Proč se vlastně velká část běžců při běhu hrbí? Velmi častou příčinou je svalová dysbalance. Pokud máme například zkrácené prsní svaly a nedostatečně pracující svaly v oblasti hrudní části zad (mezilopatkové svaly a fixátory lopatek), je pro nás udržení vzpřímené pozice těla poměrně obtížné. Na začátku tréninku či závodu to třeba ještě zvládneme, jak ale únava postupuje, klesá i naše schopnost své držení těla ovlivňovat.
Tyto dysbalance obvykle vznikají například dlouhodobým sezením u počítače či jinou pracovní pozicí udržovanou po dlouhé hodiny. Řešením je správná ergonomie v kombinaci s cíleným protahováním a posilováním svalů, stejně jako důsledný nácvik optimální běžecké techniky.
Asymetrie ovlivňuje každý váš krok
Horší situace ovšem nastává, pokud má běžec navíc funkční poruchu v oblasti postavení pánve, například blokádu v oblasti spojení pánve s páteří. Pak už se totiž nejedná o pouhé nahrbení ve směru předozadním (tzv. kulatá záda), ale i o poruchu držení těla ve směru do strany. Toto hrbatění je bohužel u běžců mnohem častější, protože nějakou tu funkční poruchu v průběhu života získá většina z nás. Typickým projevem je předsunuté držení hlavy, lehce ohnutá, ale i do strany vyhrbená záda (v oblasti lopatek a nad lopatkou), častěji na pravé straně.
|
Kdo se nejčastěji hrbí
» Větší tendenci ke špatnému držení těla při běhu mají obecně lidé trpící nějakou asymetrií či funkční poruchou v oblasti pohybového aparátu, kterých je ovšem v populaci drtivá většina.
» Nejméně často se hrbení vyskytuje u kvalitních běžců, kteří běhají od dětství. I oni sice velice často trpí nějakou asymetrií, mají však obvykle dostatečně silný svalový korzet a zažitou správnou běžeckou techniku, takže vzpřímený postoj při běhu snadno udrží „silou“.
» Horší je situace u lidí, kteří začínají běhat až v dospělosti. U nich se kombinace slabých posturálních svalů a asymetrií či dysbalancí projeví právě tendencí zaujímat při běhu nesprávné držení těla. Řešením je návštěva zkušeného rehabilitačního lékaře již v počátcích běhání – pokud se asymetrie odstraní, vyžaduje správné držení těla mnohem méně úsilí.
» Zhoršování držení těla je možné často pozorovat i u zkušených běžců veteránského věku. Ti sice mají z minulosti zažitou správnou techniku, s postupujícím věkem však u nich dochází k značnému úbytku svalové síly. Pokud navíc trpí neřešenou asymetrií a dysbalancí, je pro ně udržení správné pozice trupu stále obtížnější. |
Asymetrii v postavení pánve obvykle vidět není. V mnoha případech ovšem můžeme pozorovat to, co je jejím důsledkem – například vystrčení zadku a poruchu „stereotypu běhu“ čili správného reflexního propojení svalů dolních končetin s míchou.
Pokud je tato porucha výrazná, lze ji i vidět nebo slyšet jako nesynchronní dopad nohou při běhu. Častěji je ale pro laika pouhým okem nepozorovatelná a lze ji odhalit například na speciálních běžeckých pásech např. na klinice sportovní medicíny. Tam lze obvykle zjistit odchylku v symetrii kroku – sice jen v milisekundách, ale zato pravidelně, při každém kroku.
Důsledek: pomalejší běh i bolesti kloubů
Porucha „stereotypu běhu“ má samozřejmě vliv na ekonomiku běhu: zpomalí nás a ubírá nám energii. Zároveň ovšem nastartuje asymetrickou reakci svalového řetězce dolních končetin při běhu, což nepoznáme hned, ale až když v této funkční nepohodě odběháme stovky kilometrů. Každý ze statisíců takových kroků při chůzi i běhu se totiž při dopadu sčítá. Pohyb v koleni i kotníku probíhá trochu jiným směrem, než by měl, v oblasti kotníku dopadáme na trochu jiné kosti, chodidlo se odrolovává v jiném směru… Jedna noha jen navíc při dopadu zatěžována více než druhá, přičemž rozdíl může činit až několik kilogramů. Pokud došlapujeme symetricky, zatěžujeme každou končetinu dvojnásobkem váhy těla. Při poruše statiky pánve ovšem dle výzkumů musíme při dopadu na jednu nohu násobit svou hmotnost čtyřikrát, někdy dokonce i šestkrát! Druhá končetina je na tom sice lépe z hlediska působení hmotnosti, i na ní však dochází k jinému zapojení řetězce svalů. Ten sice sám o sobě neškodí, jakmile se ovšem na přetěžované končetině objeví problém a běžec ji začne šetřit, je připravena chybná svalová reakce, která způsobí, že k poškození dosud nepřetěžovaného kolene, kotníku, achilovky, paty či přednoží dojde na dosud šetřené noze mnohem rychleji.
Porucha funkce hrudního koše s sebou také nese poruchu funkce hrudníku a krční páteře. Ta má pak za následek zhoršení kvality dýchání při zátěži a výsledkem je prohloubení dosavadních svalových dysbalancí a zhoršování výkonu.
Naslouchejte i jemným signálům
Naše tělo vydrží hodně. Je potřeba odběhnout hodně kilometrů, než se ozve bolest mezi lopatkami, než uvidíme přihrbenou postavu běžce, než uslyšíme nesynchronní klapot jeho kroku při běhu. Ještě déle trvá, než začne bolet krční páteř, než se začne ozývat jeden či dokonce oba kolenní klouby, achilovka nebo pata. Naše tělo tím dává signály, my je však často neslyšíme. Na bolest v oblasti svalu či svalového úponu, která zase zmizí, po čase se opět objeví a zase zmizí, raději zapomeneme. Nezjišťujeme, proč se ozvala, co nám tím chtělo tělo říci. Prostě běháme dále a čekáme, až bude problém opravdu trvalý, až nám běhat nedovolí.
Bohužel v Evropě neznáme opravdovou prevenci a tzv. primární prevence asi ještě dlouho nebude správně fungovat. OPRAVDOVÁ primární prevence totiž předpokládá pravidelné cvičení za účelem udržení rozsahu pohybu, dodržování ergonomických zásad správného postoje a sezení při práci, a již od jednoho roku věku také pravidelný dennodenní pohyb v dostatečné míře.
Máme však šanci zlepšit tzv. sekundární prevenci: navštívit už při prvních problémech specialistu, tělovýchovného lékaře, rehabilitačního lékaře, případně fyzioterapeuta, který bude schopen včas poznat rozvíjející se problém a nabídne jeho řešení. Řešení samozřejmě vyžaduje velkou míru spolupráce běžce (pravidelné cvičení, dodržování ergonomie…), prvním krokem je ale vnímat své tělo a navštívit s relativně drobným problémem takového odborníka, který jej nebude bagatelizovat, ale řešit.