Hraju si a běhám

Hraju si a běhám

Každý, kdo miluje běh, alespoň v koutku duše touží svou posedlost předat i svým potomkům. Jak je k běhu nejlépe vést a jak podpořit jejich všestranný tělesný rozvoj, na to se zaměříme v novém seriálu. Dnes se blíže podíváme na předškoláky.

Zkoušeli jste někdy pozorovat při hře skupinku předškoláků? Pak možná zjistili, že u dětí této věkové kategorie při spontánních činnostech prakticky neuvidíte chůzi. Buď si hrají na místě, anebo běhají. Běh je pro ně naprosto přirozený pohyb a pokud mají prostor, zvládnou bez známek únavy za den naběhat velmi slušnou vzdálenost.

Předškolní věk se navíc vyznačuje další důležitou charakteristikou – přirozenou potřebou pohybu. Až na malé výjimky tak není třeba děti do pohybu nutit, stačí jim dát prostor a budou se hýbat samy. To jinými slovy znamená poskytnout jim co nejvíc možností, jak si hrát venku, protože v obýváku se toho moc naběhat nedá. A nejlepší ze všeho je pobyt venku ve společnosti vrstevníků, protože čím více dětí pohromadě, tím více pohybu.

Kdo tam bude první!

To samozřejmě neznamená, že byste se do pohybového rozvoje svého dítěte neměli zapojovat vůbec. Konkrétně v případě běhu je však nutné mít na paměti, že i když toho jsou předškoláci schopní za den naběhat spoustu, a navíc v celkem svižném tempu, jejich tělo ani psychika nejsou stavěny na dlouhodobou monotónní zátěž.

Pokud máte doma dítě v tomto věku, určitě jste zažili následující situaci: Jdete na výlet, potomek se sotva vleče, kňourá, že už nemůže, že ho bolí nožičky, že chce chvilku nést… Najednou ale zahlédne něco zajímavého, v tom momentě zapomene na únavu a vystřelí, že mu sotva stačíte. A to je právě ono – příčina jeho únavy nebyla v celkovém objemu a intenzitě zátěže, ale v její monotónnosti.

Když tedy chcete, aby vaše dítě urazilo nějakou delší vzdálenost a ve slušném tempu, je naopak žádoucí do ní vkládat úseky běhu. Ovšem musíte vždy vymyslet něco, co ho bude k popoběhnutí motivovat. Nemusí to být nic sofistikovaného, většinou stačí maličkost typu: „Koukněte támhle na ten obří kámen, kdo bude první nahoře!“ Skvělá věc je také jakákoliv šipkovaná, třeba spojená s hledáním pokladu, popřípadě i nějakými úkoly cestou. Obzvláště ve větší skupině jsou děti často schopné se neuvěřitelně nahecovat a celou trasu uběhnout.

Zaměřte se na obratnost

Co ovšem v tomto věku smysl nemá, to je jakýkoliv systematický běžecký trénink. Každá pohybová schopnost má totiž svoje tzv. senzitivní období, tedy věk, kdy je možné, a dokonce žádoucí, ji rozvíjet (více si o tomto tématu povíme příště). Vytrvalost přitom přichází na řadu poměrně pozdě, v podstatě až ve starším školním věku. U předškoláků je navíc předčasné se zaměřovat i na rozvoj rychlosti, takže jediné, co má opravdu velký smysl rozvíjet, je obratnost, koordinace pohybů a vůbec všeobecný motorický rozvoj.

K tomu pak využíváme především pohybů, které jsou pro dítě zcela přirozené, a pokud možno v rámci hry. Nemusí jít ale nutně o soutěž, předškoláci sice soutěživí jsou, ale zdaleka ne tolik, jako školáci. Často tak může být efektivnější zařazovat pohybové aktivity do společného „hraní si na něco“

Rozvíjejte celé tělo

Výše zmíněný běh je pro děti skvělý, protože jde o přirozený pohyb, ve kterém se zapojuje velký počet svalových skupin. Kromě toho je ale vhodné se zaměřit i na následující aktivity:

Házení – pro malé děti je to skvělé motorické cvičení, které zároveň účinně a zcela přirozeně posiluje šikmé břišní svaly.

Skákání – nejde o cílený rozvoj odrazové síly, spíše se zaměřujeme na obratnost a koordinaci. Je potřeba, aby se dítě naučilo vůbec efektivně odrazit, rozlišit odraz z jedné a z obou nohou, skákat po jedné noze… (Tipy na hravá odrazová cvičení najdete v rámečku.)

Zpevnění trupu – k tomu mohou posloužit různé hry na zvířátka – kočičku (lezení „po čtyřech“ na kolenou), pejska (totéž, ale po chodidlech), raka (po čtyřech břichem vzhůru), kraba (totéž, ale stranou), zajíčka (ve stoji roznožném nejprve přehmátneme rukama dopředu a poté po odrazu přeneseme obě natažené nohy až k pažím)…

Základní gymnastické prvky – určitě nezapomeneme na kotoul, pokud jej děti nezvládnou v předškolním věku, učí se jej mnohem obtížněji. Můžete zkoušet i různé houpání či ručkování na hrazdě apod.

Obratnost spojená s rychlostí – různé opičí dráhy apod.

Hravá odrazová cvičení

Když máte k dispozici kus asfaltu a křídu, nemusíte jen skákat panáka. Zkuste třeba následující hry:

Skákací kameny: Asfalt se proměnil v bažinu. Namalujte do řady za sebe kolečka v různých vzdálenostech – to jsou kameny po kterých je nutné bažinu přeskákat. Některé mohou být větší (pro odraz z obou nohou), jindy zařaďte třeba několik menších za sebe pro střídavý odraz z jedné nohy.

Skákací šnek: Namalujte velkou spirálu a mezi čarami, které ji tvoří, vytvořte příčnými tahy jednotlivá políčka. Vznikne tak jakýsi žebřík stočený do spirály. Do políček pak malujte na přeskáčku různé tvary (kolečko, čtverec…). Úkolem dětí je dostat se do středu spirály tak, že budou skákat vždy jen na políčka označená jedním symbolem. Symboly můžete zaměnit třeba za barvy, pokud je chcete u dítěte procvičit, u starších předškoláků za písmenka…

Na školce záleží

Ve školce tráví dítě většinu dne, takže výběr předškolního zařízení je pro jeho pohybový rozvoj zásadní. To, jestli se jezdí na plavání nebo jsou k dispozici další pohybové kroužky, však není až tak zásadní – zaberou jen pár hodin do týdne. Důležitější je, jestli mají děti dostatek příležitostí k ničím neomezovanému pohybu venku.

Pokud máte v okolí na výběr více školek, choďte okolo nich co nejčastěji na procházku a sledujte následující:

Chodí děti ven i v horším počasí? Pokud je uvidíte na zahradě, jen když svítí sluníčko, je pravděpodobné, že na podzim a v zimě budou trpět nedostatkem pohybu.

Mají možnost se svobodně pohybovat? Pokud se vzduchem nesou příkazy typu: „Nelítej“, „Zpomal“, „Dávej pozor“, je to špatně. Rovněž procházky, při nichž jsou děti ve dvojicích a sunou se  šouravým tempem, k pohybovému rozvoji moc nepřispějí.

Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock