Pro někoho je to vrchol lyžařské sezóny, pro vrchol sportovního úsilí – záleží na tom, jak ses na tento závod s dlouholetou tradicí zvládl připravit. Co tě tedy na Jizerské 50 čeká a jak ji co nejlépe zvládnout?
Lyžařský maratón, lidově „lauf“, je přece jen trochu odlišný závod od těch běžeckých či cyklistických. Na lyžaře jsou kladeny požadavky jednak z pozice nároků na silové a vytrvalostní schopnosti, ale také z nároků na správnou lyžařskou techniku, která je poměrně náročná. Nesmíme zapomenout i na často se měnících lyžařské podmínky a s tím spojenou přípravu lyží.
Pokud ses se připravoval na závod jen poslední 3–4 měsíce, pak s největší pravděpodobností nebudeš usilovat o umístění mezi první třicítkou, spíš ti půjde o to závod v pohodě dojet a užít si ho. Za svědomitou přípravu se ti ale závod v krásném prostředí Jizerských hor odvděčí novou a krásnou zkušeností. Ne nadarmo na něj často cestují i Skandinávci.
O úspěšnosti zdárného absolvování závodu mohou ale kromě tréninku rozhodnout i poslední hodiny před závodem, na které se právě nyní zaměříme. Pro někoho to mohou být maličkosti, ale jsou poměrně důležité.
Krok č. 1: Seznámení s tratí a podmínkami
Den před závodem je dobré si projet část tratě aspoň v blízkosti startu a cíle. Je to takové první seznámení s tratí, aby tě po startu nebo příjezdu do cíle nic nepřekvapilo. Na Jizerské padesátce je obzvláště důležité seznámení se s kvalitou sněhu jinde než na startu. Prvních osm kilometrů totiž vede do souvislého stoupání, a proto je na startu vlivem nižší nadmořské výšky často jiný sníh než na zbytku trati – rozdíl přitom činí více jak 220 výškových metrů, které mohou rozhodnout. Ve stejné nadmořské výšce, jako je start, pojedeš už jen posledních pár kilometrů do cíle, a ještě k tomu z kopce. Vzhledem k tomu, že se jede Jizerská 50 klasickou technikou, tak je potřeba také zjistit na více místech trati i podmínky pro správný odraz.
Krok č. 2: Příprava lyží
Přípravě lyží se vyplatí věnovat pozornost již den před závodem. Pokud ji podceníš, pak toho budete v průběhu závodu litovat. Na psychiku není nic horšího, než když s vypětím sil předjedeš řadu závodníků do kopce a pak se jim ve sjezdu koukáš na rychle se vzdalující záda. Zvolit si optimální skluzový vosk může ušetřit spoustu sil, a tak je třeba správnému výběru i vlastnímu parafínování věnovat maximální pozornost.
Máš-li možnost si vybrat z více párů lyží, zvol ty, které jsou určeny do aktuálních podmínek: tvrdší s hrubší strukturou na starší sníh a vyšší teploty, měkčí s jemnou strukturou na nový sníh a teploty pod nulou. Pokud máš jenom jeden pár, pak je vhodné do skluznice vrýt ručním strukturovačem novou strukturu odpovídající aktuálním podmínkám. Návod na přípravu lyží najdeš v rámečku.
Příprava lyží krok za krokem
- Očištěnou skluznici nejdříve napusti co nejtvrdším skluzovým voskem, zažehli, po vychladnutí strhni škrabkou z plexiskla a vykartáčuje. Ale pozor! Do prostřední části skluznice pod vázání, do tzv. odrazové zóny, patří jenom odrazový vosk, sem skluzový nepatří.
- Na další vrstvu už zvol skluzový vosk odpovídající aktuální teplotě a struktuře sněhu. Opět zažehli, strhni škrabkou z plexiskla a pečlivě vykartáčuj. Skluznice pak musí být krásně lesklá.
- Složitější je výběr odrazových vosků, pokud ses tedy nerozhodl absolvovat celou trať soupažným odpichem. Tomu by ale musela odpovídat celá podzimní příprava zaměřená především na speciální posilování horních končetin a břišních svalů. Pokud ji za sebou nemáš, tak si lyže náležitě připrav na odraz.
- Před přípravou odrazových vosků pozorně sleduj vývoj počasí a s nanášením počkej na jistotu. První podkladovou vrstvu tuhého odrazového vosku (na nový sníh při teplotě pod nulou), nebo klisteru (na starý sníh při teplotě nad nulou) zažehli. Jedině tak budeš mít jistotu, že na skluznici zůstane co nejdéle. Jedná se o podkladový vosk nebo klister, který by měl být vždycky tvrdší a tím i odolnější proti otěru.
- Další vrstvy odrazového vosku je vhodnější nanášet až ráno podle aktuálních podmínek. Na 50 km je třeba nanést na tuhý podkladový vosk další tři tenké vrstvy tuhého vosku a každou rozetřít korkem. Pokud budou podmínky na klister, pak nanes jednu vrstvu klisteru, který už rozetřeš jenom dlaní.
- Přemazávání odrazových vosků těsně před startem prováděj jen výjimečně.
- Pokud si nejsi jistý ve výběru a aplikaci skluzových, a hlavně odrazových vosků, můžeš svoje lyže svěřit odborníkům již večer před startem závodu na lyžařském stadiónu.
Krok č. 3: Příprava věcí před startem
Večer před startem si připravte věci na ráno, kdy bude stoupat předzávodní nervozita a mohli byste na něco zapomenout.
Na celé trati je pět občerstvovacích stanic. Pokud jsi zvyklý více pít, dej si pití a energetickou tyčinku do ledvinky a přidej nějaké odrazové vosky na případné přemazání a korek na roztírání.
Dále si připrav oblečení na závod, na start (bude se hodit při čekání na startovní výstřel) a na dobu po doběhu – suché tričko, rukavice, ponožky, boty a bundu. Všechno si pečlivě uschovej, nejlépe do batohu, který si před startem necháš ve stanu.
Večeře před závodem by měla být dostatečně sytá, výživná a lehce stravitelná. Doporučujeme rýžový nákyp s ovocem nebo těstoviny s kuřecím masem, hodně tekutin, ale bez alkoholu.
Krok č. 4: Ranní vstávání a doprava na start
Budíka si nastav na takový čas, aby ses stihl nasnídat, dopravit do místa startu, tam se v klidu převléct, navštívit WC, případně namazat finální vrstvu odrazového vosku, uschovat si zavazadlo do určených prostor, rozcvičit, vyzkoušet lyže a ověřit správnou volbu odrazového vosku a přemístit se do startovního koridoru.
Nespoléhej se na to, že dojedeš autem až ke startu, k tomu jsou zde určeny přepravní autobusy. Parkovacích míst je na Bedřichově vždycky nedostatek, takže si udělej kvůli dopravě dostatečnou rezervu. Na start se chystá ve stejnou dobu několik tisíc závodníků najednou a doprava může být komplikovaná.
Snídaně by měla být lehká, ale výživná a s dostatkem tekutin. Zvol si ty potraviny, které už máš vyzkoušené. Třeba párky před startem raději vynechej.
Krok č. 5: Startovní pozice a poslední minuty před startem
Pohlídej si včasný příchod do startovního koridoru a zkus si najít co nejlepší pozici pro start. Nejlépe co nejvíce vpředu, kam ti pořadatelé povolí, a zvol si tu nejlepší stranu. Na konci startovní rovinky je uprostřed ostrůvek stromů, které je třeba objet, a následuje zúžení, které ti může pozici po startu zkomplikovat. Zda bude rychlejší pravá nebo levá část, ti ne poradíme. Pravá část je kratší, ale užší, levá část je širší, ale delší. I když se startuje ve startovních vlnách, musíš s nějakým krátkým zastavením počítat.
Čekání na startu je často provázeno nervozitou, jak se vám podaří odstartovat, zda máte dobře namazáno, jaký bude průběh závodu. Všichni kolem se rozcvičují a čekají na startovní výstřel a nebojte se – jsou nervózní podobně jako ty. Nenech se znervóznit a stůj si za tím, že jsi v přípravě nic nepodcenil a jsi schopen podat co nejlepší výkon. Protáhni si všechny svaly, rozhýbej všechny klouby a snaž se posledních 15 minut ve startovním koridoru stále udržovat v pohybu.
Krok č. 6: Je odstartováno
Na každém vytrvalostním závodě mají po startu všichni ještě spoustu sil, ale tady se závod zdaleka nerozhoduje. Lepší startovní pozice se ovšem na Jizerské 50 vyplatí, neboť zúžení po startu často způsobuje komplikace v podobě pádu nebo zlomení hůlky. Na ty si dávej obzvláště pozor.
V úvodním stoupání jsou dvě lyžařské stopy a moc místa na předjíždění není. Po zbytek tratě je většinou více lyžařských stop, což tě při předjíždění přejíždět z jedné stopy do druhé. To už ale k závodům klasickou technikou a s hromadným startem patří. Je potřeba si dávat pozor, aby ti někdo nezlomil lyžařskou hůlku nebo nestrhl talířek z hole – v takovém případě je nutné jet o jedné holi až do příštího servisního stánku pro výměnu. Také je třeba se vyvarovat hromadným pádům, hlavně ve sjezdech.
Zvol si svoje optimální tempo a nenech se strhnout tempem ostatních. To bys také nemusel vydržet až do cíle.
Krok č. 7: Průběh závodu
Při pohledu na plánek tratě je zřejmé, že se po rovině moc nepojede. Trať je mírně zvlněná, ale extrémně prudké kopce zde nejsou.
Pokus se nasadit takové tempo, aby ti vydržely síly po celou trať. Každý závod je jiný, i z důvodu sněhových podmínek. Spolehnout se můžeš jedině na celoroční přípravu a také zkušenosti. Zbytečně neměň rychlost a jeď pokud možno rovnoměrným tempem, které ti síly ušetří. Skoro každý určitě zažil závod, kdy do cíle sotva došel, ale na druhou stranu i závod, kdy dojel do cíle maratónu naprosto svěží a klidně by mohl pokračovat dále. Obojí je špatně.
Výhodou je, když znáš profil tratě nejen z obrázku. To se mnohem lépe jede a nic tě nepřekvapí. Určitě si ale nech dostatek sil na poslední delší stoupání ze Smědavy.
Krok č. 8: Občerstvování během závodu
V průběhu závodu je třeba se pravidelně občerstvovat. Buď z vlastních zdrojů, pokud máš nějaký svůj oblíbený nápoj a speciální energetickou tyčinku, neb se můžeš spolehnout na občerstvení od pořadatele. Občerstvovací stanice jsou přibližně po deseti kilometrech, tak je neprojížděj, ale opravdu využívej. Tekutiny je vhodné pít pokud možno teplé a hlavně často. Dehydratace v průběhu několikahodinového závodu může být značně devastující. Energetické tyčinky nebo gely pojídej v malém množství a v pravidelných intervalech. Nepodlehni pocitu, že jíst nepotřebuješ, zesláblý organismus tě příliš nepodpoří.
Také na občerstvovačkách nezapomeň, že se jede závod klasickou technikou, lyže máte připravené odrazovým voskem, a tak si dávej pozor na to, aby se ti na něj nenalepily papírky, kelímky nebo zbytky jídla. To by ti pak zadrhávalo.
Krok č. 9: Připrav se na kritická místa na trati
Nejkritičtější místa na trati bývají zúžení, která jsou více na začátku závodu. Zde se často vytvářejí fronty, které tě mohou na několik minut zdržet. Často tady zbývá pro předjíždění mezi stopami jen pouhý odpich holemi.
Extrémně náročné sjezdy na Jizerské 50 nenajdeš, ale i přesto je třeba si dávat při sjezdech pozor, abys ses nedostal do hromadného pádu. Kritická místa se snaž absolvovat s rozmyslem, i když je třeba občas zdravě zariskovat. Tady zúročíšt dobrou lyžařskou techniku a schopnost rychlé změny směru jízdy.
Technicky náročnější sjezd po úzké cestě je při sjíždění na Jizerku (asi 22. km) a pak na Hřebínek s prudší levotočivou zatáčkou, asi 38. km. Na Jizerce je časová kontrola, kam se musíš do určitého limitu dostavit. Pokud to nestihnete, pak vás bude čekat jízda do cíle autobusem.
Krok č. 10 Jízda do cíle
Závěr závodu už je snazší. Od 32. km vede trať více z mírného kopce s jedním kratším stoupáním. Tady více rozhoduje síla horních končetin u soupažného odpichu a to, jak dobře jsou připravené lyže na skluz. Těsně před cílem, pokud zrovna nesprintuješ na špičce startovního pole, se závod už nevyhrává. Co jsi během závodu najel, to máš, co jsi ztratil pomalým tempem nebo větší zastávkou na občerstvovačce, to už tady nenaženeš. Nezbývá už nic jiného, než si vychutnat cílovou rovinku, kde tě budou povzbuzovat zástupy fandících diváků.
V cíli si v hlavě nebo s kamarády u polévky a těstovin podrobně prober závod. Určitě nalezneš námět na to, co do příštího roku změnit. Třeba tě hned po závodě napadne, že „Nikdy už příště“. Ale to se určitě postupem času změní a začneš se za nějakou dobu těšit na další ročník.
Historie Jizerské padesátky
Historie Jizerské padesátky se začala psát 20. ledna 1968. To se na start závodu postavilo 52 závodníků, většinou horolezců, kteří zaplatili startovné 5 Kč.
Závodu předcházela hádka o nominaci do desetičlenných družstev na Krkonošskou sedmdesátku. Tak se rozhodl nekorunovaný otec Jizerské padesátky Karel Trousílek, člen horolezeckého oddílu TJ Lokomotiva Liberec, uspořádat nominační závod. Trať vedla často přes hřebeny Jizerských hor, často přes bažiny, a byla upravena pouze jízdou na sjezdových lyžích.
V roce 1970 se závodu zúčastnili členové horolezecké expedice do Peru, kteří tam později zahynuli při zemětřesení pod horou Huascarán. Od té doby se závod jezdí na jejich památku.
Nejvíce se v roce 1977 zúčastnilo 6 974 závodníků.
V roce 1986 spořádalo 6 458 závodníků 600 kg párků, 350 kg chleba,600 kg pomerančů, 1200 kusů vajec, 180 kg masa do polévky, 1950 plechovek džusu, 2000 piv, 14 000 litrů čaje a 42 kg soli.
Byly ročníky, kdy pořadatelé značně zápasili s nedostatkem sněhu. Třeba v roce 1972 se startovalo na Bedřichově, ale lyže bylo možné nasadit až na Nové louce po pěti kilometrech.
Postupně získával závod i punc kvality, kdy se na start závodu vedle sebe postaví hobby lyžaři s kvalitními závodníky. Na stupínek vítězů se postavili i v té době reprezentanti, jako Jan Fajstauer, Jiří Beran, Miloš Bečvář, Martin Petrásek, Lubomír Buchta nebo Lukáš Bauer. V poslední době tvoří kvalitu tohoto závodu hlavně nejlepší světoví běžci ze seriálu Visma Ski Classics.