Rozmach moderních vymožeností dává vyniknout běžcům s duší umělce – i ty nejlevnější smartphony mají GPS modul a jejich majitelé tak mohou při běhu kreslit po mapě nejrůznější obrazce nebo psát do světa jakékoliv vzkazy.

Medvěd, motýl, klasický palec nahoru nebo líbivě vykreslený nápis RUN – to je jen krátký výčet toho, co vše lze na mapě vytvořit. Fantazii se přitom samozřejmě meze nekladou a čím větší vzdálenost zvládneš, tím propracovanější můžeš mít detaily. Města jsou lepší pro geometrické tvary, venkov pak dá vzniknout lepším křivkám, ale je to o dost těžší na držení správného kurzu.

Jedná se zároveň o dva základní přístupy k GPS drawingu. Dá se běhat jen po existujících cestách, kdy obrázek není možná nakonec tak dokonalý, ale orientace je jednoduchá. Složitější je běh na volném prostranství, třeba o dovolené na pláži – obrázek může být vyladěný do detailu, ale i pokročilí „malíři“ musí stále sledovat navigaci a svůj postup v reálném čase.

Ne všichni jsou uneseni

Ať tak či onak, jsou rekreační běžci, pro které je malování po mapě hlavní nebo dokonce i jedinou motivací k sportování. „Dříve jsem neviděla smysl v tom běhat po městě bez nějakého cíle. Nyní si ale naplánuji trasu a pak sleduji, jak postupně kreslím předem vymyšlený obraz. Baví mě to,“ řekla například mladá umělkyně Dana Kinclová, která je v běžném životě kurátorka v brněnské galerii Monomach.

Najdou se ale i odpůrci GPS drawingu. „Stejný obrázek udělám tužkou na mapě za deset vteřin. A nemusím se zvednout od televize,“ říká jeden z konzervativních veteránů a dodává: „Co přijde příště? Malování klackem ve škváře na stadionu?“ Podle příznivců ale kritici vůbec nepochopili myšlenku, ve které se snoubí pohyb a kreativita. Je to podobné jako jet do práce na kole nebo autem – výsledek je stejný, ale cesta k jeho dosažení zcela odlišná. Jedna varianta prospívá zdraví, druhá ani moc ne.

Spíše o legraci pak jde další skupině kritiků. Najdou se totiž i vtipálci, kteří nic neplánují, prostě vyběhnout, po pár kilometrech se vrátí a tvrdí, že jejich styl obrázků je abstraktní umění. A mají pravdu.

Jak to všechno začalo?

Uvádí se, že s pomocí GPS poprvé malovala Američanka Laura Kurganová v roce 1995, za zakladatele GPS drawingu jsou však obecně považování angličtí umělci Hugh Pryor a Jeremy Wood, kteří v roce 2000 vytvořili třináct mil dlouhou kresbu ryby. Že to bylo pořádná plocha? Nebylo to nic proti žádosti o ruku, kterou vytvořil Japonec Yasushi Takahaski. Jeho nápis „Marry me“ byl přes celé Japonsko, délka tak byla téměř 7 164 km. To ale samozřejmě jen neběžel.

Jak jsem (ne)namaloval slepici

Zadání bylo jasné – když už budu psát o GPS drawingu, mám si taky něco namalovat. Proč ne, bude to zábava. Ostatně, čtyři roky zpátky, s novým smartphonem, jsem si už zkoušel pomocí GPS něco napsat, a i když jsem zabloudil a byl nakonec boj dostat to z mobilu do počítače, vzpomínky na tuto akci jsou veskrze pozitivní.

Jsem přeci jen konzervativní, a tak jsem se rozhodl, že si trasu naplánuji pomocí mapy. Tedy on-line mapy – až taková „konzerva“, abych používat papírové, zase nejsem. Sledoval jsem okolí svého bydliště a nic neviděl. Obrázek? Piktogram? Nápis? Prostě nic. Přesunul jsem se na mapu města, že v ulicích určitě nebude problém napsat „Run“, „Hello“ nebo něco podobného. Bohužel, u každého slova jsem zhruba od poloviny nevěděl, kudy kam. Vypadalo to ztraceně.

Svěřil jsem se s touto komplikací manželce. Koukla do mapy a po chvíli říká, že vidí slepici. Musela mi jí prstem ukázat, abych si jí také všiml. A fakt že jo, dokonce byla i orientovaná nohama na jih. Akorát jsme se domluvili, že zaměníme zobák a ocas, vypadalo to realističtěji.

A teď už jen to zdánlivě nejjednodušší, odběhnout to. Odhadl jsem, že to bude tak devět kilometrů a vyběhl jsem. Když jsem ale měl sedm kilometrů za sebou a ještě nebyl ani v zobáku, došlo mi, že jsem se asi spletl. Stmívalo se a sil moc nezbývalo, ale nějak jsem se blížil k cíli. Ještě nakreslit pařáty – sice bych mohl běžet o trochu dále, ale takhle to stačí. Ještě krátké odbočení, aby měla slepice i ostruhy a je to.

Po doběhu jsem si udělal ještě jedno selfie – slepice mě docela zmohla a hurá napsat článek. Ale ouha – garmin nějak odmítal přenést data do počítače a aplikace, kterou jsem měl v mobilu na ruce jako zálohu, z nějakého důvodu začala měřit až po dvou kilometrech. Slepici tak chybí kus zadku. Ale to se stává, nicméně se tím nenechám od malování odradit. I když se nadále asi budu opět věnovat takzvanému abstraktnímu umění.

Jsou na to apky!

Většina běžců má v mobilech nejrůznější aplikace jako endomondo, Strava, Runkeeper, Nike + nebo EPP. Ty sice pohyb zaznamenávají, ale nic víc nenabízí. Pro nadšené „malíře“ existují i lepší možnosti.

Moderní doba nabízí třeba možnost se na displej namalovat požadovaný tvar a ten pak aplikace zakreslí do mapy v okolí bydliště. A co víc, v určitých úsecích mohou na běžce nebo na toho, pro koho byla trasa tvořená, vyskakovat různé motivační citáty. Jiná apka zase umožňuje měnit barvy, které za sebou GPS zanechává, kreslit neviditelně, nebo dokonce smazat, co se nedaří.

Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock