MTBO je moderní sport kombinující maximální fyzický výkon na kole se schopností rychlé a přesné navigace v neznámém terénu
Orientační sport zná většina čtenářů nejspíše v podobě orientačního běhu: dostanete mapu prostoru, který neznáte a vašim úkolem je co nejrychleji proběhnout či projít všemi kontrolními body. Běh nebo chůze jsou skutečně nejčastějšími způsoby pohybu orientačních sportovců. Ne každého ale běhat baví, pro některé milovníky sportu a dobrodružství v přírodě může být běh příliš pomalý a nezáživný. Je pravda, že pěšky pravděpodobně nikdy v přírodě nezažijete pocit rychlosti běžícího jelena nebo letícího sokola. Proto i přírodní sportovci někdy volí rychlejší způsob pohybu, který jim umožní ve stejném čase překonat podstatně delší vzdálenosti a nechá je alespoň občas zažít ten pocit nespoutané rychlosti, především pak při pohybu z kopce dolů.
Nejsilněji tohle můžete zažít při létání (třeba na padáku) a při jízdě na kole či na lyžích. Zatímco létání má spíše nálepku sportu pro pár velmi odvážných jedinců, na horském kole či na lyžích se do lesa vypravil alespoň jednou snad každý z nás. Mnozí dokonce zkouší i závodit, v běžeckém lyžování i terénní cyklistice má Česká republika řadu úspěšných reprezentantů.
Existují však i atraktivní sporty zahrnující kombinaci cyklistiky či lyžování s orientací v terénu: známe je pod názvy Lyžařský orientační běh (LOB) a MTBO (z anglického Mountain Bike Orienteering – český výraz Orientační jízda na horských kolech se užívá spíše doplňkově).
Seznámení s lyžařským orienťákem si necháme spíše na zimní období, v tomto článku vám představíme sport zvaný MTBO, tedy orienťák na horském kole.
Výbava: kolo, mapa, jasná mysl
Pro někoho je bicykl dopravním prostředkem, pro jiného sportovním náčiním, jsou i tací, kteří si koupí drahé kolo, aby sobě i druhým dokázali, že na to prostě mají. Výhodou MTBO je, že jej můžete vyzkoušet téměř na jakémkoli horském kole, případně i na kole cyklokrosovém nebo stále populárnějším gravel biku.
Na seznámení s tímto sportem není jinak potřeba téměř žádná speciální výbava. Prakticky jedinou nutnou další pomůckou je mapa. Cykloorienťák si můžete vyzkoušet i doma za plotem: otevřete si v počítači mapu vašeho okolí (kvalitní podklady poskytují například OpenStreetMap.org nebo Mapy.cz) a zobrazte výřez v měřítku zhruba 1:10 000 (1 centimetr na mapě odpovídá 100 metrům v terénu). Na mapě si vyznačte např. 6 různých míst a mapu s označenými body vytiskněte. Vaše první MTBO mapa je hotová a můžete si zazávodit třeba se sousedem, kdo označená místa najde a projede nejrychleji. Předem říkám, že ne vždy budou nejrychlejší ty cestičky, které znáte a po kterých jezdíte každý den 😉
Speciální mapa pro MTBO je pochopitelně mnohem dokonalejší než takto připravená „rychlovka“. Podle velikosti prostoru a typu tratě se používají mapy v měřítku 1:5 000 až 1:20 000 a pro mapové značky je použit speciální mapový klíč MTBO. Značky jsou přizpůsobeny potřebám cyklistů. Většina si mapu dává do mapníku na řídítka, aby ji mohli číst i za jízdy. Protože kolo při pohybu v terénu drncá, běžná mapa pro orientační běh je při jízdě čitelná jen velmi těžko. Značky pro cesty a další objekty jsou proto výraznější (silnější linie) a z mapy jsou vypuštěny takové informace, které nejsou pro navigaci cyklisty významné.
Jako každý sport má i MTBO svá pravidla pro férové a bezpečné provozování. Orienťák se i v závodní podobě jezdí často v prostorech, kde není omezen pohyb jiných lidí a živočichů, takže je potřeba svoje okolí sledovat a respektovat. Jízda na kole je možná jen po cestách. To je největší rozdíl ve srovnání s orientačním během, kde je povoleno běhat i volným lesem, po loukách, atp. V některých případech cyklista smí vstoupit i mimo cestu, ale pak se povinně stává běžcem, protože jízda na kole lesem mimo cesty je zakázána nejen pravidly, ale i našimi zákony. Běh či chůze lesem s kolem na rameni je pochopitelně podstatně obtížnější než jízda po cestě, proto tuhle variantu využívají jen ti nejzkušenější orienťáci v případech, kdy jsou si stoprocentně jistí, že přeběh je rychlejší než objížděčka. Běžný smrtelník obvykle volí postup po nejkratších či nejlépe sjízdných cestách. I tak je kombinací postupů mezi kontrolami celá řada.
Závodní MTBO
Primárním cílem závodu MTBO je projet všechny kontroly ve správném pořadí. Rychlost je až druhým kritériem. Proto jsou v tomto sportu úspěšní spíše závodníci, kteří umějí správně analyzovat mapu, nalézt ideální postup a ten v terénu realizovat. Být příliš rychlý se (obzvláště ve sjezdech) často nevyplácí. Pro závodníka – začátečníka bude vhodné si napoprvé zvolit jednodušší kategorii, protože i když třeba máte dobrou fyzičku a na kole umíte, udržení kontaktu s mapou vyžaduje přece jen nějakou zkušenost. Pro děti a začátečníky se u nás staví jezdivé tratě bez technických a mapových záludností. Zkušenější bikeři pak závodí v žebříčkových kategoriích napříč věkovými a výkonnostními kategoriemi.
Tratě jsou různě dlouhé: závod v MTBO sprintu trvá kolem 20 minut, krátká trať – tzv. middle – obvykle okolo hodiny, klasická trať neboli long je pak záležitostí 90-120 minut. Všechny uvedené časy jsou však předpokládanými časy vítězů, takže není výjimkou, že někdo stráví při longu v lese i více než tři hodiny. Kontrol bývá v lese něco mezi deseti a třiceti, paradoxně je to tak, že čím kratší trať, tím kontrol bývá více – u kratších tratí je důraz kladen na rychlost a přesnost navigace, u delších spíše na volbu optimálního postupu. Kromě uvedených hlavních disciplín se v Česku i ve světě jezdí i další: free order je speciální druh závodu, při kterém si závodník sám určuje, v jakém pořadí kontroly sesbírá. Je to v podstatě královská disciplína orienťáku, během závodu je potřeba maximální mentální výkon. Stále populárnější jsou kontaktní závody. Individuální závod s hromadným startem je divácky určitě atraktivnější a přehlednější než klasické intervalové starty a jezdí se i štafetové závody.
Orienťák s hromadným startem má však jedno organizační úskalí: pokud by všichni měli na mapě stejnou trať, stačilo by závodníkům v pelotonu bez jakékoli navigace následovat toho prvního a v cíli si zafinišovat o prvenství. Proto se používá větvení tratí do více okruhů se společnými uzlovými kontrolami. Všichni jedou stejné okruhy (tzv. farsty), ale v různém pořadí. Při vhodné přípravě a dobrém terénu je to při závodě tak, že nelze jednoduše poznat, zda závodník jedoucí před vámi jede na stejnou kontrolu jako vy a tudíž musíte navigovat sami za sebe.
Hi-tech versus vlastní mozek
MTBO je sportem využívajícím nejmodernější technologie: karbonové rámy, nejmodernější odpružení a výkonné kotoučové brzdy na bicyklech, využívání satelitních podkladů pro tvorbu map, GPS tracking, bezkontaktní ražení kontrol a online výsledkový servis v reálném čase a mnoho dalších vymožeností dnešní doby se stalo pro závodníky samozřejmostí. Co ale zůstává tradiční, je způsob navigace: mapovat musí každý sám podle papírové mapy. GPS se záznamem patří do kapsy a poslouží u večerního rozboru. Kromě buzoly není žádná další navigační pomůcka povolena.
V Česku má MTBO hluboké kořeny. Naše členská základna patří k nejpočetnějším na světě a závody, které se u nás pořádají, mají velmi dobrou úroveň. Stejně dobří jsou i naši reprezentanti. Jména těch současných jako jsou Vojtěch Ludvík, Kryštof Bogar, Martina Tichovská nebo Veronika Kubínová naleznete na předních příčkách světových žebříčků a každý z jmenovaných je nositelem jednoho či více evropských či světových mistrovských titulů.
Sport pro celou rodinu
I pokud nemáte vrcholové sportovní ambice, MTBO rozhodně stojí za zkoušku. Kombinace intenzivního fyzického a mentálního výkonu při závodě je příjemnou relaxací. S přibývajícími zkušenostmi se bude zkracovat čas strávený blouděním a budete si užívat jízdu v terénu, který projíždíte pravděpodobně poprvé v životě. Spoustu legrace lze zažít v cílovém prostoru, kde si všichni vyměňují čerstvé postřehy z hledání kontrol v lese. Pro menší děti bývají připraveny lehké tratě po fáborkách nebo různé jízdy zručnosti. Velká část MTBO závodů jsou akce na celý víkend, sport je tedy možné spojit i s poznáváním, kulturou a dalšími aktivitami. Mnoho českých závodníků vyráží i na závody do zahraničí. V některých zemích je díky spolupráci pořadatelů s armádou dokonce možné se při závodě podívat do prostorů, kam se jinak normální cyklista nemá šanci dostat. Kalendář závodů a mnoho dalších informací o tomhle krásném sportu naleznete na webu mtbo.cz
Text: Jan Picek | Foto: Český svaz orientačních sportů
