Chtěl bys zkusit pravé lesní dobrodružství? Největší zážitky nenajdeš při běhu po cestách, ale mimo ně! Orientační běh je skvělým sportem, který tě chytne. Pojďme se společně podívat, co to vůbec orienťák je a jak na něj. V dvoudílné sérii začínáme představením tratí a vysvětlením značek v orienťácké mapě.
Sportovat v přírodě, běhat nepoznanými terény, závodit společně s celou rodinou, skloubit fyzičku s přemýšlením nad orientací podle mapy, mít sport na všechny roční období, utéci z „betonové džungle“ měst do volné přírody nebo si užít rozmanitost lesů a různých druhů map. To jsou jen některé z lákadel orientačního běhu…
Orientační běh spočívá v oběhnutí dané trati, která je vyznačená v mapě, v co nejlepším čase za pomoci vlastní navigace. Trať je tvořena tzv. kontrolami, na kterých se nachází oranžovo-bílý lampion a elektronické zařízení k zaznamenání průchodu kontrolou. Každý závodník nese svůj osobní čip, který vkládá do krabičky na kontrole. Průchod kontrolou (tzv. oražení) je zaznamenám ve zlomku sekundy a poté může závodník pokračovat ve své trase. Mezi jednotlivými kontrolami si závodník volí trasu dle svého uvážení – někdo obtížným terénem překonává kopec, jiný si jej naopak oběhne po delší, ale rychlejší silnici. Odtud tedy pramení slovo orientační. O výsledku tak nerozhoduje jen sportovní výkonnost, ale i schopnost udržet chladnou hlavu a vybírat si nejlepší cestu terénem.
S mapou se naučí každý
Že nemáš orientační smysl? To je jeden z mýtů, které kolem map kolují… Ve skutečnosti se ale s mapou naučí orientovat každý, chce to jen trochu cviku. Orientovat se zvládá i téměř 2000 dětí v ČR mladších 10 let, které jezdí na orienťácké závody. Mapy pro orientační běh jsou navíc jedny z nejpodrobnějších map, které existují, takže zachytí každý kamínek, pěšinu nebo potok. Je důležité si uvědomit, že mapa je jen zmenšeným a zjednodušeným obrazem reálného stavu terénu. Ono zmenšení udává měřítko – většina map je v měřítku 1 : 10 000, to znamená, že 1 cm na mapě je 100 metrů ve skutečnosti. To se dá odhadnout i během samotné orientace, ale je dobré mít alespoň hrubou představu. Základním klíčem k bezchybné orientaci je znát symboly a barvy, které se v mapě vyskytují, o těch se dočteš níže.
Mapové symboly podle barev:
Černá
Značí především všechny kameny a skály a také člověkem vytvořené objekty, ať už cesty a budovy, krmelce a posedy, nebo další.
- Skalní věže, balvany, kamenná pole, cesty, pěšiny, budovy, ploty, krmelce, posedy, …
Hnědá
Zobrazuje informace o tvaru terénu. Vrstevnice v mapě spojují místa se stejnou nadmořskou výškou a pokud je dobře pochopíš, mohou ti ušetřit desítky nastoupaných metrů mezi kontrolami. Interval mezi dvěma vrstevnicemi je většinou 5 výškových metrů.
- Vrstevnice, jámy, prohlubně, kupky, hrázky, rýhy, …
Zelená
Zelená barva a její odstíny jsou důležitou pomůckou pro rozlišení průběžnosti lesa. Zatímco bílá barva v mapě značí les, který je skvěle průběžný, čím zelenější jsou plochy v mapě, tím hůře se takovým „hustníkem“ prolézá či probíhá. Zeleně se zobrazují také další výrazné přírodní objekty.
- Hustníky, podrost, vývraty, výrazné stromy, …
Modrá
Stejně jako na běžných turistických mapách je i v těch orienťáckých modrá barva určena pro vodstvo. Jsou mapovány rybníky, potoky i bažinky.
- Rybník, potok, pramen, studna, vodoteč, bažina, …
Žlutá
Značí otevřená prostranství nebo obdělávanou půdu (pole, vinice, sady)
- Louky, paseky, světliny, obdělávaná půda, …
Fialová
Všechny symboly zobrazené fialově souvisí s tratí. Jsou tak zakresleny start, kontroly, i zakázané prostory.
- Start, cíl, kontroly, spojnice a čísla kontrol, zakázané prostory, občerstvovací stanice
Olivová
Tato zeleno-černá barva slouží pro vymezení soukromých pozemků, na které běžci při svém závodě nemohou vstupovat.
Tratě pro všechny!
Orienťák zaujme také tím, že závodit může opravdu každý. Na závodech je připraveno až 40 různých tratí pro věkové kategorie od 10 až do 85 let věku uzpůsobených fyzické kondici a zkušenostem s orientací. Zazávodit si můžou také malé děti v doprovodu rodičů nebo nováčci, kteří chtějí orienťák teprve zkusit. Hlavními kategoriemi jsou D21 (ženy) a H21 (muži), jejichž kategorie jsou nejobtížnější. Délky tratí záleží na disciplíně daného závodu, ale vzhledem k tomu, že každý běžec může mezi kontrolami volit jiný postup, nelze předem určit délku tratě. Ta se udává „vzdušnou čarou“ mezi kontrolami, tedy nejkratší (většinou ale ne nejrychlejší) vzdáleností. Důležitým parametrem délky trati je také tzv. „směrný čas“ , který udává čas vítěze, na který je trať koncipována.
Většina závodů se běhá v lese, kde jsou hlavními disciplínami klasická a krátká trať. Klasická trať je královskou a nejdelší disciplínou se směrným časem v hlavních kategoriích 60-90 minut. Hlavní důraz je kladen na to, aby mezi kontrolami bylo několik rozlišných možností volby postupu a závodníci museli pečlivě zvážit vzdálenost, převýšení a obtížnost běhu na postupu. Krátká trať se běhá 25-35 minut a jde o velmi technickou disciplínu, běhá se ve velmi členitých a mapově náročných terénech, kde je potřeba dělat co nejméně mapových chyb. Velkou oblibu získávají v posledních letech závody ve sprintu, které se běhají v městech či parcích. Časy vítězů se při nich pohybují v rozmezí 12-15 minut, běh ve městě umožňuje vyvinout vysokou rychlost, ale o to rychleji musí závodníci zvládat orientaci, která je sice lehčí, nicméně každý metr navíc může výrazně promítnout na celkovém výsledku. Mezi další disciplíny orienťáku patří noční OB, štafety nebo kontaktní knock-out sprint.