Asi jste už možná viděli přímý přenos z maratonu nebo z atletiky. Ale co takový orientační běh? Je pro diváky vůbec zajímavý? Co je na něm specifického? Dnes vás vezmeme do zákulisí takového přenosu.
Přenos z orientačního běhu se připravuje několik měsíců dopředu. Závod se totiž odehrává na velké ploše a běžci mohou volit trasu mezi kontrolami libovolně. Navíc většina závodů probíhá v lese a každý je zcela jiný a na odlišných místech. To je mnoho faktorů, které jsou limitující. „Když přijedu například na MS v basketbalu, tak víš, ať přijedeš kamkoliv, že tam bude hala, dva koše a hrát proti sobě 2×5 lidí. Fotbal to samé. Zatímco ten orienťák je zajímavý v tom, že se přijde na holou louku a musí se to celé připravit a vymyslet znovu. Každý přenos z orienťáku je úplně jiný,“ říká světově uznávaný režisér Karel Jonák, který je podepsán nejen za řadou špičkových přenosů z orientačního běhu, ale též přenosů z Velké Pardubické, seriálu Ski Classics ad. Zajímavý prvek – televizní kamery – jsou i pro samotné závodníky. „Nejhorší je, když kontrolu, u které je kamera, nemůžete hned najít. Pak je hodně nepříjemné, že všichni vidí, co v tom lese děláte,“ připustil v rozhovoru pro iDNES.cz bývalý český reprezentant Michal Smola.
Stále pod dohledem
Pro přenos se zpravidla volí dva až tři televizní úseky, pro závod štafet těchto míst může být i více. Většinou se jedná o postup mezi dvěma kontrolami, který je spíše kratší a většina závodníků ho absolvuje podobně. Na tomto postupu jsou rozmístěné kamery tak, aby daný závodník byl stále pod „dohledem“. Na kontrolách pak divák má možnost sledovat průběžné mezičasy (podobně jako třeba v běžeckém lyžování nebo v biatlonu po určitých kilometrech), které jsou z lesa do přenosového vozu, potažmo na obrazovky, přenášeny pomocí radiového přenosu. Tyto mezičasy jsou k dispozici i komentátorům závodu, takže mohou v průběhu závodu hodnotit postavení jednotlivých běžců.
I chlapi běhají v podprsenkách
Pro účely TV vysílání (ale nejen pro to) se do orientačního běhu zavedla technologicky jednoduchá, ale divácky atraktivní záležitost – GPS tracking. Závodník nese ve „speciální podprsence“ GPS zařízení, které pomocí mobilního modulu odesílá v pravidelných časových intervalech data na server, který pak v rámci webové aplikace zobrazuje polohu závodníka na mapě. Z těchto dat se dají získat zajímavé informace o chybách závodníků, srovnání dvou a více běžců nebo o jejich aktuální poloze. Tato prezentace orientačního běhu je velice oceňovaná, zvlášť pokud se může kombinovat práce se záběry z lesa. Bohužel ne vždy je kvalitní signál, a proto v centrech měst nebo v hlubokých údolích nemusejí být data zcela relevantní. Dnes se GPS tracking používá i na všech celostátních závodech v orientačním běhu, nejen pro televizní diváky, ale třeba i k analýze chyb po ukončení závodu.
Běhající kameraman
Kamery jsou obvykle umístěné pevně na stojanech, během závodu se nepřemísťují. Pro Světový pohár v Liberci, který se konal v září 2011, se režisér Karel Jonák snažil udělat změnu: „Řekli jsme si, že se to pokusíme trochu rozhejbat a dali jsme jednomu kameramanovi pokyn: Běž za tím závodníkem.“ Po závodě přišel za českým režisérem Göran Andersson, předseda komise orientačního běhu mezinárodní federace, a svěřil se historkou od jednoho švédského závodníka: „Mám strašnou příhodu z lesa. Běžím sám, vím, že okolo mě nikdo neběžel. A najednou za sebou slyším kroky. Tak tedy zrychlím a říkám si, kdo mě doběhl. Stále ho nemůžu setřást. Tak se otočím a on za mnou běží kameraman…“. Dnes se používají i dvě běhací kamery najednou, využívají se i speciálně upravené GoPro. Diváci oceňují i záběry z karantény nebo warm up zóny, kde mohou vidět závodníky trochu „za oponou“. Nabízí se i použití dnes velmi populárních dronů. „Samozřejmě drony jsou super, jednou jsme je použili na 10 sekund, než spadly a rozmlátily se o zem. Vadí mi na nich dvě věci: pro přímý přenos jsou s ohledem na počasí a výdrž dost nespolehlivé a pak také to, že to dělá placaté obrázky,“ dodává Jonák.
Jak orienťák předčil fotbal
První přímé přenosy se v Česku datují v roce 1991, kdy proběhlo MS v Mariánských Lázních. Nicméně novodobé přenosy ve formátu, který se dodnes používá, začaly v roce 2008. V tomto roce se totiž konalo další MS v orientačním běhu, tentokrát v Olomouci. Jako generálku před tímto šampionátem bylo snímáno živě i červnové Mistrovství ČR ve sprintu v Bohnicích. Velký úspěch pak měly přenosy z orientačního běhu právě z červencového MS, kde se všechny disciplíny objevily na obrazovkách tehdejší ČT4 (dnes ČT sport). „Televize si pochvaluje orientační běh. Předčil i fotbal,“ hlásil titulek zpravodajského serveru Aktuálně.cz. Závodníky snímalo od startu do cíle čtrnáct až osmnáct kamer, vše si vyžádalo přítomnost tří přenosových vozů. Na vysílání se podílelo zhruba šedesát lidí. Na tu dobu to bylo obrovské pokrytí, které by se dalo očekávat spíše ve Skandinávii, kde je tento sport ohromně populární. „Myslím si, že je to z našeho pohledu dobrý počin,“ vyjádřil se v průběhu MS šéfredaktor sportu na ČT Otakar Černý. Od té doby se orientační běh objevuje na obrazovkách České televize každý rok.
Plán vysílání pro rok 2020 není vzhledem k aktuální situaci jistý.
Text: Jan Picek | Foto: Český svaz orientačních sportů
