Ať už máš svoje běhání takřka celoročně sešněrované linkami temp a tréninkových plánů, či tak tak stíháš vystrčit na chvilku nos ven, jednou za čas téměř každého popadne touha poškádlit toulavé botky. Zpravidla o dovolené, běžecké výletničení k létu tak nějak pasuje. Teď už jenom zaonačit, aby všechno klaplo.
Vlastně je to původní, ten asi nejpřirozenější rozměr běhání. Jen ty a boty, a tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa. Sám, s partou či dokonce obklopen rodinkou, mnohdy dokonce její neběhající částí. při běžecké výletničině SE VŠECHNO NECHÁ vymyslet. Jenom to chce trochu plánovacího fištrónu. Zkrátka, mít pod funkční čepicí.
Za hranice všednosti, ne schopností
Jakmile dálky zavolají, každého asi napadne, do jaké dálky je vůbec záhodno se pustit. Rozhodně nevadí pro jednou nakročit lehce za hranice všedních dnů, nikoliv však schopností. Například jedinec navyklý na dvouhodinové výběhy, vyzbrojen proviantem a počítající s několika málo kochacími přestávkami zvládne v pomalém tempu bez úhony klidně jednou tolik. Chce to každopádně trochu soudnosti. Když se tetky navyklé dvakrát týdně na placatých třicet minut naplahočí v úvodu horského běžeckého soustředění souvislých třicet kilometrů, často se na zbývající dny promění v chodkyně uvážlivé každého kroku. Takhle ne.
Jinak řečeno, plánovač takového masového výletu by si měl být pokaždé dobře vědom často rozdílné kondiční zběhlosti těch za ním klusajících. Úspěšný běh se pozná v první řadě podle toho, že si jej každý užil bez ironického šklebu.
Pravidlo číslo jedna: Běh není spěch
Výlet je výlet. Neměl by se proměnit v trénink, rozhodně tedy nikoliv v seanci rychlostní či dokonce intervalovou. Je to oslava volnoběhu, tempo budiž vypočítáno následovně. Vycházejme z možností nejrozvážnějšího běžce společenství s tím, že ten na oplátku zdravě zabojuje – v tom okamžiku budou všichni na čerstvém vzduchu mnohem raději.
Zoufat, ba kolikrát přímo rozhazovat naštvaně rukama (jakože, kde ten lempl zase je!) není nutné a už vůbec vhodné ani v případě, že se výkonnostní nůžky účastníků rozevírají až příliš. Trasa se přece většinou nechá docela hezky namotat i s nablížením k základnímu tábořišti. Při takzvaných obrátkových (na hrad a zpátky) či okružních výletech lze pro změnu směle využít sítě veřejných, hromadných přibližovadel. Příkládeček?
Kdo z Pražáků, a nejenom jich, by si nechtěl aspoň jednou vyšlápnout na ten Kárlštejn, že. Okolo vody tam vede vcelku pohodlná poberounská cyklostezka. Je natolik obsypaná kiosky a odpočívadly, že umření hlady, žízní ani vyčerpáním fakt nehrozí. Jakmile se celá pestrá parta dotkne rukou společnou hradní brány a zvolá bojové heslo – pokořitelský to zvyk – v klidu může nastat dělení lidu. Zatímco zelenáči hrdě kráčí kamsi na opulentní středočeskou baštu za západoevropské ceny a pak dolů na zpáteční lokálku, ti zkušenější to vezmou třebas i podstatně zrychleným přesunem přes zalesněné kopečky po svých. Sejdeme se na opět před vlakáčem v Radotíně, a schválně, kdo tam bude na koho čekat!
Z outěžku přednost
Další modelové řešení míří zejména do prostředí takzvaných smíšených svazků, tedy nezřídka problematických, třaskavých vztahů běžců s neběžci. Přísný manžel, nedůtklivá přítelkyně? Udělej z běžecké přítěže přednost, vtáhni partnera do hry. Tady právě hraje prim zmíněné umění diplomacie, vyjednat na první pohled nemožné – vymysli mu funkci.
Než se zlatíčko rozkouká, sedí s blembákem na kole, babetě, dobrá, tak alespoň v tom autíčku. Každopádně s vědomím krajně důležité úlohy zásobovače, svačináře, ale často i dokumentaristy pro celou výpravu.
Konečně zase jednou uděláš něco pro rodinu – vyvezeš ji na čerstvý vzduch. Byli jste se třeba někdy s dětmi podívat na letadýlka na pražském letišti? Proč ale vyhazovat za přemaštěné parkovné! Auto nechte v Hostivici, manželka s dítkami hupsne na kolo a po vcelku nekomplikované, párkilometrové cyklostezce provzdušněné jedním kopečkem je běžmo doprovodíš na vyhlídkovou muldu hned vedle dé šestky. Odtamtud se naskýtá báječný pohled nejen na letištní cvrkot, ti vysloveně bystrozrací mohou pozorovat i jemné tahy letounů dunících přímo nad vašimi hlavami. Hezký, poučný rodinný výlet. A kladné body, ty se neztratí.
Mimochodem, zapojení jednostopých dopravních prostředků není marný nápad ani když vyrazíš s partou, kde některý z členů ví, že tam co ostatní doběhne po svých jen stěží. V takovém případě svede i jediné (elektro)kolo či koloběžka rozšířit akční rádius o desítky až stovky procent, a to u celé skupiny! Při půldenním výletě se v sedle či na stupačce nakonec rádi prostřídají takřka všichni. Nehledě na praktičnost takového pomocníka, který na nosiči vedle svršků teoreticky uveze i menší bečku…
Chvála superkonzumu
Když už jsme u té superkompenzace. Jakože, na pití se v letním vedru dávat pozor prostě musí… Netřeba si přímo brát příklad z řady cyklistů, kteří si v rámci Tour de hospoda kolikrát spíše než nůši cestovatelských zážitků přivezou domů dvě promile pod kůží a za krkem podřimujícího king konga. Bacha, tohle leze do peněz i na játra.
Nicméně, jakmile má domov zmizet z dohledu, a ty nepatříš k nekritickým celoročním vyznavačům šplouchajících vest či batůžků, není od věci pohlédnout do mapy a několik zajišťovacích zásobáren tekutiny i jídla vyštrachat. Zejména pro víkendové výlety si pro jistotu dobře zjisti otevírací hodiny využitelných osvěžoven či krámků. Pokud plánuješ pobíhat na dosah civilizaci, skvěle poslouží ty denně až do noci otevřené, často i záchodky s umývárnou vyšperkované supermarkety.
Sláva, nazdar výletu
Otřepané hlášce toliko o špatně oblečeném běžci navzdory patří slušné počasí k základním předpokladům úspěšného výletu. Lehký májový deštík by sice neměl našince odradit ani v půli července, pro delší než dvouhodinové výlety se ale sledovat závěry meteorologova bádání rozhodně vyplatí – hlavně to platí o dnes již vcelku přesně časovaných bouřkových výstrahách. Žádné strašpytlíkování, hrozící krokové napětí není v otevřené krajině planá pověra. Pokud se chystáš mimo civilizaci, pozor na to. Kdo běžel byť jedinou minutu uprostřed bleskového ohňostroje a přežil, ten si zvláště před výletem do hor tuhle hrozbu podruhé prostě proklepne.
Stejně tak to platí i pro vlnu veder. Pravda, kdybychom se vymezili lékařskými doporučeními, kdy vůbec smíme vylézt na vzduch, asi bychom toho za rok moc nenaběhali. Akorát se u toho musí myslet. Na cestě by neměly chybět zastíněné pasáže, možnosti osvěžení, vykoupání, odpočinku. To bodne.
Co s sebou?
Pokud se vybavení týká, poměrně dost záleží na tom, jak dlouho plánuješ být pryč. A ještě více na tom, jak dlouho budeš pryč ve skutečnosti. Klidně se může stát, že dovolenkář po ránu vyběhne na dvouhodinovou rekognoskaci nejbližšího okolí, a vrátí se navečer vyprahlý a z úplně opačné strany, než si původně myslel.
Pokud se opravdu chystáš konečně dobýt lákavou hradní zříceninu hodinku cesty od baráku, pravděpodobně ti postačí nezabouchnout dveře s klíči uvnitř, do kapsy nasypat hrst datlí a nouzové dvě pětky na petku vody. Pro letní čas není od věci čepice či cokoliv schopné uchránit čelo i zátylek od slunečního žáru.
Před (půl)denním výletem už se vyplatí důkladnější příprava. Pokud se chystáš do neznáma, nemávej rukou nad studiem mapy. Interaktivnější běžci si rovnou nosí s sebou navigaci, nebo se itinerář nechá naházet přímo do chytrých hodinek! Je na zvážení, zda nepřibrat výbavu, která si v zásadě nezadá s povinným minimem pro ultrazávody – lehkou nepromokavku, čelovku, náhradní ponožky, náplast na kuří oka, pitivo, pár cukříků pro zahnání „hlaďáku“, mobil…
Vpodstatě se to rovná rozhodování, zda hodit na plece batoh či nikoliv. Je pravda, že batůžkářů pobíhá stále více (i když kolikrát zavazadlo vůbec nepotřebují). Kus domácího pohodlí tahaného na zádech nicméně vyvažuje o trochu menší pohodlí běžecké. I ten sebevymyšlenější ruksak po naplnění ovlivňuje běžeckou techniku. Nutí do záklonu či naopak předklonu, k přisednutí došlapu, citlivky by zmínily i subjektivně horší dech a záda opocená až k opruzeninám.
Pro celodenní běžecké túry ale není zbytí, tam ledvinový pás s půllitrem vody v „bombičkách“ velkou parádu neudělá. Ledaže bys sakra dobře naplánoval cestu i záchytné body na ní.
Běžecký punk není mrtvý, jen spí
No jo, ale takhle nalajnované běhání že má být nějaká zábava? Stále existuje ne právě malá komunita volnomyšlenkářů, vyznavačů ultrapravidla, že co nemáš, to nepotřebuješ. Při vší úctě k výletnictví rozvrženému do krajnosti se taky úplně jednoduše nechá jednoho krásného rána vydatněji napít a posnídat, našťouchaný sporttester schválně zapomenout doma, klíče pod rohožkou a s pár kačkami v trenkách prostě vyběhnout. Kamsi, slunci blíž, s pohledem neurčitě zabodnutým za obzor. Prostě dejchat. I to je cesta. A vůbec ne špatná, když se znáš. Anebo když právě o to stojíš.
Co dělat, když…
…se ztratíš v hlubokém lese:
Nelez na strom, ani Jeníček to tenkrát s Mařenkou úplně nevyhráli. Zachovej klidný úsudek i v případě, že nemáš mobil a tma se blíží. Snaž se nalézt jakoukoliv z turistických značek a vydej se po ní. Vysvobozující rozcestník většinou stojí nedaleko.
…se po cestě přehřeješ:
Jako prvotní pomoc zabírá zchladit zátylek (poblíž se nachází termoregulační bod, něco jako rozvodna klimošky). Během pár minut ty nejhorší motolice většinou opadnou. Na trhání rekordů už to ten den asi nebude, bohatě postačí dostat se do provozuschopného stavu a bezpečí.
…v přírodě narazíš na její původní obyvatele:
Schválně si představ, co by sis pomyslel, pokud by vtrhli k tobě do obýváku oni, a chovej se podle toho. Drž se spíše vyšlapaných lesních pěšinek. Hada navzdory chytrým poučkám nepřeskakuj, raději se mu uctivě vyhni. Ohleduplně oběhni i to mraveniště, nech brouka žít. Mnohem větší nebezpečí než od samojediného českého medvěda ti hrozí v případě, že překvapíš kance, či dokonce bachyni se selátky. Jestliže oni nestihli utéci před tebou, ty se o to ani nepokoušej. Tak rychlý fakt nejsi. Pokud již proběhl vystrašený oční kontakt, šup přískokem na strom a trop hluk.
…běháš nejraději po cyklostezkách:
Uskutečni svůj výlet spíše v ranních hodinách, a nejlépe v den, kdy předpověď počasí neslibuje ideálních 18 stupňů nad nulou a polojasno-oblačno navrch. V tento čas se dobrá polovina národa mění ve sportovce a zašvihané výletní tepny nešetří infarktovými situacemi. Najdou se i užitečnější suvenýry než berany zaražené v ledvinách. Raději uhni na zapadlou silničku.
…ti v honitbě nadává myslivec:
Nesnaž se dialogem rozklíčovat, nakolik jsou jeho výtky oprávněné. Tady platí jediná logika, totiž nechybovat v úsudku, zda má nabito či nikoliv.