Unikátní orienťácké terény

Unikátní orienťácké terény

Říká se, že tělocvičnou pro orientační běžce je les. A posuďte sami, každá tělocvična je odlišná. V některé najdeme basketbalový koš, v jiné žebřiny, další je zase optimální pro florbalové turnaje, v poslední smýká podlaha. Nejinak je tomu u orientačního běhu. Každý les je jinak specifický. V našem dnešním přehledu jsme se zaměřili na unikátní české terény. 

Drábovna

Mezi nejatraktivnější terény českého orienťáku patří bezesporu skalní pískovcová města. Z hlediska ochrany přírody jsou ale také nejpřísněji střežená, a proto ne ve všech lokalitách se dají pořádat orienťácké závody. Do našeho přehledu vybíráme zástupce z Českého ráje. Drábovna nemusí být pro veřejnost to nejznámější turistické místo, pro orientační běžce je ale doslova magické. Drábovna je pískovcová plošina se skalním městem, rozdělená několika roklemi, která se nachází 200 m nad pravým břehem Jizery nad Malou Skálou. Skály na Drábovně nejsou nikterak veliké, většinou dosahují věže maximálně 10, výjimečně až 20 metrů, avšak nalezneme zde skoro všechno, co pískovce mohou nabídnout. Nízké věže roztroušené osamoceně nebo ve skupinkách po lesích, balvany, bouldery, osamocené jehly, skalní hřiby a viklany i skalní města plná průchodů tvořící labyrint. První mapa zde byla vytvořena v roce 1975, poslední pak v roce 2020. V srpnu zde proběhnou populární vícedenní závody Pěkné Prázdniny, které startovné vyprodají vždy za několik málo sekund od otevření přihlášek.

Vidnava

Mírně zvlněný různorodý terén s několika strmými kopci, místy jemně členitý, někde žulové skály a kamenné kupky, jinde bažinaté kraje s jezírky a ostrůvky. A do toho všeho lomy. Malé i větší, zatopené i suché, mírné i drsné. Kousek vysněné Skandinávie, ledovcem modelované. Ne za barákem, ale ne za železnou oponou. Parádní orienťácký terén se nachází z pražského pohledu až kdesi na východě, nutno dodat, že městečko Vidnava leží na česko-polské hranici 25 km severně od Jeseníku. Ale závodníky si tento terén vždy najde. Probíhaly tu prázdninové závody „Grand Prix Silesia“, každoroční mládežnický Silva o-camp a nyní tento terén chvíli ležel ladem až do podzimu 2021, kdy se zde konalo MČR štafet a družstev. Magický nádech celé té odlehlé krajině dávají všudypřítomné zapadlé stopy po sudetských Němcích, od rozpadlých usedlostí přes zmíněné lomy, rybníky, dlážděné cesty, nekonečnou řadu obrovských patníků na hranici panství, pomníčky, až po stařičké javory, višně a jabloně na bývalých mezích, nyní hluboko v lese.

Tábor

Provozovat basketbal lze i venku na hřišti, ale má určitá specifika. Tak je tomu i u orientačního běhu, který se běhá nejen v lese, ale i v různých městech. Představíme si město Tábor, dějiště MČR ve sprintu v roce 2018. O tomto terénu se říká, že je jeden z nejlepších terénů pro městský orientační sprint v České republice. Historické jádro města s dokonale zachovalou sítí křivolakých uliček v gotickém duchu je památkovou rezervací. Navíc skrývá dvě náměstí a přilehlý lesní park. Orientace při běhu podle mapy je velmi náročná – klikaté úzké pasáže a průchody mezi domy jsou velmi podobné a chyby se mohou rojit každý moment. Náročnost zvyšují i strmé svazy Holečkových sadů a vše umocňuje ještě krásnější výhled na vodní nádrž Jordán. Tábor je poutavý nejen ve dne, ale i v noci. Také proto byla první mapa z roku 2007 využita pro uspořádání Táborských sprintů v nočním orientačním běhu.

Lazy

Na nedostatek zajímavých terénů si nemohou stěžovat ani západní Čechy. Stačí hrábnout do hvozdů bývalé císařské obory Slavkovského lesa a vytáhnout neopracovaný drahokam. Slabší povahy zde trpí, ale pravověrní orienťáci se tetelí bahnem. Doslova. Právě na hřebeni Slavkovského lesa se v nadmořské výšce 800 m nachází malá osada Lazy. Z Mariánských Lázní se do ní dostanete za 20 minut, při této cestě člověka zaujme vzpínající se hradba hor. Od západu šplhají kopce prudce nahoru, aby se na vrchu rozvlnily do náhorní plošiny. Bažiny, klacky, padlé stromy. Totální divočina. Není zde nouze o kameny, skalky a různorodý porost. Nesmazatelně se do terénu zapsaly i vesnice, které byly po válce vysídleny a jejich domy rozbořeny. Leckdy dost necitlivě. Vzpomínky se tu uchovaly v podobě porcelánového střepu v potoce, jinde ve formě osamoceného rostoucího javoru nebo zbytky stavení uprostřed lesa. V Lazech se také kdysi těžila ruda, naposledy se dobývala začátkem 20. století, kdy se uranové minerály používaly k barvení ve sklářství. O přítomnosti svědčí i minerální pramen po proudu potoka Kňafák s příznačným názvem Radiovka.

Česká Kanada

Přesuňme se na jih Čech k Jindřichovu Hradci. Příhraniční oblast zvaná Česká Kanada se rozkládá mezi městy Slavonice, Nová Bystřice a Kunžak a je velká přibližně 250 km2. Pro orientační běžce jsou tu terény vhodné úplně pro každého. Kopce každý vyběhne, podložka je většinou dobře běhatelná, pichlavý podrost se ve vysokém lese téměř nevyskytuje. Od Vysočiny se ale odlišuje především velkým množstvím žulových balvanů různých tvarů i rozměrů rozházených po lese v kolísajících koncentracích, někdy osamoceně, často ale v různých seskupeních, nutících závodníka k pozorné dohledávce. V 70. a 80. letech se na těchto mapách běhal populární Interkompas, neboli „10 dnů s OB“. Nejvíce map vznikalo postupně až do dnešní doby okolo obce Zvůle. Tento název vznikl přeměnou ze starého právnického termínu zvóle, což mj. znamenalo, že obec byla osvobozena od dávek a roboty. S nadsázkou možná i proto se zde konají zejména prázdninové závody. Ty nejbližší se zde měly uskutečnit letos na přelomu července a srpna, bohužel území je z velké části pokryto smrkovými lesy. Kůrovcová kalamita řádí i zde, a tak v této lokalitě musely být závody zrušeny. Věřme, že si ale zde zazávodíme někdy v budoucnosti.

Text: Matěj Burda s využitím časopisu OB | Foto: Jan Drbal, Daniel Wolf, Aleš Hejna, Petr Kadeřávek a Mirek Hadač