Kilian Jornet: Rád dělám hlouposti

Před několika dny jsme mohli pozorovat Kiliana při jeho pokusu o překonání co největšího převýšení během 24 hodin. Pro svůj výkon si vybral malé lyžařské středisko Tusten kousek od jeho norského domova, kde se měl na jaře účastnit i místního běžeckého závodu Molde7topper. Na jeho tiskovou konferenci však přišel o berlích a dlouze vyprávěl o jeho vášni k horám a tenkou linií mezi životem a smrtí.

Tusten je zdánlivě nevýznamné lyžařské středisko nacházející se na západním pobřeží Norska.Vrchol této sjezdovky tyčící se nad městečkem Molde má pouhých 705 m n.m. Spravují ho dva Čechoslováci a nedaleko žijící Kilian Jornet si ho vybral pro svůj pokus o překonání světového rekordu. Během 24 hodin se jej Kilianovi podařilo zdolat 51 krát a překonal tak téměř 24 tisíc výškových metrů!

„Chci vám jen ukázat, proč hory miluju a co vám mohou nabídnout,“ začal na úvod Kilian. „Vždy jsem hodně závodil, ale mnohem raději trénuji. Závodění pro mě nikdy nebylo cílem, je to jen hra. Mým jediným přáním je být na horách,“ popsal Kilian svůj přístup ke své závodní kariéře a životnímu stylu.

„To nejlepší na Norsku je místní počasí. Ráno sněží, potom svítí sluníčko a za chvíli prší. Máte všechny čtyři roční období v jeden den. Navíc velice rád lyžuju a tady je zima opravdu dlouhá,“ vysvětluje Kilian, proč se rozhodl usadit v oblasti Romsdal. „Norsko je pro skyrunning perfektní. Jsou zde nedotknuté hory s krásnými trasami. Místní hory jsou podobné těm v Alpách, ale tady jste široko daleko sami v divočině. A pak je tu ta zima,“ dodal Kilian.

Posledních pět let se Kilian soustředil na svůj projekt ‚Summits of my life‘ (Mé životní vrcholy). Jeho cílem bylo vylézt (resp. spíš vyběhnout) na různé vrcholy po celém světě v co nejrychlejším možném čase. Momentálně je držitelem světového rekordu na Matterhornu, Mont Blancu a Denali, nejvyšší hoře severní Ameriky.

„Nemám rád dlouhé expedice. Na Denali a Aconcaguu jsem šel bez aklimatizace. Plánoval jsem výlet do Ameriky, ale v tu dobu byly v Alpách skvělé podmínky pro lyžování, tak jsem se rozhodl jet na co nejkratší dobu. Kvůli nedostatečné aklimatizaci jsem trpěl. Při seběhu jsem neměl absolutně žádnou kontrolu nad nohami. Rozhodně jsem se ponaučil,“ popsal svou expedici na nejvyšší horu jižní Ameriky. „Ale rekord jsem překonal,“ dodal jen tak mimochodem.

Kilian rád fotí a natáčí videa. Ukazuje několik záběrů ze svých tréninků, kde se směje, zpívá, křičí nadšením… Jeho vášeň a nadšení jsou viditelné v každém jeho pohybu. Hory jsou pro něj jedním velkým hřištěm. „Miluju trénink. Rád zkouším, co mé tělo vydrží. Dělám hlouposti, abych si otestoval, čeho jsem schopný. Rozdíl mezí štěstím a bolestí je tak malý. Rád trpím.“

„Hory jsou ale nebezpečné. Jsem si vědom toho, že riskuji svůj život. Ten rozdíl mezi naprostou euforií, štěstím a adrenalinem, který zažíváme při něčem, co milujeme, a smutkem spočívá v několika sekundách. Nehody se stávají, ale člověk si to nepřipouští, dokud se mu samotnému něco nestane. Nikdy nevíme, kdy se něco může stát. Musíme si užít každý den. Horolezectví není jen o vrcholech ale i pádech. Na to nesmíme zapomínat,“ zdůrazňuje Kilian.

„Já si chci život užít, cestovat a zažít dobrodružství. A jsem ochoten pro to riskovat.“

Projekt ‚Summits of my life‘ vyvrcholil pokusem o zdolání nejvyšší hory světa Mount Everest. Pokořit vrchol zvládl hned dvakrát během jednoho týdne za 17 hodin. Nicméně rekord se mu překonat nepodařilo.

„Když dokončím nějaký projekt, bývám z toho smutný. Na Everestu jsem se toho ale tolik naučil a zažil! Otevřelo mi to mnoho nových příležitostí. S vědomím toho jsem se vracel opravdu nadšený. Selhání beru jen jako důvod se vrátit.“

„Ale nejen Everest je velkou výzvou. Mnoho riskantních výzev naleznete i tady v Romsdalen,“ usmívá se a poukazuje na šílené záběry ze sjezdu kuloáru na světoznámé Trolí stěně (Trollveggen).

“Sport je přeceňovaný. Vždyť já jen běhám a lyžuju. Taková hloupost,“ dodal Kilian skromně na závěr.

Hloupost, která motivuje milióny lidí na světe obout si boty a vyběhnout.