Na jaký závod s mám vypravit? Tuhle otázku dostávám často, odpovědi se ale liší. Někdo totiž jede na první závod, další chce osobák, někdo naopak spíš touží po drsném extrému… Tady je tedy přehled několika tipů z každé kategorie na polovičních i plných ironmanských distancích.

Jde o můj subjektivní pohled založený převážně na vlastních zkušenostech a občas také z doslechu. Pokud tě některý závod zaujme a budeš k němu chtít zjistit více, klidně mi napište na petr@vabrousek.cz. Občas na ty zahraniční vyrážíme i jako větší skupina společně.

Když tě čeká první závod 

Nováčkům bych určitě doporučoval startovat na některém z tuzemských podniků. Přihlašování, pravidla, rozprava, ale i stránky a Facebook závodu budou v češtině, takže bude jednodušší se přihlásit a nebude problém se na cokoli zeptat – ať už mailem pořadatele nebo třeba na Facebooku závodu ostatních účastníků. Odpadne také složité cestování a logistika ubytování a přesunů na místě. Briefing bývá až večer před závodem, u půlek i ráno před startem. Ani u dlouhého si ale nemusíš materiál odevzdávat do depa den předem. V neposlední řadě výrazně ušetříš na startovném.

Pokud nemáte problém s jazyky a cestováním, můžeš si na premiéru naplánovat i zahraniční závod, ale doporučil bych nejdříve vyzkoušet nějaký menší s jednodušší logistikou (což platí i u nás). Startovné bude vyšší, ale pořád nebude dosahovat výše podniků série Challenge a zejména Ironman. Na závody těchto seriálů (s výjimkou Challenge Prague) bych vyrazil až po nabrání zkušeností z 1-2 lokálních závodů.

To, zda si pro svou premiéru vybereš trať rychlou, nebo naopak extrémní, už záleží na tvých preferencích a fyzičce.

Když si chceš udělat osobák

Na osobák jsou ideální rovinaté tratě s krátkým depem a v přijatelném klimatu. Profily tratí najdeš většinou na stránkách závodu. U některých závodů (zejména těch větších zahraničních) ovšem může průběh oběma depy přidat navíc klidně i 1-2 km a k tomu připočti náročné hledání své tašky a kola v moři těch ostatních… Klima je vždy trochu vabank – i když to v průměru vypadá optimálně, nikdo ti nezaručí, že zrovna v den závodu nepřijde vichr, přívalový déšť nebo vedro. Konkrétní tipy najdeš v rámečku.

Pár tipů na rychlé závody

Půlželezňák

Czechman – má sice v depu přes 700 kol, ale i tak je průběh oběma depy relativně krátký. Plave se v jezeře bez vln, cyklistika je převážně rovina s pár kratšími kopci na narovnání zad a běh opět rovina. Překážkou na cestě k osobáku může být vzhledem k časnému termínu nedostatek kvalitních kilometrů na kole, pokud v zimě moc nejezdíš venku a neholduješ trenažéru.

Pressburg triatlon (Bratislava) – koná se týden po Czechmanovi. Na kole má úplnou rovinu, a tudíž je potenciálně ještě rychlejší. Plavání také klidné jezero a běh opět rovina. Navíc má mnohem menší startovní pole a kratší průběh depy. Pálavarace – dobrá volba, pokud se k pořádnému tréninku dostaneš až v létě. Na kole má podobné převýšení jako Czechman, ale vhledem k červencovému termínu už hrozí vedra a ve vodní nádrži Nové Mlýny tě mohou při silném větru pozlobit při plavání vlny.

Doksyrace – zářijový závod se plave bez vln v jednom okruhu, cyklistika jen s pár drobnými stoupáními a počasí babí léto. Jen na běhu je pár krátkých pasáží v lese po písku a jehličí, což nemusí každému vyhovovat.

Podersdorf – koncem srpna se kousek za hranicemi jede další rychlý a rovinatý závod, který nabízí kromě poloviční i plnou distanci. Plavání je mělké a občas se dá i postavit na dno, což může hrát roli, pokud se bojíš plavání. Neusidler See je ale velké a jako ráj surfařů proslulé větrem a vlnami. Na kole i běhu vás pak čeká totální rovina.

Na Doksyrace i v Podersdorfu hrozí na konci léta teplota vody zakazující použití neoprenu. To může být výhoda pro silnější plavce, ale drobná nevýhoda v honbě za osobákem.

Železňák

Moraviaman – ve Štěrkáči vlny ještě nikdy nebyly. Termín na konci června slibuje přijatelné teploty, ale občas je i slušné vedro. S 90% pravděpodobností se poplave v neoprenech ve vodě těsně pod 24 stupňů. Plave se kousek od břehu, takže si lze oddechnout, dvakrát tě čeká krátký výběh na břeh. Depo je přijatelně krátké, kolo v první části úplná rovina zpestřená krátkým stoupáním na protažení, druhá část je zvlněná. Maraton je úplná rovina po cyklostezce podél Moravy.

Slovakman – plave se ve Váhu, tedy se slabým prouděním. Proto se neřiď průběžnými mezičasy, po obrátce je to ale jízda po proudu a v součtu to vždy hodí slušné plavecké časy. Nepříjemné místy bývají shluky řas pod vodou, těm se snaž vyhnout obloukem. Jistotou je teplota vody dovolující plavání v neoprenu. Cyklistika je absolutní rovina – jediné protažení do kopce najdeš na silničním nadjezdu kousek před obrátkou. Běh je také rovinatý, po cyklostezkách s krátkou pasáží po trávě. Největší překážkou k rychlému času vzhledem k termínu uprostřed prázdnin může být vedro.

Pokud se chceš porozhlédnout po rychlých značkových závodech, tak se nabízí třeba Challenge Roth a Almere nebo Ironman Klagenfurt, Frankfurt, Kodaň, Kalmar… V USA to bude zcela rovinatý Ironman Florida, který ale umí překvapit mrznoucí mlhou na kole, stejně jako úporným vedrem při maratonu (oboje jsem tam zažil během jednoho závodu).

Ultraman

Přímo u nás máme asi nejrychlejší závod na Ultraman distancích (10 – 424 – 84,4 ve 3 dnech) v září u nás v Račicích. V loni se mi tam podařilo zajet dosud platný nejlepší světový čas 21:16.

Když chceš závod s davy a elektrizující atmosférou

Tady volba celkem jednoznačně směřuje k závodům seriálu Ironman70.3 (půlka) a Ironman. V těsném sledu se pohybuje seriál Challenge (u nás Praha a na Slovensku Šamorín, který se jezdí jako MS Challenge na polovičních tratích.

U větších a známějších nejsou vyjímkou tisíce startujících a davy diváků. V tomto směru kraluje Německo s Ironmanem Frankfurt a Challenge Roth. U těchto větších závodů však počítejte s vyšším startovným a složitější logistikou. Nejen s ohledem na přihlašování (často je vyprodáno za pár minut) a ubytování (třeba v Rothu počítej s větší vzdáleností od startu a nebo se spaním v autě). Veškeré vybavení do depa navíc odevzdáváš už den před závodem a pak si vše vyzvedáváš někdy i na více místech. Povinnou rozprava se ale dá často shlédnout i online z pohodlí domova.

Když chceš závod s rodinnou atmosférou

Tady bych určitě zůstal v československých luzích a hájích. Obvykle platí, že čím méně startujících (číslo zjistíš z výsledků minulých ročníků), tím komornější atmosféra. Přátelštější a stmelenější atmosféra se ale dá očekávat i u extrémních závodů (Krušnoman duatlon, Oravaman, Winterman, Grizzlyman, Jánošík…).

Z „rychlejších“tratí najdeš rodinnou atmosféru u půlek Pálavarace, Doksyrace, Hamrman či Pressburg triatlonu, z dlouhých tratí sem spadají i Moraviaman a Slovakman. Registrace a rozprava k závodu se koná vždy v den předem a většina účastníků spí nedaleko od sebe. Díky kratším okruhům se často potkávají a povzbuzují nejen závodníci navzájem, ale i jejich doprovod a pořadatelé.

Mnohé závody mají i své nenapodobitelné spíkry: Moraviaman Pepu Svobodu a Standu Bartůška a Slovakman Vlada Barona (toho uslyšíš i na Krušnomanovi, Czechmanovi nebo Pressburg triatlonu). Znají většinu účastníků osobně a nebojí se „obout“ i do nováčků…

Samostatnou kapitolou je pak Triathlon North Africa, který se na polovičních i plných distancích koná v lednu (příští rok možná únor) na Sahaře v Alžíru. Pořádají ho bratři Atarsiové (veslaři a triatleti z Otrokovic), kteří československým startujícím nabízejí kompletní servis včetně zajištění víz, letenek, transferu i ubytování s plnou penzí. Čeká tě nesmírně atraktivní trať s plaváním v krásné oáze, cyklistikou mezi dunami po kvalitní silnici bez provozu a běh z poloviny v písku. Každoročně tam vytváříme bezvadnou partu závodníků, kteří vše po celý týden prožívají společně.

Když chceš exotiku

Pod tím si každý může představovat cokoli od Sahary po polární kruh, ale většina opravdu chladných závodů spadá do kapitoly extrémních závodů.

Za exotikou se můžeš hned v úvodu roku vypravit na zmíněnou Saharu (kde počítej s příjemným počasím bez vedra). Později pak třeba na Challenge Wanaka (jižní ostrov Nového Zélandu, kde se v úžasných přírodních kulisách, natáčel Pán prstenů.

V dubnu je úžasný Ironman JAR v Port Elizabeth s tradičně silnou českou účastí a v květnu Ironman Brazil v letovisku Florianopolis. Horko a vlhko nabízí třeba dubnová Challenge Taiwan nebo listopadový Ironman Malajsie.

S triatlonem rád poznávám i nové země, a tak bych sem zařadil třeba Strongman na Okinawě, Triatlon Estonia v srpnu nebo ruský Ironstar Sochi v říjnu.

Letos se společně chystáme třeba v srpnu na Ironman Kazachstán nebo v říjnu na Mallorca 140.3 (tam se jedou plné i poloviční distance).

Samostatnou kapitolou je samozřejmě MS Ironman na Havaji, kde tě v rodišti Ironmana atmosféra pohltí a nepustí. Cesta sem však vede především přes velmi náročnou kvalifikaci a týká se jen těch opravdu nejrychlejších (v PRO i AG kategoriích).

Když chceš extrém

U nás máme hned tři extrémní závody na plných distancích. Na svůj druhý ročník se v červnu chystá Grizzlyman v Beskydech s mimořádnou porcí výškových metrů na kole i na běhu, o něm ti ale poreferuju až v červenci. Zatím jsem neměl tu čest startovat ani na srpnovém Extreme Punk triatlonu z dílny Krušnomana.

Z vlastní zkušenosti ale dobře znám říjnový Winterman, který je celosvětově unikátní svou plaveckou částí. Čeká tě hned 8,5 km plavání, a to v silném proudu Labe, v chladné vodě (kolem 13 stupňů) a potmě. Start skokem z pontonu s blikačkami do temné řeky a výhled na osvětlené břehy a oheň v depu v Děčíně jsou neopakovatelné. Poté tě za rozednění čeká kopcovitá cyklistika v horách a na závěr maraton zakončený výběhem až na Ještěd.

Na Slovensku máš na výběr poloviční Oravaman a celý Jánošík, který už patří do celosvětové série XTRI (seriál extrémních závodů na distancích Ironmana). Z těch jsem si zatím vyzkoušel jen nejznámější Norseman a Blacklake Montenegro.

Norseman je proslulý skokem z trajektu do temného chladného fjordu 4 km od břehu, následnou extrémní cyklistikou (profilem i počasím) a maratonem zakončeným 17 km dlouhým prudkým stoupáním na cílový kopec Gaustatoppen.

Blacklake v Černé Hoře si dal do vínku být nejnáročnějším závodem série a došlo to tak daleko, že jsme se v limitu pro zisk černého finišerského trička do cíle dostali jen tři. Dalších osm lidí finišovalo o 700 výškových metrů níže pro bílé tričko a drtivá většina startovního pole nestihla limity na jednotlivých check pointech (převážně na maratonu). Plavalo se ve dvou jezerech s přeběhem mezi nimi a s úžasným výhledem na hvězdnou oblohu. Cyklistika v krásných kopcích po slušných silnicích prakticky bez provozu svým převýšením 3 600 m nevybočovala z XTRI standardu, ovšem maraton s převýšením 2 600 m nás zavedl do nadmořské výšky 2 400 m, kde na nás čekal horolezecký terén a silný vítr se sněžením. Pro letošek se počítá s přijatelnější variantou maratonu – krásných „běhatelných“ terénů je v okolí místních sjezdovek dostatek.

Přídomek nejnáročnějšího závodu XTRI série tak možná zůstane Janošíkovi, kterého jsem ale zatím neabsolvoval. Běžecká trať je také velmi náročná a musíš s sebou mít po celý běh doprovodného běžce. U všech těchto extrémních závodů bývá povinnost zajistit si vlastní doprovod s vozidlem, který ti v průběhu závodu může, vlastně musí, poskytovat servis (občerstvení, oblečení…).

Text: Petr Vabroušek| Foto: Shutterstock