Pro někoho zbytečný přepych, pro někoho nezbytnost, bez níž by se k výkonu, ba k samotnému běhu nedokopal. Jak může běžecký trenér pomoct vám?
Na chvíli si odmyslete všechno to, nad čím se ve své glose zamýšlel Michal Vítů – že se běžeckému trénování věnuje kdekdo a jestli to je zcela správně.
Zároveň je třeba vzít v potaz, že ryze běžecký trenér se u nás studovat nedá a alespoň různé kurzy jsou u nás teprve v plenkách. Pokud bychom chtěli řešit terminologii do hloubky, narazíme na to, že trenérství je řazeno mezi pedagogické profese a jako takové ho samozřejmě studovat lze. K tomu řada sportovních oborů a pak jsou tu pochopitelně i trenéři atletičtí, rovněž licencovaní.
Spíš se zaměřme na to, co vám takový – lépe tedy řečeno – kouč může přinést a jaký by měl být. Koneckonců, kolikrát hraje větší roli to, jak vám vyhovuje daný přístup a jak si sednete lidsky, než to, kolika kdo máchá certifikáty.
1) Pravidelnost
Máte-li problém se donutit pravidelně běhat, právě dohled trenéra, mít nad sebou bič, vám v tom může pomoci. S tím souvisí i tréninkový plán (viz str. XY). Když už nezabírá žádná jiná motivace, třeba pomůže, když za to budete platit. Anebo nechcete svého kouče zklamat.
Není potřeba kontrola celoživotní, brzy se z běhu stane rutina a budete rádi vybíhat sami.
2) Spolupráce a smysl
„Trenérské vedení předpokládá interaktivní spolupráci trenéra se svěřencem a ne jen poslání univerzálního tréninkového plánu mailem. Při výběru si tedy kromě ceny ověřte, zda za své peníze dostanete kvalitní službu v podobě možných úprav tréninku (on-line servis) a na základě jakých informací je vám plán vypracován,“ uvádí ve své „Velké knize běhání“ Aleš Tvrzník. Jedním dechem ale zmiňuje i onu kvalifikaci – protože trenér svým způsobem spolurozhoduje o vašem zdraví.
Trenér by se tedy měl zajímat o to, jak tréninky snášíte, zda-li vás něco nebolí, jak se vám daří zařadit běhání do běžného života, a s ohledem na to vše přizpůsobit. Měl by znát svěřencovy cíle (jde jen o to, běhat pravidelně, nebo zhubnout, nebo se propracovat k určitému výkonu?), respektovat je a s ohledem na ně ke svému svěřenci přistupovat. Nepohybujeme se na vrcholové úrovni, aby někdo na někoho kupříkladu zvyšoval hlas či byly na místě výčitky. Měl by být realistou: desítku za 40 minut (bez větší sportovní minulosti) asi zítra nezaběhnete.
3) Prevence zranění
Je žádoucí, aby trenér nebyl jen tím, kdo párkrát klikne a pošle pár mailů. Trenér by vás měl také vidět běhat a znát váš zdravotní stav. Jen tak může pomoci se správnou technikou, zabrzdit zranění či přetrénování – to vše souvisí. Ale pozor, důležitá je i zpětná vazba svěřence, který by se měl ozvat pokaždé, když se mu něco nezdá a běhání v něm vyvolává spíše nepříjemné pocity. Tím nemyslím, když se zrovna ozývá čistá lenost. Pak musí zasáhnout trenérova autorita. Je to tedy i o vzájemné důvěře a jakési symbióze.
4) Radosti i zklamání
Trenér by měl být motivátorem, tím, kdo vás povzbudí. Zapáleným pro věc. Oporou. Přičemž je jedno, zda jde o chvíle, kdy jde vše podle plánu, nebo chvíle, kdy máte chuť pověsit běžecké kecky na hřebík. Nervozita před závodem? Smutek z výsledku? I s tím by si měl umět trenér poradit. Stává se tedy tak trochu i psychologem. Měl by být dostatečně empatický.
5) Osobní zkušenost
Vzdělání v oboru u nás pokulhává, a tak se lze řídit také dle množství a škály zkušeností. Když vedle sebe postavíte fitness trenéra a dlouholetého atleta s celým arzenálem odběhaných závodů, po kom tak asi bude lepší sáhnout? Ale zase bacha, onen ambiciózní atlet se musí umět přeladit na potřeby a možnosti hobby běžce.
Je logické, aby vám někdo mohl radit s přípravou na maraton, měl by jich sám mít několik úspěšně absolvovaných. Pro ty úplně první krůčky to zcela potřeba není.
Kolik to stojí
Záleží na tom, kdo se vám bude věnovat a jak rozsáhlou spolupráci si domluvíte. Jestli budete chtít jen tréninkový plán, nebo i individuální běžecké lekce a kolik jich bude. Ceny se pak pohybují od několika stokorun do tisíců.
Anketa: Můj trenér
Zeptali jsme se české elity, jak jsou na tom se svými trenéry. Jaké jsou přínosy a naopak negativa? A čím je jejich trenér štve?
Svěřenec: Jakub Smetana, mílař
Trenér: Josef Smetana
Od začátku mě trénuje můj táta a často se mnou bývá i na tréninku. Díky tomu ví, co mi sedí a jak budu na určité tréninky reagovat. Vidí tak, jestli to třeba při tempáči moc netahám, a když jsem unavený, můžeme na to reagovat už během tréninku a pozměnit ho. Sám je stále aktivním běžcem, momentálně se připravuje na ironman, takže mi i poradí, jak se stravovat před závodem, řeším s ním výběr obuvi i oblečení na závody. Cením si, že mám hodně pestrý tréninkový plán, chodím i plavat, dlouhé zimní běhy občas nahradím běžkami a sem tam odjedu i nějaký delší trénink na kole. Každý sledujeme trochu jiné zdroje informací, takže občas přijde řeč i na dění kolem běhu. Vidím v tom samá pozitiva a nemám si na co stěžovat, každému bych moc přál trenéra, jako mám já.
Svěřenkyně: Barbora Jíšová, vytrvalkyně
Trenér: Jan Pernica
S trenérem trénuji po celou dobu mého atletického snažení, vystřídala jsem tři. Nikdy jsem se netrénovala sama, myslím, že bych se přetrénovala. Takhle jsem trochu pod kontrolou. A naopak, když se mi běhat moc nechce a mám plán od trenéra, donutí mě to zvednout se a vyběhnout.
Můj současný trenér je skvělý. Dokáže tréninky přizpůsobit na míru ambicím i fyzickým schopnostem každého svěřence, což je ve velké skupině, která pojímá mladé nadějné žáky i „vysloužilé“ třicátníky s ambicemi od okresního přeboru po olympijské hry, docela obtížné. Dokáže na tréninku poznat, kdy už máme dost, kdy je třeba ubrat nebo přidat, a i z těžkých tréninků udělá docela zábavu. Jediná nevýhoda je, že je příliš hodný.
Svěřenkyně: Petra Kamínková, vytrvalkyně
Trenér: trénuje se sama
V mládí jsem měla trenéra, který byl velice přísný, ale udělal mi velice pěkný vztah k atletice. Byl to „pan trenér“. Když jsem se po pauze vrátila zpět k atletice, chvilku jsem spolupracovala se Zdeňkem Smutným, ale od roku 1998 se trénuji sama.
Někdy mi trenér chyběl, neboť jsem neměla přesně daný tréninkový plán, člověka, který by na mě na tréninku zakřičel a vysvětlil, že mé vyčerpání je pouze omyl. Člověk, se kterým rozeberu své bolístky či osobní starosti – to byl vždy můj trenér. Uměl naslouchat i nadávat, až mi slzička někdy ukápla.
Svěřenec: Dan Orálek, ultraběžec
Trenér: Pavel Novák
Dlouhých 22 let jsem byl trenérem sám sobě a změnilo se to až minulou sezonu na podzim, kdy jsem se rozhodl pro spolupráci s Pavlem Novákem. Důvodem byly dvě věci. Jednak přestával fungovat model tréninku, který jsem si sám psal, a potom jsem se dostával příliš často do únavy.
S Pavlem trénuji zatím jen poměrně krátkou dobu, ale musím říct, že celkem výrazně změnil můj trénink, kdy se jeho těžiště přesunulo z objemu v pomalém tempu na mnohem menší kilometráž při větší intenzitě. Pavel také klade mnohem větší důraz na regeneraci a odpočinek, což je věc, kterou jsem mnoho let značně zanedbával.
Z hlediska osobnostního na mě Pavel působí jako velmi laskavý a příjemný člověk a to už od doby, kdy jsme se potkávali na závodech jako soupeři. Bohužel vzhledem k tomu, že bydlíme asi 100 km od sebe, jsou naše kontakty převážně písemné a telefonické. Co na něm velmi oceňuji, je, že dokáže do trénování promítat svoje běžecké zkušenosti, kterých za svoji výbornou běžeckou kariéru nasbíral opravdu hodně. I přes relativně krátkou dobu naší spolupráce mu plně důvěřuji a věřím, že se to promítne do výkonů v letošním roce.
Svěřenec: Tereza Čapková, mílařka
Trenér: Vladislav Čapek
Měla jsem možnost poznat tři běžecké trenéry, začínala jsem trénovat pod vedením taťky, u kterého teď od podzimu 2016 trénuji znovu (viz foto). Každý z trenérů byl v řadě věcí odlišný, ale bez nich si své běhání vlastně nedokážu představit.
Trenér dává tréninku řád, zná svého svěřence, ví, kdy je lepší trénink zastavit, to sám běžec mnohdy těžko pozná. Základem k úspěchu vás obou je vzájemný respekt a důvěra. Trenér musí být ale současně dobrý psycholog, který ví, kdy potřebujete povzbudit a kdy snesete kritiku. To mi přijde mnohdy ta nejtěžší věc.
Myslím si, že člověk nemůže říct negativa trenéra, pokud vám trenér nesedne, pravděpodobně by vám neseděl ani jako člověk. To, že vám mnohdy nesednou jeho tréninky, je věc druhá, každý jsme jiný a každý potřebujeme individuální přístup v tréninku, proto se dobrý trenér pozná tak, že jen nekopíruje stejné plány pro své všechny svěřence, ale ke každému přistupuje odlišně, má své tréninky promyšlené a umí je aktuálně změnit. Nejvíc si pak člověk cení toho, když i přes zranění stojí trenér při vás a snaží se vás dostat zpátky do běžeckých bot a nedává od vás ruce pryč – já naštěstí takového nepoznala.
Štvát vás bude trenér vždy, když se vám nebude běhat dobře anebo vás bude čekat těžký trénink. To je nevděčná úloha trenéra, že za všechno může on. Musíte se ale vždy nejprve podívat sami na sebe, zda jste pro výkon udělali maximum. Trenér to za vás neoddře. Je to jen rádce, motivátor a ten, který vám vytyčuje cestu, po které běžíte.
Asi bych se nikdy nechtěla trénovat sama, myslím si, že bych do týdne skončila celá obvázaná, mám ráda, když je vše naplánované, má svůj cíl a za tím se jde. To je bez trenéra těžko nastavitelné a spíš to vede k zranění. Nevím, jak ostatní, ale já jsem nikdy moc neviděla, že našlapuji nebo držím ruce špatně. To vidí trenér, a pokud je to správný trenér, zařadí do tréninku potřebné cviky a kompenzační cvičení.
Trenér musí mít přirozenou autoritu, proto úplný kamarád nikdy být asi nemůže. Ale výjimka potvrzuje pravidlo a já jsem trenéra–kamaráda měla a pod ním i největší úspěchy své kariéry. I tak ho musíte umět poslouchat a věřit, že trenér má pravdu a zná vás v tréninku víc než vy sami. Pokud začnete věci měnit, raději od trenéra odejděte, to je cesta jen do běžeckého pekla.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock
