrem Kohnem, střídal jsem na dráze stovku rychle a stovku volně. Kolegové konzumovali před závody ovesné vločky, já jsem jedl normálně, jen o trochu míň,“ vzpomínal na své metody závodník, který vyznával silový styl běhu. Jeho největší zbraní byl třistametrový finiš.

Běchovický rekordman

Během kariéry vytvořil 21 československých rekordů – většinu z nich na netradičních mílových tratích, osm z dnešního pohledu oficiálních. Ten na 5 000 metrů zlomil až v roce 1944 začínající Emil Zátopek. V mezinárodní konkurenci byl Koščak rovnocenným soupeřem evropské elitě. Zažil éru, v níž závodili slavní běžci jako létající Fin Nurmi nebo Polák Kusociňski. Málo je známé, že v roce 1931 byl sparingpartnerem slavného Argentince Zabaly při jeho bratislavském pokusu o světový rekord na 10 000 metrů.

Jihoameričan krátce poté vyhrál maraton v Košicích a o rok později stejnou distanci i na olympiádě v Los Angeles. Co se týká Koščakových maratonských startů, nejsou o nich zprávy. Ví se jen to, že se v roce 1924 v Košicích zúčastnil „pokusného běhu na 30 kilometrů“. Podle dochovaných zpráv to bylo v závodě, který přímo předcházel zrodu slavného košického maratonu, a historické anály zaznamenaly jeho třetí místo a čas 2:13 ovlivněný bolavým svalem.

Velice se mu dařilo také v kratších bězích mimo dráhu. V roce 1934 vyhrál na pátý pokus Běchovice v rekordním čase 33:03,4. I jeho předchozí vystoupení v závodě s cílem na žižkovské Pražačce končila na čelních místech. Dvakrát byl druhý a třetí, jednou pátý. Hned v roce 1935 mu sice rekord sebral Josef Hron, ale díky druhému místu a času 32:57,8 si vytvořil běchovický osobák. Šestkrát vyhrál Běh Brnem, čtyřikrát závod Devín–Bratislava, přičemž v roce 1931 získal natrvalo putovní pohár věnovaný Lékařskou fakultou Univerzity Komenského.

Těžká hlava – nic pro něj

Vítězil rovněž v dalších bězích doma i v zahraničí. Má započteno sedmnáct startů v oficiálních střetnutích československé reprezentace (na 5 000 a 10 000 m), z nichž devětkrát zvítězil. Nejvýznamnější závody kariéry ho ale nezastihly ve formě. Olympijskému vystoupení v roce 1928 předcházely nominační tahanice. Oprávněnost startu musel dokazovat rekordem, nakonec však kvůli bolestivému ischiasu vypadl v Amsterdamu v rozběhu na 5 000 metrů. Na premiérovém ME 1934 v Turíně obsadil na stejné trati 13. místo, což šlo na vrub i špatným podmínkám národního výběru – nedostatečné stravě a nepatřičnému ubytování.

Koneckonců, při absenci alespoň trochu systematického tréninku nebylo reálné, aby zaběhl rychlejší časy a dosáhl kvalitnějších výsledků. Nicméně za to, co dokázal, mu patří obdiv – protože raději závodil, než trénoval. Měl v povaze nedělat si z ničeho těžkou hlavou. Nebál se žádných soupeřů, k tréninkům, ale i k závodům přistupoval lehkovážně. Je zřejmé, že při troše větší zodpovědnosti mohl dosáhnout mezinárodních úspěchů.

Závodit přestal ještě před rozbitím republiky. V padesátých letech se dostal na falešné udání za údajnou velezradu a vyzvědačství do vězení. Po pěti letech žádostí o revidování rozsudku byl proces obnoven a prokázala se jeho nevina. Naopak byla zveřejněna jeho účast v odboji. Jozef Koščak byl rehabilitován, udělením titulu zasloužilý mistr sportu se dočkal i sportovní satisfakce. Pobýval převážně v Košicích a poslední období svého života strávil v Brně.

Když se řeznický tovaryš začal prosazovat na dlouhých tratích, přesídlil z Košic do pražské Sparty. Po příchodu hospodářské krize se ocitl na dlažbě. A to doslova, jelikož se nějaký čas musel živit jako dlaždič. Proto uvítal nabídku z Brna. Závodil v barvách Moravské Slavie, ale existenční problémy ho po čase znovu zavály do Prahy, tentokrát do SK Slavia. Jenže po dvou letech se vrátil do moravské metropole, dostal práci ve Zbrojovce a zakotvil v SK Židenice, kde v roce 1938 ukončil kariéru.

Osobní rekordy

1 500 m 4:06,3 1931

3 000 m 8:44,6 1931

5 000 m 15:12,3 1934

10 000 m 32:31,3 1932

Díky svému nadání vyhrával, jak chtěl. Svědčí o tom jedinečná sbírka 56 mistrovských medailí, z nichž je 23 individuálních.

Text: Milan Novotný