Před sedmi lety ohlásil konec triatlonové kariéry kvůli vleklému zranění. Pak se ale nejprve zvládnul vrátit do veslařské reprezentace, a poté i znovu mezi domácí triatlonovou elitu. Letos ale Karel Zadák znovu ohlásil konec, přestože mu úvod sezóny vyšel na jedničku.
Do letošní sezóny už jedenačtyřicetiletý triatlonista vstupoval s tím, že bude ve vrcholovém sportu jeho poslední. Jenže hned první velký závod mu vyšel mnohem lépe, než se vůbec odvážil doufat: z prestižního půlželezňáku Ironman 70.3 Mallorca si odvezl vítězství v celkovém pořadí Age Groups (tedy závodníků bez profesionální licence).
Máš za sebou senzační úspěch na Ironman 70.3 Mallorca. Proč sis vybral právě tento závod a s jakými očekáváními jsi tam jel?
První důvod je samotný ostrov Mallorka, kde jsem jako mladý závodník strávil nečetně týdnů na soustředěních a v posledních letech jsem jezdíme na triatlonové kempy, které organizuji s 2bWINNER. Mám k této lokalitě již osobní vztah a vždy jsem toužil si zde zazávodit. Druhý důvod byla snaha vyjet si slot na MS, které se jede letos ve francouzském Nice. A chtěl jsem se i porovnat se svými vrstevníky a zjistit, jak moc těžké bude soupeřit s mladšími kluky, kteří nespadají do kategorie PRO, tedy mezi profesionály. Nakonec to dopadlo nejlépe jak mohlo.
Jak se závod z tvého pohledu vyvíjel? Kdy jsi poprvé uvěřil, že to bude zlato?
Díky rolovanému startu, kdy jsou závodníci na start plavání pouštěni po šesti závodnících po 5 vteřinách, je během závodu velmi těžké vysledovat, jak na tom jsem. Plavání se snažím vždy užít a až tak moc nezávodit – to hlavní, kde bude potřeba makat teprve přijde. Z vody jsem šel okolo 30. místa, pro mě v rekordním čase pod 26 minut.
Během cyklistiky jsem poctivě držel své tempo, na které vím, že mám natrénované, a postupně jsem předjížděl závodníky před sebou až do 30. km, kde jsem se dostal na čelo závodu. 5 km před depem na mě ale přišla krize a dojeli mě dva závodníci. Na prvním kilometru běhu na mě čekala moje manželka s cennými informacemi. Fakt, že jsem zatím celkově pátý a druhý v kategorii mě pozitivně naladila. V tuto chvíli to bylo jen o tom, rozvrhnout síly na běh a čekat až začnou odpadat moji konkurenti. Díky manželce, která neúnavně běhala mezi stanovišti a hlásila mi mezičasy, jsem věděl, že soupeři postupně vadnou. Zhruba na 14. km jsem se dostal na první pozici, a protože jsem měl sil ještě dostatek, začínal jsem věřit ve vítězství. Na 20. km bylo de facto rozhodnuto – díky téměř dvouminutovému náskoku jsem si mohl vychutnat poslední kilometr a hlavně cílovou rovinku plnou fanoušků, kteří vytvořili fantastickou kulisu. Poslední metry se tak staly nezapomenutelným zážitkem.
Až do devatenácti jsi úspěšně reprezentoval ve veslování. Co tě nakonec přitáhlo k triatlonu?
Veslování byl můj první sport, kterému jsem se věnoval na plno od čtrnácti let a byla to obrovská zkušenost. Naučil jsem se velké trpělivosti v tom, že výkonnost nepřichází po pár měsících trénování, a získal vytrvalostní, a hlavně silový fond, ze kterého jsem později čerpal. K triatlonu mě přivedl táta, který tento krásný sport provozoval. Začal jsem s ním ve svých jedenadvaceti letech a od té doby mě provází celým mým životem a jsem si jist, že ještě dlouho bude. Určitě už ne jako vrcholového závodníka, ale jako trenéra ano.
Považuješ veslování za dobrý základ pro tento triatlon?
Ač to tak moc nevypadá, tak veslování má k triatlonu velmi blízko. Oba tyto sporty využívají z větší části nohy a na ty se ve veslařské přípravě klade obrovský důraz jak v posilovně, tak na samotné lodi. Proto když jsem přecházel na triatlon, tak moje suverénně nejsilnější disciplína byla cyklistika. Jsem si jist, že kdybych nevesloval, tak bych takových výsledků jen těžko dosahoval.
V roce 2012 jsi ohlásil konec kariéry kvůli zranění. O co tehdy šlo?
Po zimní přípravě jsem se zranil v oblasti kyčelního kloubu, a i po dlouhodobém léčení zranění neustále vracelo zpět, a tak jsem byl donucen ukončit karieru. Po dvou měsících nicnedělání jsem jen tak z hecu sednul za veslo a když jsem zjistil, že kyčel neprotestuje, jsem si řekl, že se budu aspoň vozit na lodi. Vzhledem k tomu, že nic nevydržím dělat na půl plynu, jsem ani ne po roce přivezl medaili z MČR a po dalším roce jsem se propracoval zpět do reprezentace a jako můj největší úspěch bylo 7. místo na čtyřce bez kormidelníka na ME. V roce 2015 mě již vystřídali za veslem mladší kluci a já se tak zase v plné síle vrátil k triatlonu. Je paradox, že mé zranění vyléčil opět sport.
Dnes naopak tvoje tělo zvládá obrovské tréninkové dávky, přestože jsi již překročil čtyřicítku. Naučilo tě něco v tomto směru tehdejší zranění?
Díky svému zranění jsem se naučil, že tělu se nesmí jen brát, ale v prvé řadě taky dávat. Tím myslím kvalitní regeneraci ale hlavně kompenzační a stabilizační cvičení, které sportovci zanedbávají a potom právě dochází ke zbytečným zraněním. Snažím se tedy tak dávat svému těl, co potřebuje, a ono mě na oplátku zase nechává makat na závodech a v trénincích.
Jako jeden z mála elitních triatlonistů úspěšně kombinujete klasický a terénní triatlon. Nese to s sebou nějaké výhody?
Tato možná nezvyklá kombinace je velmi důležitá a troufám si tvrdit, že právě díky ní se mi daří si držet stabilní výkonnost. Tréninky a závody na horském kole dávají tělu spoustu silové vytrvalosti a technických dovedností, které na silnici závodník tak efektivně nikdy nezíská, a naopak tréninky na silnici člověk načerpá spousty základní a tempové vytrvalosti. Dalším benefitem je si psychicky od silničních závodů odskočit do přírody. Závod má úplně jiný náboj a atmosféru. Každému doporučuji si vyzkoušet xterru.
V poslední se věnuješ i trenérské práci…
Poslední tři roky jsem pár lidem a pomáhal v přípravě na triatlonové nebo běžecké závody. V loňském roce mě začalo oslovovat více zájemců, a protože mě práce se začínajícími i pokročilými triatlety baví, rozhodl jsem se jí věnovat na plno. Založil jsem si firmu 2bWINNER a společně s dalšími trenéry se snažíme ukázat každému cestu k jeho vítězství. Pro běžce nebo triatlety připravujeme osobní plány na míru včetně konzultací i osobních tréninků anebo si mohou zájemci zakoupit již předpřipravené tréninkové programy na míru.
Pořádáme také běžecké a triatlonové přípravné kempy – na jaře lítáme na Mallorku, příští rok v únoru zavítáme na Grand Canarii, během sezóny pár prodloužených víkendů v ČR a v červenci soustředění v Livignu.
Máš čtyři děti. Jak jde vrcholová sportovní kariéra plus práce dohromady s chodem tak velké rodiny?
Mám ve své rodině a ve své ženě maximální podporu. Ale čas, kdy přenechám závodění dětem, se už téměř naplnil a karty se již pomalu obracejí.
Jaké máš plány pro tuto sezónu?
Jako další z vrcholů této mé poslední sezony je ME v Xteře v Prachaticích, kde se chci kvalifikovat na MS, které se tradičně koná v druhé polovině října na hawajském ostrově Maui. První víkend v září se koná MS v Ironmanu 70.3 v Nice a mezi tím pojedu nějaké terénní triatlony v ČR.
Počátkem roku jsi ohlásil, že tato sezóna bude ve vrcholovém triatlonu tvoje poslední. Nenavnadily tě skvělé výsledky k dalšímu pokračování?
Výsledky i forma mě samozřejmě navnadily, ale já můžu s jistotou říct, že na výkonnostní úrovni je toto moje poslední sezona a sebelepší úspěch to nemůže změnit. V příštím roce tak ještě více energie vložím do svých svěřenců a také se chci věnovat svým dětem. Tolik let trávily v dešti, v horku, v zimě na mých závodech a podporovaly mě a já se těším, až ochutnám sportovní svět i z této stránky.
|
Karel Zadák
» 41 let
» Do 19 let se věnoval veslování. Již v patnácti získal jako dorostenec titul mistra ČR, úspěchy však slavil, i když se k tomuto sportu vrátil jako dospělý – v lehké čtyřce bez kormidelníka skončil seedmý na ME, usiloval i o účast na olympiádě v Riu, tu mu ale překazilo zranění.
» Je mistrem republiky ve středním triatlonu z roku 2016, v loňském roce skončil celkově třetí a první v kategorii na Ford Czechman Tour (Český pohár v dlouhém a středním triatlonu). Jeho největším mezinárodním úspěchem je pak titul vicemistra Evropy v terénním triatlonu z roku 2012. » V rámci své firmy 2bWINNER působí jako trenér běžců a triatlonistů. |
Text: Petr Kučera | Foto: Archiv Karla Zadáka
