Říká se, že nejjistější cesta k vítězství vede přes poznání vlastního nepřítele. Do hubnutí se však přesto většina lidí pouští prakticky bez informací o svém hlavním protivníkovi. A přitom jim právě tyto znalosti mohou souboj s kily značně usnadnit.
Účelem tohoto článku rozhodně není zpochybnit základní fakt, že k úspěšnému hubnutí je třeba především upravit energetickou bilanci, což v podstatě znamená ono nepopulární „nežrat a hýbat se“. Chceme jen upozornit na to, že o úspěchu redukce váhy rozhodují i další faktory, jako jsou donedávna prakticky neznámé funkce tukové tkáně či změny v oblasti naší genetické informace.
Aktivnější, než se zdálo
Ještě nedávno považovali vědci tukovou tkáň za zcela pasivní orgán, který slouží pouze k ukládání zásob energie. Teprve v devadesátých letech minulého století začaly probíhat první výzkumy, jejichž výsledky způsobily revoluci v pohledu na tloušťku. Ukázalo se totiž, že tuková tkáň je velice aktivní orgán, který produkuje řadu látek, které výrazně ovlivňují metabolismus a další pochody v organismu.
Tuková tkáň například produkuje více než dvacítku hormonů, což z ní i vzhledem k jejím rozměrům dělá největší endokrinní orgán v těle. Hlavním smyslem těchto dějů je informovat mozek o stavu tukových zásob a ovlivnit tak jejich ukládání. Problém je, že když je tuků v těle moc, jako je to v případě obezity, výše zmíněné procesy se poněkud zvrhnou.
Jako první byl v roce 1993 objeven fakt, že tuková tkáň vytváří látku známou pod zkratkou TNF-α, která zásadním způsobem ovlivňuje citlivost na inzulin, což je důvod, proč je obezita hlavním rizikovým faktorem diabetu. Ještě zajímavější objev byl uskutečněn o rok později. Šlo o další produkt tukové tkáně, hormon leptin, jehož úkolem je právě informovat mozek o tom, že tukových zásob je dostatek a pocit hladu není na místě. Problém ale je, že u obézních osob na něj vzniká rezistence a citlivost vůči němu se snižuje. Právě to pak vede k nezřízenému přejídání – k mozku se totiž informace o tom, že zásob je dostatek, vůbec nedostane, takže velí zvýšit jejich tvorbu podpořením chuti k jídlu.
Co všechno umějí špeky?
Tuková tkáň má v organismu řadu důležitých funkcí:
- Slouží k ukládání energetických zásob.
- Zlepšuje tepelnou izolaci (hubeňourům proto bývá např. ve studené vodě větší zima).
- Chrání vnitřní orgány (u hodně štíhlých lidí se občas vyskytuje třeba tzv. bludná ledvina).
- Funguje jako zásobárna vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K).
- Produkuje řadu důležitých hormonů.
- Ovlivňuje metabolismus.
Může za to zánět?
Dalším zajímavým objevem z počátku nového tisíciletí je fakt, že obezita vede k masivnímu průniku makrofágů (druh imunitních buněk) do tukové tkáně. Tam aktivují látky podporující vznik zánětu, jako je již zmíněný TNF-α nebo resistin. Tyto sloučeniny následně pronikají do krevního oběhu a šíří se jím dále do celého těla. Organismus obézního člověka se pak chová, jako by měl v těle infekci.
Vyšší míra zánětlivých procesů v celém těle má přitom řadu nepříjemných důsledků: nejenže komplikuje případné hubnutí, ale také zvyšuje inzulinovou rezistenci a vede tak ke vzniku diabetu, a dokonce může i podporovat rozvoj aterosklerózy coby hlavního rizikového faktoru onemocnění srdce a cév.
Při hubnutí je proto velmi efektivní omezit konzumaci potravin podporujících zánět (například jednoduché sacharidy, nasycené tuky, chemická aditiva v potravinách) a naopak zvýšit konzumaci těch protizánětlivých, zejména zeleniny, kvalitních rostlinných olejů, ryb apod. Jinými slovy – strava by měla být nejen celkově méně kaloricky vydatná, ale zároveň zdravější.
Hledá se gen tloušťky
Obézní lidé rádi tvrdí, že mají tloušťku v genech. Dietologové jim oponují, že spíše než „tlusté geny“ se v rodinách předávají chybné stravovací návyky. Pravda je, jak už to bývá, někde uprostřed.
Je jisté, že když doma v ledničce vládne bůček a dorty a jen někde v koutku se krčí pár oschlých kousků zeleniny, tak je pravděpodobné, že kromě rodičů bude s kily bojovat i jejich dítě. Genetiku však přesto vyloučit nelze a nejde přitom jen o to, co se opravdu dědí – tedy přítomnost a pořadí genů, ale i tzv. epigenetické změny. Jejich podstatou jsou chemické procesy v oblasti genů, které rozhodují o tom, jestli genetická informace bude, či nebude „přečtena“.
Výzkumy například prokázaly, že obézní osoby mají ve srovnání s těmi štíhlými odlišnou míru epigenetických změn v oblasti histonů, což jsou bílkoviny utvářející prostorovou strukturu DNA, rozdílů je však daleko více. Některé z nich vznikly již v prenatálním vývoji (důležitou roli tady hraje výživa matky, která epigenetiku ovlivňuje zcela zásadním způsobem), další pak v průběhu života vlivem řady faktorů – od výživy, znečištěného prostředí až po psychické vlivy.
Právě epigenetické procesy přitom ovlivňují například tzv. proliferaci, tedy schopnost rychlého množení tukových buněk, nebo schopnost těla využívat tuky jako zdroj energie (tzv. lipolýza).
Přesto je tu jedna dobrá zpráva: zatímco genetickou informaci máme danou jednou provždy, epigenetické změny v oblasti genů jsou do značné míry vratné. Důležitou roli přitom v tomto směru hrají některé přírodní látky, které efektivně dokážou ovlivňovat právě epigenetické procesy. Nadějně se přitom jeví například epigalokatechin galát (EGCG) ze zeleného čaje. Podle výzkumu z roku 2010 dokáže prostřednictvím epigenetických procesů ovlivňovat například celkový energetický výdej, míru spalování tuků, diferenciaci tukových buněk i chuť k jídlu.
Pomůže vysadit lepek?
Stále více lidí se snaží za účelem snazšího hubnutí vyřadit ze stravy lepek. Populární teorie totiž tvrdí, že náš organismus se během posledních pár stovek let ještě nestihl přizpůsobit stravě s vysokým obsahem lepku (obilniny našich prapředků jej obsahovaly výrazně méně), která tak v organismu způsobuje zánětlivé procesy a další změny vedoucí k přibírání na váze a obtížnému hubnutí.
Je pravda, že naprostá většina osob, které lepek ze stravy vyřadí, skutečně zhubne. Problém ale je v tom, že to nemusí být přímo kvůli lepku. Bezlepková dieta totiž obvykle znamená výrazné omezení celkového příjmu sacharidů, protože při ní nelze konzumovat běžné pečivo, těstoviny apod. Z jídelníčku také mizejí kalorické bomby typu koláčků či dortíků. To všechno jsou faktory, které výrazně usnadní hubnutí bez ohledu na to, jestli lepek jíme, nebo ne. Samotná role lepku tak teprve čeká na vědecké objasnění.