Kratší neznamená rychlejší
Orientační běh (OB) je moderní sportovní odvětví vytrvalostního charakteru, při němž je nutné se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. Při závodě se hledají kontrolní stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí a v nejkratším možném čase. Cestu mezi kontrolami si každý volí podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol. O úspěchu v závodě tedy rozhoduje správná orientace a rychlý běh. Mistrovství světa v této stále populárnější disciplíně se běhá od roku 1966.
Úspěch v orientačním běhu nezávisí ani zdaleka jen na fyzické kondici a rychlosti. Rozhoduje při něm i správná taktika a strategie, umění číst mapu a vybrat si cestu, která nemusí být vždy nejkratší a nejpřímější. Někdy vede k cíli rychleji oklika, jindy se vyplatí dát přednost strmé a krkolomné cestě před pohodlnější. Vždy je ale potřeba umět se rychle (a pokud možno správně) rozhodnout v časovém i fyzickém stresu. „Je to tak trochu rébus, bojovka, hra, zábava i výzva,“ říká Kamil Arnošt. Nutnost maximálně se soustředit na trať vyčistí myšlenky, pomůže spolehlivě zapomenout na práci a vyžene z hlavy i jinou veteš.

Těžko na cvičišti…
Přes svá specifika po vás bude vyžadovat i orientační běh, pokud si ho budete chtít opravdu užít, důkladnou fyzickou přípravu. Její základ je stejný jako při tréninku vytrvalců, ale přece jen existují jisté odlišnosti. Především je třeba trénovat i neharmonický běh ve složitém terénu napříč lesem. Skákání přes kořeny, skály a močály, běh po hrbolatých drnech – to vše chce odpovídající běžeckou techniku. Musíte být neustále ve střehu, zpevnit tělo, držet rovnováhu. Není náhodou, že když měřili síly špičkoví norští „orienťáci“ s nejlepšími keňskými maratonci, prosazovali se na jednoduchých cestách Afričané. V členitém terénu jim ovšem Norové s přehledem ukázali záda.
Trénovat byste samozřejmě měli i práci s mapou – je potřeba umět se v ní rychle zorientovat a spočítat, kde je větší převýšení, odhadnout, zda se nevyplatí běžet sice delší, ale zato jednodušší cestou… V práci s mapou nejsou při orientačním běhu podle Kamila Arnošta velké rozdíly mezi muži a ženami, nicméně zajímavé je, že tvůrci speciálních map pro orientační běh („mapaři“) se stávají téměř výhradně muži.

Běhá celá rodina
Orientační běh se samozřejmě trénuje nejlépe tím, že se zúčastníte co největšího počtu závodů. Těch se koná opravdu hodně – od března do konce října si každý víkend můžete vybrat hned mezi několika. I proto se z orientačního běhu stává často rodinná záležitost, kdy běhá otec, matka i děti. Vede je k tomu i skutečnost, že při závodech jde současně o přátelská setkávání s podobně zaměřenými lidmi. Celková atmosféra připomíná pohodovou dovolenou a vstřícný přístup k dětem je samozřejmostí. U těch nejmenších se dá domluvit startovní pořadí rodičů tak, aby se v hlídání mohla vystřídat máma s tátou, trošku starší děti je možné nechat pohlídat v jakési „školce“, od tří let se už mohou zúčastnit soutěží připravených speciálně pro tuto drobotinu. Závodní kategorie myslí na všechny od šesti do pětasedmdesáti a více let, síly mohou změřit muži, ženy, štafety i smíšená družstva. „Každý si tu najde své soupeře a odpovídající trať. Na závody tedy může jezdit opravdu celá rodina a pro mnohé se orientační běh stává skutečným životním stylem spojeným s celoživotním provozováním tohoto sportu,“ říká Kamil Arnošt. On sám ostatně může jít příkladem – orientačnímu běhu se věnuje i jeho žena a tříletá dcera.

Nikdy není vyloučeno, že se slabšímu podaří porazit toho, kdo je na tom lépe fyzicky – i v tom spočívá kouzlo orientačního běhu. Trasa pro dospělé muže je vybrána tak, aby trvala asi hodinu a půl, ženy na trase stráví asi o patnáct minut méně. Kratší tratě se stavějí na zhruba čtyřicet minut, existuje ale i varianta pro sprint do patnácti minut.
I v ubytování si lze obvykle bez potíží zvolit „kategorii“, která vám vyhovuje – od kempů přes tělocvičny a penziony až po luxusní hotely.

Lesní labyrinty
Orientační běh není (alespoň zatím) finančně náročný sport, ovšem organizace závodů je náročná časově. Ze všeho nejdříve je nutné po vybrání vhodné lokality získat povolení majitelů území (většinou to jsou Lesy ČR). Pak přijde na řadu výroba podrobné mapy, na níž je zaznamenán každý kámen o velikosti nad půl metru, každé větší křoví. „Mapař musí terén důkladně prochodit, a to trvá čtvrt až půl roku,“ říká Kamil Arnošt. Někdy lze samozřejmě využít mapu pro orientační běh, kterou už vyrobil někdo před tím, ale ta nesmí být příliš stará, protože poměry v lese se relativně rychle mění. Při vlastním stavění tratě se vyznačí 60–70 kontrol, z nichž se různým pospojováním vytvoří 20–40 tratí pro různé kategorie. Cíl a start je pro všechny stejný, ale tratě se liší pořadím kontrol, délkou i obtížností. Pokud tedy potkáte někoho, kdo běží proti vám, neznamená to, že jeden z vás zabloudil!
Výhodou orientačního běhu je, že pro závody není třeba budovat nákladné sportovní areály. Stačí vytisknout mapu, do lesa roznést kontroly, připravit startovní průkazy pro účastníky a už se můžete vydat na trať. Po skončení závodu vám mapa zůstane na památku a kontroly se odnesou pro příští použití. Ani při velkém počtu startujících příroda neutrpí žádné újmy a po týdnu byste obtížně hledali, kudy závodníci běželi.

Zorientujte se po internetu
Specialitou českého orientačního běhu je práce s internetem. Čeští orientační běžci totiž začali jako jedni z prvních používat internet ke sdílení všech důležitých informací (místa závodů, termíny, mapy, organizační pokyny a podobně). Dnes jsou v tomto směru mnohem dál než třeba v kolébce orientačního běhu, ve Švédsku.
Díky zapojení elektroniky do organizace závodů (elektronické kontroly, k nimž závodník přikládá svůj čip) mohou být všechna data o časech a postupu mezi kontrolami u všech závodníků umístěna na internetu. Každý si tak může svůj výkon detailně porovnat s ostatními a vzít si z toho poučení pro příště.
To ale není všechno – systém GPS už dnes umožňuje sledovat pohyb závodníka on-line v terénu a po mapě, což běžce sice na jedné straně připravuje o zmiňovanou anonymitu uprostřed lesa, na druhé straně to zatraktivňuje možnosti televizních přenosů z vrcholových soutěží a přibližuje tak sport dosud skrytý v houštinách divákům, pozornosti médií i sponzorů.

Líheň manažerů
Orientační běžci už dávno přilákali pozornost „lovců hlav“, kteří si všimli, že tato disciplína nutí závodníky podávat soustředěné výkony a řešit složité úkoly pod fyzickým i časovým tlakem. Některé konzultantské společnosti si proto vybírají kandidáty pro náročná místa právě z řad těchto běžců. Dobře vědí, že kdo se prosadí jako orientační běžec, je zvyklý optimálně se rozhodovat i ve stresu, a proto se v podnikání dobře uplatní.
Chcete si vyzkoušet závod v orientačním běhu i vy? Je to velmi jednoduché. Můžete přijít na kterýkoli závod a na místě se přihlásit bez jakýchkoliv formalit do některé z náborových kategorií (někdy označované jako kategorie „pro příchozí“). Pokud o žádném závodě nevíte, otevřete si webové stránky www.orientacnibeh.cz a buď si najděte nejbližší závod, nebo klub OB ve vašem městě či okolí. Závody probíhají o víkendech od jara do podzimu, v době letních prázdnin pak můžete absolvovat i vícedenní závody s možností kempování, vycházek po okolí a příjemně strávené dovolené.

boxíky
Čím se vybavit
Při výběru správných bot je rozhodující, aby nepodkluzovaly v lesním terénu. Vypadají podobně jako kopačky, ale jsou pružnější a ve „špuntech“ mají malé hroty, aby lépe držely na skále a na ledu. Oblečení by mělo být pokud možno z materiálů, které odvádějí pot od těla a kterým nevadí případný déšť a bláto. Speciální oblečení na orientační běh je navíc odolnější proti zatrhnutí (běžci se občas prodírají houštím). Ze stejného důvody se nosí vyztužené podkolenky, které chrání holeně. A konečně budete potřebovat buzolu – speciální kompas sloužící k rychlé a přesné orientaci mapy a k určení směru běhu (azimutu).
Veškeré toto vybavení si můžete zakoupit přímo na větších závodech.

Šifry mistrů běhu
Trať závodu není vytyčena v terénu jako v jiných sportech. Je pouze zakreslena fialovou nebo červenou barvou do mapy, a úspěch při závodě proto předpokládá dokonalou znalost všech značek.
Start se značí trojúhelníkem, cíl je zakreslen dvojitým kroužkem. Mezi nimi jsou poskládána čarami spojená kolečka s pořadovými čísly označující kontroly, které trať vymezují. Speciální značky označují vše, co potřebujete znát, abyste si mohli naplánovat optimální trasu. Musíte se naučit rozeznat skalnatý a hlinitý sráz, poznat označení jámy s vodou, rybníčku, jeskyně, balvanu…
Jednotlivé barvy na mapě znamenají:
bílá – les, bez obtíží průběžný
zelená – les hustý, špatně průchodný nebo křoví
žlutá – otevřený terén bez stromů (pole, louky, paseky)
hnědá – výškopis (především vrstevnice) a terénní tvary
modrá – vodstvo (potoky, rybníky, prameny, bažiny aj.)
černá – jednak situaci (cesty, ploty, budovy atd.), ale také skály a kameny
Měřítko map pro orientační běh je většinou 1 : 15 000, tzn. 1 cm na mapě je 150 m v terénu.
V terénu je kontrola označena oranžovobílým látkovým lampionem o velikosti 30 × 30 cm. U stojanu je štítek s kódovým číslem kontroly a buď elektronické zařízení pro záznam času, k němuž závodník přiloží svůj čip, nebo speciální kleštičky pro procvaknutí příslušného políčka ve startovním průkazu. Kontroly se umisťují na nápadné situační či terénní prvky (skály, kameny, prameny, světliny, posedy, krmelce, křižovatky, jámy, kupky apod.).
O přesném umístění každé kontroly se dozvíte z popisu (např. východní roh plotu). V něm je uvedeno také číslo, podle kterého se můžete při závodě přesvědčit, že jste na tom správném místě.

Příroda uzdravuje
Orientační běh prospívá celému tělu: krevnímu oběhu, dýchání, pomáhá udržet funkčnost pohybového aparátu a životní svěžest až do vysokého věku (běhají i lidé starší 90 let). Kdo se orientačnímu běhu věnuje pravidelně, neví, co jsou problémy s nadváhou. Při samotném závodě se pohybujete ve zdravém prostředí na čistém vzduchu a běh po měkké lesní půdě neničí klouby tak jako běh po asfaltu.
Jediné, čemu OB škodí, jsou kotníky náchylné v nerovném terénu k podvrtnutí. Úrazům lze předcházet tejpováním a používáním vyšších bot.

Závod pro každého
Orientační běh má mnoho podob. Základní členění v rámci mezinárodní federace OB je následující:
– pěší OB,
– lyžařský OB,
– na horských kolech (MTBO),
– pro vozíčkáře (Trail).
Disciplíny bývají jak individuální (kde bývá většinou start závodníků intervalový), tak štafetové (s hromadným startem).