Je nějaký rozdíl mezi běháním pro radost a běháním pro výkony? Je i není. Vždyť běhat pro radost nemusí ještě nutně znamenat, že v tom okamžiku musí člověk zapomenout na skvělé osobní výkony. A platí to i naopak: Snaha tréninkem zvyšovat svou výkonnost ještě nemusí nutně znamenat, že se z běhání vytratí radost.Více >>

Podívat se do míst, z nichž vycházejí nejlepší světoví běžci, mě napadlo už před dvaceti lety, když jsem s atletikou začínal. Konečným impulzem ale byla až kniha „Běhání s Keňany“,Více >>

Už jste při běhu někdy chytili druhý dech nebo narazili do zdi? Potkali jste se na trati s uplivancem? A kolik olafokilometrů jste vlastně běželi? Běžecký slang je zkrátka přepestrý.Více >>

V šedesátých letech pobláznil svět masovým běháním, ale zároveň vychoval i mnohé olympijské medailisty. „Trénuj, ale netrap se u toho,\“ říkal novozélandský mág Arthur Lydiard, který bezesporu patří k největším atletickým trenérům všech dob.Více >>

Jako první člověk v historii získal na jedné olympiádě čtyři vítězství ve sprintech a v dálce, ale aby později uživil rodinu, musel závodit v cirkusových šapitó proti zvířatům i motorkám.Více >>

Jeho běchovická bilance je obdivuhodná. Na start se Arnošt Nejedlý v „pravěku“ slavného závodu postavil celkem devětkrát, z čehož čtyřikrát zvítězil a třikrát skončil druhý. Vedle toho se zapsal do historie i tím, že se stal prvním českým účastníkem maratonu na olympijských hrách.Více >>

To, co se v sedmdesátých letech minulého století podařilo Lasse Virénovi, nedokázal od té doby nikdo zopakovat. Tmavovlasý Fin s typickým krátce střiženým vousem totiž vyhrál běhy na 5 000 a 10 000 metrů na olympijských hrách v Mnichově 1972 a poté i v Montrealu 1976 a navázal tak na slávu finské vytrvalecké školy z první poloviny dvacátého století.Více >>