Pouze technicky správná technika běžeckého došlapu je současně i zdraví prospěšná. Jak ale vypadá a jak ji rozpoznáte? Run vám přináší odpověï.
Snad každý, kdo se o běh alespoň trochu zajímá, se už setkal s argumenty o jeho škodlivosti. Běhu se ve srovnání s ostatními vytrvalostními sporty většinou vytýká, že se při něm přetěžuje pohybové ústrojí, přesněji řečeno kolena, kyčle i páteř. A jak je to tedy ve skutečnosti?
V tomto případě opravdu platí, že „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Rozhodně nejsou tak vzdáleny doby, kdy řada námitek skutečně měla oporu v praxi. Ani dnes běh neposkytuje stoprocentní záruku zdraví zcela automaticky a pro naprosto všechny jeho vyznavače za všech okolností. Prudký rozvoj moderních technologií užitých při vývoji a výrobě sportovní obuvi, nové tréninkové metodiky a poznatky o biomechanice nicméně mají na zdravotní aspekty běhu výrazně pozitivní vliv.
Již nejen reprezentanti
Přenesení moderních vědeckých poznatků do praxe zlepšilo podmínky pro zdravé vyžití všech běžců bez rozdílu, jakkoliv různorodé jsou jejich ambice i výkonnost. Poznatky a služby, které byly donedávna určeny jen vrcholovým sportovcům a reprezentantům, jsou dnes k dispozici celé běžecké komunitě.
V případě kondičních a rekreačních běžců není cílem nových tréninkových metodik dosahování špičkové výkonnosti, ale zlepšení kondice a upevnění zdraví. Na místo kvantity se dostává kvalita. Další prioritou sportovních biomechaniků a výrobců běžecké obuvi je maximální ochrana pohybového aparátu. K tomu, abyste se na ni mohli na své oblíbené trase spolehnout, existují dva zásadní předpoklady: musíte si vybrat tu správnou běžeckou obuv a osvojit si optimální techniku běhu.
Naučte se běhat
Proč byste se měli snažit co nejvíce vypilovat svou techniku běhu, i když neusilujete o závodnickou kariéru? Hned ze dvou důvodů – čím bude váš krok technicky dokonalejší, tím efektivnější bude i váš výkon na trase a současně se bude výrazně snižovat míra zatěžování kloubů.
Podrobnosti se dočtete v časopisu RUN ve vydání červenec/srpen 2007.