Řada běžců v zimě vyráží zlepšit svou vytrvalost do bílé stopy. Pro mnohé ale zůstává nezodpovězená otázka, zda je lepší běhat klasicky nebo bruslit a která z technik je fyzicky a technicky náročnější. Velice záleží na pohledu, ze kterého budeme obě techniky porovnávat.
Často dochází k porovnávání tří nejvíce využívaných tréninkových prostředků na rozvoj vytrvalosti, dvou letních – běh a cyklistika, a jednoho zimního – běh na lyžích. Pokud je budeme srovnávat podle složitosti techniky, která může mít na tréninkový efekt vliv, nejsnazší je jízda na kole, následuje běh, ale nejnáročnější je běh na lyžích.
Vysvětlení je naprosto jasné. Pomineme-li, že klasická technika a bruslení, vyžadující odlišné vybavení, má každá z obou technik i různé způsoby běhu, které lyžař musí umět aplikovat podle rychlosti a členitosti terénu. Jiné způsoby se používají při jízdě po rovině a jiné při jízdě do kopce. Navíc k práci dolních končetin je potřeba přidat i práce těch horních, a ještě jejich společné pohyby náležitě zkoordinovat.
Porovnání energetického výdeje u běhu, jízdy na kole a běhu na lyžích
| Běh | Energetický výdej při běhu je v rozmezí od 2 394 kJ/hod při rychlosti 8 km/hod do 4 662 kJ/hod při rychlosti 15 km/hod. Je ovlivněn rychlostí běhu, sklonem terénu, dobou trvání a úrovní trénovanosti. |
| Jízda na kole | Energetický výdej při jízdě na kole je při rychlosti 10 km/hod přibližně1 140 kJ/hod. Je závislý na frekvenci šlapání, na použitém převodu, na vybraném terénu, době jízdy, délce trasy a tělesné hmotnosti. |
| Běh na lyžích | Energetický výdej při běhu na lyžích se pohybuje okolo 2 100 – 2 700 kJ/hod. Je závislý na vybavení (lyže), době trvání, kvalitě sněhu, rychlosti pohybu a povětrnostních podmínkách. V chladnějším počasí se také zvyšuje výdej energie, kterou tělo musí vynaložit na udržení optimální tělesné teploty. |
Začít je lepší klasickou technikou
Z pohledu turistického pojetí běhu na lyžích je snazší klasická technika. Především z toho důvodu, že práce horních a dolních končetin u střídavého běhu dvoudobého vychází z prosté chůze, od níž se odlišuje jen frekvencí pohybu, pohybovým rozsahem a velikostí odrazové síly.
Střídavý běh dvoudobý
Ve sportovním a samozřejmě závodním pojetí jízdy je technika střídavého běhu spojená se správným načasováním odrazu a jeho technickým provedením. Právě načasování odrazu je často problém i u některých méně zkušených závodníků. Aby byl totiž odraz účinný, musí být proveden ve správný okamžik, kdy je prostřední část skluznice opatřená odrazovým voskem nebo jinou úpravou skluznice pro odraz (šupiny nebo mohérový pás) maximálně zatížena.
Samozřejmě s tím souvisí tvrdost lyže, která by měla odpovídat hmotnosti lyžaře, ale i kondiční příprava lyžaře, který musí lyži před každým odrazem snížením v kolenou zatížit, aby se odrazový vosk dostal do kontaktu se sněhem. Přesněji, aby se po zatížení vryly sněhové vločky do vrstvy odrazového vosku, čímž se zvětší opora pro odraz. Aby ji ale lyžař maximálně využil, měl by mít dokonale přenesené těžiště těla právě na odrazovou nohu, aby bylo docíleno maximálního zatížení lyže. Zároveň je třeba mít těžiště těla co nejvíce vpředu, aby se směr odrazu promítl co nejvíce do horizontální složky (vodorovné, tj. směrem vpřed). Pokud to tak není, většina odrazové síly směřuje do vertikální složky, nahoru, což se nedá ke zrychlení příliš využít. Lyžaře to sice stojí určité vynaložené úsilí, ale výsledek je téměř nulový.
Jak by taková poloha měla vypadat? Vzpřímený postoj, celý trup mírně nakloněn vpřed a mírné pokrčení v kolenou. Při pohledu shora, což si lyžař může snadno zkontrolovat, by mělo být koleno nad špičkou vázání. Důležitý je náklon holeně vpřed, aby se docílilo maximálního využití odrazu. Pak už jen stačí zkoordinovat odpich pažemi s odrazem nohy, které by měly proběhnout současně – pravá paže s levou nohou a naopak.
Z hlediska zatížení dýchacího a oběhového systému je klasická technika náročnější, neboť na provedení odrazu je třeba vyvinout větší odrazovou sílu. Tím, že probíhá ze zastavené lyže, je také celkový pohyb lyžaře značně nerovnoměrný, což více zatěžuje svaly zabezpečující odraz nohou nebo odpich pažemi.
Soupažný běh jednodobý
Poněkud snazší se jeví soupažný běh jednodobý, při kterém dochází ke střídání odrazu nohy s následným soupažným odpichem pažemi (obě paže současně). Velkou výhodou u tohoto způsobu je soupažná práce obou horních končetin, kde lze při odpichu zároveň využít i břišní svalstvo.
Čím více svalů je možné u běhu na lyžích využít, tím je samozřejmě větší efektivita pohybu, rychlost a více se využívá setrvačných sil. V současné době je v závodním lyžování i na lyžařských maratónech fenoménem využívat při jízdě klasickou technikou jenom práci horních končetin při odpichu (jízda soupaž), což je ale pro větší efektivitu podmíněno výrazným předklonem trupu, důsledným zapojením břišního svalstva za podpory pokrčení dolních končetin v kolenou. Odraz nohou se vůbec nevyužívá, běžecké lyže nejsou opatřeny odrazovým voskem ani jinou úpravou skluznice pro odraz.
Na první pohled technika jednoduchá, ale to jenom za předpokladu využití všech těchto pohybových činností v dokonalém provedení.
Bruslení pro lepší lyžaře
Bruslení se od klasické techniky odlišuje především prací dolních končetin, při níž je odrazová síla směřována šikmo stranou do směru budoucího skluzu lyže v odvratu (špičky lyží od sebe). Obě horní končetiny pracují při odpichu současně s odrazem nohy a směr obou holí je téměř vždy nasměrován do směru budoucího skluzu lyže.
Výhodou při bruslení je důkladná opora pro odraz, kterou tvoří celá vnitřní hrana dovnitř nakloněné lyže. I zde je ale odraz limitován důsledným zatížením lyže po celou dobu. Rovnováha s důkladným přenášením hmotnosti z lyže na lyži je důležitá z pohledu udržení těžiště těla co nejdéle na skluzové lyži. Jedině tak je možné co nejvíce využívat odrazovou sílu co nejdelší dobu do následného dlouhého skluzu. Nedostatečné přenesení těžiště těla má za následek kratší skluzovou fázi, která je pak příčinou nedostatku času na přípravu pro další odraz. Ten je pak nedokonalý a neefektivní. Proto je důležité v lyžařské průpravě se často věnovat právě rozvoji rovnováhy.
Po ukončení odrazu se přenáší těžiště těla na druhou lyži, kterou bychom měli položit na sníh celou plochou skluznice, abychom co nejvíce využili její skluznost. Brzké překlopení skluzové lyže na hranu znamená ztrátu rovnováhy a následně i rychlosti. Pro lepší efektivitu při jízdě proti klasické technice je důležitá skutečnost, že odraz při bruslení probíhá při skluzu, lyže se jako u klasické techniky nezastavuje. Celkový pohyb při jízdě je podstatně rovnoměrnější.
Nejvíce se využívá bruslení dvoudobé, především v pomalejší jízdě na rovině nebo do kopce. Při jednom odrazu nohy dochází k soupažnému odpichu, při druhém odrazu se paže vykyvují zpět dopředu. Ve větších rychlostech po rovině nebo u trénovanějších lyžařů do mírného svahu se používá bruslení jednodobé, při kterém dochází k soupažnému odpichu na každý odraz nohy. Další způsob pro jízdu do strmějších kopců je charakterizován střídavým odpichem.
Porovnání klasické techniky a bruslení
| Klasická technika | Bruslení |
| Paralelní postavení lyží pro odraz i skluz. | Odvratné postavení lyží pro odraz i skluz. |
| Odraz probíhá z plochy skluznice s odrazovým voskem. | Odraz probíhá z vnitřní hrany lyže. |
| Lyže se při odrazu zastavuje. | Lyže se při odrazu nezastavuje. |
| Pro odraz mažeme odrazové vosky do odrazové zóny skluznice, pro skluz mažeme skluzové vosky v přední a zadní části skluznice. | Lyže se připravují jenom na skluz, skluzové vosky se nanášejí po celé délce skluznice. |
| Svalová síla horních končetin u střídavého odpichu odpovídá přibližně 10–20 % tělesné hmotnosti. | Svalová síla horních končetin u bruslení odpovídá přibližně 50–60% tělesné hmotnosti. |
| Maximální rychlost jízdy u klasické techniky u závodníků je přibližně 5–6 m/s. | Maximální rychlost jízdy při bruslení u závodníků je až 10 m/s. |