Jak udržet krok se stále se lepšícími soupeři? Vývoj ve světě běžeckého lyžování jde nejen cestou zdokonalování výbavy, ale i vlastní lyžařské techniky. Její zvládnutí vám navíc dopomůže k ještě lepšímu pocitu z jízdy.

Sportovní výkon ve všech lokomočních sportech vychází ze základní techniky pohybu, která by měla být co nejekonomičtější a zároveň nejprogresivnější. To jistě potvrdí každý atlet, cyklista, veslař, kanoista i – coby jediný zástupce zimního vytrvalostního odvětví – běžec na lyžích.

Vývoj ve všech sportovních odvětvích jde ale stále dopředu, což můžeme sledovat i v běžeckém lyžování. Proč si nedopřát ke kvalitnímu běžeckému výkonu na běžkách kvalitní lyže, které se nám potom odvděčí kvalitním výsledkem. Tím nemyslíme jenom výsledný čas v nějakém lyžařském závodě – pro řadu lyžařů hobíků je totiž dostatečnou odměnou absolvování výletu nebo tréninku, aniž by je to zcela vyčerpalo. Tady nám ale nepomůže jenom kvalitní vybavení, ale i správná technika běhu.

Asi není třeba připomínat, že máme dvě lyžařské běžecké techniky – klasickou a bruslení. Každá z těchto technik má svoje specifika nejen ve vybavení (délka a tvrdost lyží, výška a tuhost lyžařských bot, délka běžeckých holí), ale i v technice. Základní technika umožňuje jistý přesun po sněhu, ale pokud chceme kvalitnější výkon, pak bychom měli být schopni uplatnit svoje koordinační schopnosti i vyšší úroveň pohybových schopností ve sportovním pojetí lyžařské běžecké techniky.

Klasika ukazuje novou cestu

Již při prvním pohledu na nejlepší světové závodníky je patrné u soupažného odpichu u klasické techniky, že je v jejich pohybovém projevu vyšší dynamika pohybu. Ta vychází především z výrazného posunu těžiště vpřed, což docílíme výrazným náklonem celého trupu.

Náklon trupu před odpichem soupaž

obr. č. 1

Nejde jen o větší rozsah pohybu horních končetin, kdy zapichujeme lyžařské hole více vpřed před špičkou vázání, ale znamená to využití nemalé síly, kterou vyvine náklon troupu a následný přepad s oporou o hole. Paže před odpichem vykyvujeme trochu výše a energicky je pak zapichujeme do sněhu.

To se děje i přesto, že se proti původní technice soupažného odpichu změnila i poloha paže v loketních kloubech, které jsou více pokrčeny. Umožňuje to pak rychlejší přenos síly, vznikající prvotně z náklonu trupu vpřed, následně snížení těžiště těla pokrčením v kolenou a mírného zavěšení se do holí. V průběhu tohoto pohybu nastává zapojení břišního svalstva a v poslední řadě zapojení horních končetin.

Zahájení odpichu současně se snížením těžiště těla

obr. č. 2

Všechny takto vznikající síly se následně přenášejí přes lyžařské hole do podložky, což způsobuje větší zrychlení. Není pak třeba provádět soupažnou práci paží až do zapažení, jako jsme to viděli v minulých dobách, ale odpich zakončujeme těsně za boky nebo při jízdě do kopce na jejich úrovni. Všechno je ale podřízeno především dynamickému pohybu a rychlejší frekvenci.

Nejlépe mají tuto progresivní techniku zvládnutou závodníci specializující se na dálkové běhy klasickou technikou. Jejich pohyb je při soupažném odpichu natolik efektivní, že již nepotřebují kazit následný skluz odrazovým voskem, který se vždy při větším zatížení lyží při předklonu dostává do kontaktu se sněhem a skluz zkracuje. To pak ubírá i síly. V současné době závodníci nebo jejich servismani na těchto závodech nepoužívají žádné odrazové vosky a celé skluznice opatřují jen voskem skluzovým. Výhodou je i skutečnost, že vás nepotká situace, kdy vám třeba původně dobře namazané lyže pro odraz na sněhu s jinou strukturou a vlhkostí najednou začnou smekat, nebo naopak se na ně začne lepit suchý sníh. S touto situací musíte téměř při každém lyžařském maratónu, vzhledem k jeho délce, vždycky počítat.

Teď už jde jen o to, zařadit podobný soupažný odpich s náklonem trupu využitím břišního svalstva a svalstva ramenního kloubu nejdříve do tréninku a postupně si zvykat na delší zatížení. Nedoporučujeme vyčkávat s rozhodnutím absolvovat dlouhou vzdálenost jen soupažným odpichem bez odrazového vosku až při startu vybraného lyžařského maratonu, to by se vám také mohlo vymstít. Určitě je třeba si tento způsob soupažného odpichu nejdříve dobře nacvičit a vyzkoušet ho na delší trati nejprve v tréninku.

Bruslení nezůstává pozadu

V klasické technice se tedy nově dává dostatek prostoru horní části trupu, vyšší frekvenci a dynamickému pohybu a podobné je to i u bruslení. Snahou je opět využívat tu nejprogresivnější část odpichu, která je po náklonu trupu vpřed v úvodní třetině pohybu paží započata energickým zapíchnutím holí přibližně na úrovni chodidel. Zapojení vrchní části trupu je zde v poněkud menším rozsahu, ale opět se zvýšenou dynamikou pohybu do předklonu.

Náklon trupu při jednodobém bruslení

obr. č. 3

Tyto síly je pak možné přenést do lyže, nasměrované do menšího odvratu (po odrazu vyjíždí špička skluzové lyže šikmo vpřed) a výsledný pohyb lyžaře tak není zatížen příliš širokým pojetím jízdy s minimálním využitím pohybu v před.

Právě z tohoto důvodu využívají ti nejlepší lyžaři především jednodobé bruslení (každý odraz je doprovázen současně provedeným soupažným odpichem), někdy i do velice prudkých stoupání. Podobně jako u klasické techniky nenalezneme v závodním projevu moc prostoru na nějakou odpočinkovou fázi.

Malý úhel odvratu u bruslení

obr. č. 4

Ještě výraznější dynamika pohybu je patrná ve finiši. Bruslící závodníci ve vysoké frekvenci odrazů nejdříve položí lyži do skluzu s minimálním úhlem odvratu, z kterého se nelze odrazit, ale v průběhu skluzu mírným nadlehčením celého těla vytočí skluzovou lyži do většího odvratu a společně se zavěšením do holí provedou krátký dynamický odraz společně s odpichem. V některých fázích se závodník dokonce ocitá na krátký okamžik úplně ve vzduchu, aby ještě více následně zvýraznil zatížení odrazové lyže při odrazu z lyže v odvratu. Výsledkem pak je výrazné zrychlení s několika metrovým skluzem. Bruslení dvoudobé, při kterém lyžař provádí na jeden odpich holemi postupně dva odrazy, už nejlepší závodníci využívají jen v těch nejprudších částech tratě.

Všechny tyto specifikace závodní běžecké techniky však musí být opět podloženy kvalitním tréninkem speciální síly již z letního období buď při jízdě na kolečkových lyžích nebo při silovém tréninku na speciálních trenažérech pro silovou přípravu horních končetin. Pohyb při posilování na těchto trenažérech je z hlediska struktury zapojení jednotlivých svalů hodně podobný pohybu při odpichu na lyžích.

Text: Tomáš Gnad | Foto: Shutterstock