Fyzická příprava orientačních běžců není zdaleka jediný faktor, na který se orienťáci v přípravě zaměřují. Tak jako v biatlonu rozhoduje střelba, v orienťáku je to mapa. Jaké druhy tréninků orienťáci s mapou absolvují a na co se musí při mapovém tréninku zaměřit?
Mapa je nepostradatelná pomůcka pro orientační běžce. Obsahuje většinu detailů v terénu, ať to jsou cesty, kameny, krmelce, barevně odlišuje stupně průběžnosti různorodým porostem, ale hlavně na ní závodníci najdou trať. Ta má povětšinou přesné pořadí kontrol, které musí závodník absolvovat. Volit postupy mezi jednotlivými kontrolami může ale libovolně. Každá disciplína má svá specifika, délku a zákonitosti, které je potřeba celý rok trénovat.
S mapou celý rok
Mapová příprava je rozdělena do celého roku obdobně jako fyzická příprava. V listopadu a prosinci, kdy začíná tréninkový rok, dochází k mapovým rozborům z minulé sezóny. Během zimního období (prosinec – únor) je důraz kladen na základní orientační techniku, např. ve formě dlouhých přeběhů s mapou. Pro intenzivnější mapové tréninky se jezdí trénovat na jih Evropy (Portugalsko, Španělsko, Itálie, Slovinsko aj.), případně do tuzemských oblastí, kde se nepředpokládá sníh. Hojně se běhají také noční orientační tréninky, protože se brzy stmívá. V březnu se začíná naplno trénovat speciální orientační technika, střídají se krátké i dlouhé mapové úseky a také začínají první závody, které ti nejlepší závodníci mají jako kontrolní či tréninkové a testují, zda jejich zimní příprava byla správná, případně kde mají rezervy. Od dubna do června je závodní období, a tak je trénink zaměřen zejména na nácvik situací, ve kterých závodník chybuje. Trénuje se v náročných terénech, které jsou relevantní s terény MČR nebo MS. Podobná situace je i v září a říjnu, naopak o letních měsících je přípravné období, které zase koresponduje s podobnými tréninky jako v březnu.
Tréninky krátké, ale intenzivní
Na kratší lesní disciplíny se nejčastěji využívají okruhy. Jedná se o trénink, při kterém se běží několik krátkých úseků v délce 5-10 min z jednoho startu, ale vždy s jinou tratí. Okruhy se umísťují do mapově zajímavé oblasti, kde je například složité čtení vrstevnicových detailů, vyskytují se zde skály nebo nehomogenní vegetace. Podobná technika se rozvíjí i řetízkem kontrol, kde se je sice jedna souvislá trať, ale kontroly jsou velmi blízko u sebe rozmístěné tak, aby závodník byl neustále nucen stále sledovat, kde v mapě je. Pro přesné čtení mapy se běhá i tzv. linie. Úkolem závodníka je co nejpřesněji běžet po vyznačené trajektorii, všímat si objektů kolem sebe a být v mapě napřed, což znamená, že si v duchu představujeme oblast, která nás čeká za několik okamžiků.
Dlouhé běhy i tréninková spolupráce
Naopak pro delší lesní disciplíny se uplatňují tréninky na volbu postupu, kde se testují různé varianty mezi dvěma kontrolami, což je charakteristické pro klasickou trať. V zimním tréninku, který je zaměřen spíše na delší výběhy, je možné v rámci jedné fáze otestovat všechny alternativy daného postupu (např. zleva podél kopce, zprava podél kopce, přes kopce, velká obíhačka po cestě atd.). Závodník si tak vyzkouší, kde jsou jeho silné stránky na delších úsecích. Dlouhý běh v terénu s mapou lze nasimulovat i horským OB, tedy orientačním během na turistické mapě. Vhodným doplňkem je jistě v přípravném období a v oblastech, kde není žádná mapa pro orientační běh. Delší běhy bez mapy mohou být zpestřeny čtením novin za běhu, čímž je simulováno vnímaní mapy při určitém pohybu. Sudá-lichá je název tréninku pro dvojici. První běžec má v mapě pouze liché kontroly, druhý zase naopak jen sudé. Běží spolu, přičemž když jeden postupuje vstříc zakreslené kontrole, druhý ho pečlivě sleduje a v místě kontroly se role obrací. Oba běžci tedy musí být stále ve střehu a sledovat aktuální pozici. Obdobným tréninkem jednoduchým na přípravu je věšák-sběrač, který opět absolvuje dvojice běžců. Startují ve stejný čas, první kontrolu má každý jinou. Zde roznesou druhému lampion, na druhou kontrolu běží právě na tu, kterou roznesl kolega a třetí kontrola je společná. Tak cyklicky postupují až do cíle.
Simulace štafet
Pro závody s hromadným startem se zase používá trénink opakovaných startů. Přesná forma se může drobně lišit, ale jedním z přístupů je start skupinky závodníků s krátkým intervalem za sebou, při níž první závodník je ve značné nevýhodě a ostatní se mu „lepí na záda“. Po konci úseku se pořadí vymění a první vybíhá jiný závodník. Alternativou je, že každý člen skupinky má trochu jinou trať, ale s podobnými parametry, a všichni startují současně. Kdo je první v cíli, vítězí. Všechny varianty trati si každý běžec postupně proběhne. Hojně využívaný trénink je i scorelauf. Během stanového časového limitu se závodník snaží oběhnout co nejvíce kontrol v libovolném pořadí. Kontroly mohou mít i různou bodovou hodnotu podle vzdálenosti od startu nebo obtížnosti. Závodník s nejvyšším bodovým koeficientem vyhrává. Štafety lze nasimulovat i tréninkem prvních úseků. Všichni vybíhají najednou, některé kontroly jsou stejné, jiné odlišné. Závodník musí stále být ve střehu, hlídat si čelní skupinku, ale také své kontroly, aby na některou nezapomněl nebo naopak neběžel tam, kam nemá.
Kombinovat je základ
Kombinací běžecké a mapové techniky vznikl trénink s názvem seběhy. Závodník nejdříve musí co nejrychleji zdolat úsek do kopce, který měří přibližně 500 – 1000 m. Na vrcholu orazí kontrolu, dostává mapu a musí se v technicky náročném seběhu správně zorientovat a rychle najít kontroly. Z výběhu do kopce je však zpravidla zakyselený, a proto je velmi náročné „připravit“ hlavu na správnou navigaci v těžkém terénu. Náročnost tréninku se pak může zvýšit tím, když startuje místo jednotlivce celá skupina, přičemž trať seběhu je pro každého individuální. Načíst dopředu situaci a udržet ji v hlavě je důležitým faktorem výkonu orientačního běžce. Trénovat ho lze různými typy paměťových tréninků. Buď tím, že běžec nemá žádnou mapu, ale na startu a každé kontrole je umístěn mapový výřez s postupem na tu další. S pomocí buzoly, zapamatování důležitých objektů na postupu, odhadu vzdáleností nebo krokování musí doběhnout právě na další kontrolu až do doby, než se dostane do cíle.
Úprava mapy
Mapu lze ve specializovaném kartografickém programu také upravit, vzniká tak mnoho variant, v nichž se např. odstraní všechny objekty a nechají pouze vrstevnice nebo naopak cesty, čímž můžeme velice dobře simulovat těžší terén v oblasti, která není běžně příliš náročná. Švýcarskou hrou je označován trénink, při kterém je v mapě pouze oblast kolem kontroly, ostatní pokrývá bílá barva. Cílem je přesný běh podle buzoly, odhad vzdáleností a správná dohledávka. Koridorový trénink je na způsob linie, při kterém je na mapě pouze úzký pruh, takže klade větší důraz na správné provedení a sledování přesné pozice. Při chybě se dostanete do oblasti, z které bude velmi těžké se vracet zpátky do koridoru. Kombinací všech těchto, ale i dalších technik, vznikl trénink kombotech, kde část tréninku je koridor, který může přejít na švýcarskou hru, posléze na vrstevnicovou mapu nebo oblast bez cest. Řada expertů také připomíná, že důležitým faktorem ke zlepšení mapové techniky, je přímo vytvářet mapy v terénu, tedy mapovat, nebo se o to alespoň pokusit. Nemusí to být jen o vytváření nových děl, ale třeba i revize starších map.
Kde a jak trénovat?
Chcete se zdokonalit v mapové technice nebo nemáte ještě dostatek zkušeností s mapou? Jedna poučka říká, že nejlepším tréninkem je závod, ale to rozhodně ne vždy platí. Na stránkách www.zacitorientak.cz můžete najít nejbližší areál pevných kontrol, výukovou mapu nebo i klub, kde můžete nalézt nejbližší akce, které jsou v daném regionu chystány. Většina klubů pořádá kromě pravidelných tréninků i soustředění, kde se dá za víkend stihnout i šest mapových tréninků. Mapová technika se dá rozvíjet i z pohodlí domova. Malé děti, které ještě mapu neovládají, se nejdříve „na suchu“ učí mapové značky, piktogramy, následně řeší různé úkoly (jaká kontrola je výše, nejkratší trasa, představivost). To samé ale platí i pro dospělé. Pro nácvik postřehu, zapamatování a dalších činností se také řeší různé kvízy, IQ testy nebo testy pozornosti.
Text: Jan Picek | Foto: ČSOS
