Prázdniny lákají k dobrodružství, tak proč nezkusit nějaký běh v nevšedních terénech napříč celým světem? A ideálně s orienťáckou mapou, protože právě ta tě může zachránit nejen v divoké přírodě, ale také ve víru velkoměsta.
Orienťácké terény se nacházejí napříč celým světem, alespoň tréninkovou mapu může vytvořit každý nadšenec, a běhat s mapou a buzolou tak lze i na místech, kde byste to opravdu nečekali. Navíc různorodost prostorů pro orientační běh je naprosto fascinující. Jinak vypadá mapa v kopcovitém horském terénu, jinak mapa v pralese nebo v oblasti pískových dun. Velmi různorodé jsou také městské mapy. Obecně se za nejlepší mapy pro sprinty ve městech považují ty s úzkými spletitými uličkami, na rozdíl od měst s širokými bulváry nebo vesnicemi s malou hustotou cest. Orienťácké mapy jsou opravdu všude a zpestřit si dovolenou orienťákem není vůbec špatný nápad.
Jaký terén je nejtěžší na světě?
Lehká otázka, na kterou ovšem nikdo nezná odpověď a odpověď každého závodníka by byla trochu jiná. Pokud se bavíme o orientační náročnosti terénu a ne té fyzické, tak obecně platí, že čím méně výrazných objektů pro orientaci v lese je, tím je mapově těžší. V lehkých terénech je tedy například mnoho cest, budov, posedů nebo jasných hustníků. Naopak v lesích, které jsou pro orienťáky největší výzvou, jsou hlavními orientačními body drobné vrstevnicové detaily, případně osamocené kameny atd. Tady je také nutné dostatečně používat buzolu pro držení správného směru, protože se běžec nemůže „srovnat“ podle okolních objektů. Orientační náročnost zvyšuje také snížená viditelnost, která je dána hustou neprůhlednou vegetací. Takovými terény jsou lesy ve Švédsku, Norsku a Finsku, ty jsou dnes považovány za to nejlepší, co může orienťák nabídnout.
Tady byste orienťáckou mapu nečekali
Dnes už se dá běhat na všech světadílech! Ano, také na Antarktidě už byla vytvořena jedna orienťácká mapa. Zajímavé mapy jsou například na Islandu, kde jsou bývalé lávové pláně pokryté trávou a z roviny vystupuje řada kamenů a skal. Zaběhat si dobře můžeme také v tropických oblastech Jižní Ameriky nebo Nového Zélandu, tam se ale vyplatí být v lese ostražitý 😊. Závody mistrovství světa už se také podívaly do ukrajinských terénů s jemnými vrstevnicovými detaily nebo do hor Japonska, které na první pohled vypadají neprůstupně, ale orienťák pozná, kudy běžet. Své unikátní terény máme také v pevninské Evropě. Ve Švýcarsku je nezapomenutelným zážitkem běžet v Alpách v nadmořské výšce přes 3000 m n. m., ve Skotsku zase v divokých lesích a v místech, kam se běžný turista určitě nedostane.
Běh po památkách jedině s mapou
Co takhle vyzkoušet turismus z trochu jiného, běžeckého, pohledu? Nač chodit po památkách, když je můžeme oběhnout. A co by to bylo za obíhání bez orienťácké mapy, která nám přesně ukáže, v které maličké uličce se nacházíme. V Evropě téměř nenarazíte na turisticky vyhlášené město, ve kterém by nebyla orienťácká mapa. S mapou si můžete zaběhat kolem Eiffelovy věže, kolosea v Římě nebo i Pražského hradu. Ve světě se nabízí Central Park v New Yorku, egyptské letovisko Marsa Alam, ruiny inckého kultovního města Machu Picchu nebo samotné centrum Pekingu, jednoho z největších měst světa. Na výběr určitě je, jen stačí roztáhnout „křídla“ a běžet.
Jak najít orienťáckou mapu po celém světě:
Skvělou pomůckou je mapový archiv WorldOfO, který sdružuje tisíce map: http://omaps.worldofo.com/gmaps.php
Text: Matěj Burda | Foto: Swiss Orienteering Week, Český svaz orientačních sportů
