Tma, zima a po Vánocích často i nějaké to kilo navíc. Zimní běhy málokoho baví a podle obecných zásad ještě mají být dlouhé a pomalé. To už nebaví snad nikoho. Jak se s nimi vypořádává česká špička?
Dobrý nápad může být občas rozbít stereotyp zařazením jiného sportovního náčiní. V zimě konkrétně běžek nebo bruslí, třebaže ještě na přelomu roku to bylo spíš na kolo. Například Jakub Zemaník naběhá 120 až 140 kilometrů týdně a občas nahradí volný běh lehčí turistikou doma v Beskydech.
Anka Straková: miluje běžky i sjezdovky
S muži dokázala na dlouhých tratích držet krok skyrunningová stálice Anna Pichrtová, nyní Straková. Ta se vždy snažila trénovat dvoufázově a zařazovat také běžky, poslední roky i skialpy. „To je moje srdcovka, protože jsem jezdila závodně sjezdy a miluji dřinu do kopců,“ vysvětluje. Někdy použije cyklistický trenažér nebo běhátko, nejraději ale trénuje venku, klidně i v mrazu. Při běhání na sněhu se jí líbí, že posílí i jiné svaly a je to zábava. Jen nemá ráda náledí.
„Lyže jsou myslím ideální,“ uvažuje Anna Straková při dotazu na doplňkový sport k zimnímu běhu a pokračuje podrobněji: „Běžky – zapojuješ celé tělo, šetříš klouby, skialpy – makáš kopce nahoru a nemusíš je sbíhat, šetříš tělo i čas, sjezdové lyžování zase posílí stehenní svaly právě třeba na ty seběhy, ale i celkově.“ Dříve dokonce vyšlapávala sjezdovku i několikrát s lyžemi na zádech a pak jezdila dolů – to bylo výškových metrů!
David Vaš: příprava na triatlon
Kolo a plavání zařazuje letos výrazně častěji přední vytrvalec David Vaš. Důvod je zřejmý – od loňského června trénuje pod vedením Tomáše Řenče na triatlony. „Mé aktuální běžecké objemy se výrazně snížily, zato jsem to celkem vyvážil kolem a plaváním. Až bude sníh, zapojím určitě i běžky,“ líčí. Ještě loni v Keni běhal až dvě stě kilometrů týdně, letos zůstává v domácích podmínkách. Týdně nyní naběhá kolem osmdesáti kilometrů, na kole najede kolem dvou set a naplave sedm kilometrů. Včetně posilování středu těla trénuje každý týden osmnáct až dvacet hodin.
Se zimními tréninky David Vaš bojuje tak, že se snaží běhat ráno za světla a střídat to s večerním během s čelovkou. Na dlouhé pomalé běhy mu pak v boji se stereotypem pomáhá střídání tras a profilů. Jednou běží rovinku, jindy kopce. „Také může pomoci hudba. Někdy je i fajn spojit se s někým a vyběhnout ve skupině, což se nám tu v Budějovicích s mojí skupinou #tymdejvid opravdu daří,“ přidává další tipy, jak zvládnou zimní běhání.
Jakub Zemaník: s bráchou do hor a do haly
Jakub Zemaník pak má tu výhodu, že běhá i jeho brácha Jan. Ten se ale věnuje skyrunningu. „Základ je podobný, akorát brácha více inklinuje k dlouhým tréninkům v horách a já naopak zaměřuji pozornost na intenzivnější typy tréninku,“ srovnává Jakub, který přeci jen běhá spíše kratší tratě, i když také vytrvalostní.
Nicméně uznává, že v zimě je to s tréninkem komplikovanější. „Mnohdy nepříznivé podmínky, špatný terén a nízké teploty dost znesnadňují plnohodnotnou přípravu,“ uznává. V Beskydech prostě bývá sníh, ledovka, obleva, sněhová kaše a to pořád dokola. Rychlost je tak nižší, ale úsilí drží a stěžejní tréninky se snaží odběhat v normálních podmínkách. Tedy alespoň na suché cestě, občas využije i halu v Ostravě nebo běžecký pás.
Tma se dá zvládnout
Skvělý vytrvalec nedávné minulosti Jan Kreisinger (účastník OH 2012) pak vzpomíná, že nejvíce kilometrů přes zimu naběhal v přípravě na maraton, bylo to 750 až 800 kilometrů měsíčně. Kromě toho se věnoval posilování, jiné sporty ale už nezařazoval. „Hlavní fázi jsem běhal za dne, tu druhou pak většinou už za tmy, tak to bylo horší. Ale většinou jsem to chodil s někým, tak to bylo lepší a člověk tu tmu tolik neřešil,“ vzpomíná, jak zvládal zimní tréninky.
Zhruba polovinu tréninků potmě běhá i Jakub Zemaník. A s čelovkou je to prý úplně v pohodě. „Jsou určitě krátká období, kdy mě neustálá zima, tma a absence slunce rozčiluje, ale za ty roky jsem si už zvykl,“ dodává.
Anka Straková pak radí při zimních trénincích myslet třeba na to, jak ti bude po tréninku prima u teplého kafe, kakaa nebo u krbu. Parádní zpestření je i trénink s kamarády a třeba s nimi vyrazit na skialpový závod nebo vyšlápnout si nějaký kopec. A když je tma a opravdu se nechce, dá se zařadit běhátko nebo návštěva bazénu.
Na zimu do Afriky
David Vaš byl prvním českým běžcem, který začal jezdit na zimu do Keni a to přímo do Itenu, domova šampionů. A rok co rok se tam vracel. Jako hlavní benefity vidí teplé počasí a nadmořskou výšku – ta je v Itenu 2 400 metrů. „A hlavně jsou tam ti nejlepší běžci světa, je to dáno tím prostředím a množstvím skupin, které tam jsou. Velkým benefitem je i strava, která je přírodní a téměř vše si tam vypěstují,“ popisuje David Vaš. Skromný život, kdy se vše točí jen kolem tréninku, spánku a jídla, taky pomáhá. Běžci tam nejsou ničím rozptylováni.
Anna Pichrtová přes zimu v Itenu nikdy netrénovala, může to podle ní být výborná zkušenost. Na druhou stranu si uvědomuje, že na to běžci z Čech nejsou zvyklí a může být pak obtížné vydržet celou sezónu zdravotně v pořádku.
A třeba Jan Kreisinger má radši chladno. Sám zkusil zimní přípravu v teple i v zimě a měl radši zimu. „Když jsem byl přes zimu někde v teple, tak to tělo najednou fungovalo jako v létě a tolik neodpočívalo. Zato v Tatrách na sněhu, i když jsem hodně trénoval, tak mi přišlo že tělo vlastně odpočívá a nabírá sílu na jaro a léto,“ popisuje. Podobně trénovali i elitní běžci na začátku devadesátých let a to byla jiná úroveň než dnes. Takže hurá do tmy a do sněhu!
Text: Martin Singr | Foto: Shutterstock