Blížící se maraton znamená výzvu pro řadu běžců. Někteří z nich se už těší, že si po něm koupí nové boty, protože na jejich běžeckém „kontě“ přibude pěkných pár kilometrů. Mezi českými běžci totiž letí pokladničky, do nichž si spoří penízky za uběhnuté kilometry.

Facebook a další sociální sítě slouží běžcům nejen k tomu, aby tam sdíleli své běžecké výkony, navzájem se motivovali a přispívali svými zkušenostmi z oblasti tréninku či výbavy. Díky nim se také lavinovitě šíří některé zajímavé, s běháním související trendy.

Kupříkladu má dnes díky sociálním sítím každý správný běžec doma speciální věšáček na medaile – ti uvědomělejší dokonce se jménem. Další zase doma tapetují zdi startovními čísly. A zhruba od Nového roku se na Facebooku a Instagramu začaly množit diskuse o běžeckých pokladničkách, které fungují na jednoduchém principu: Čím víc člověk běhá, tím víc peněz v pokladničce má.

Pětikačku za každý kiláček

A jakým způsobem běžci do kasiček spoří? Nejčastější je jednoduchý přepočet, kdy se jeden uběhnutý kilometr rovná jedné koruně do prasátka. Někdo dává více, nejčastěji pětikorunu. „Dávat 5 Kč za km, tak mám za rok přes 20 000,“ směje se například jeden z našich fanoušků na facebooku Pavel Vachula. Ještě že se v Česku nestihlo zavést Euro, chtělo by se dodat.

Nicméně možností, jak spořit, je celá řada a vlastním invencím se meze nekladou.

Podle čeho sypat korunky do prasátka?

Nejčastěji běžci ukládají do pokladniček peníze podle klíče „koruna (nebo pětikoruna) za každý uběhnutý kilometr“. Možností je ovšem mnohem více:

– Do některých kasiček jdou namísto uběhnutých kilometrů naopak jen pokuty za dni, v nichž dotyčný vůbec nevyběh.

– Někdo tak dává peníze i za jiné sporty, třeba podle času, po který se jim věnoval.

– Mnozí běžci mají různé kilometry ohodnoceny jiným způsobem: někteří do kasičky davají více peněz za každý kilometr uběhnutý v rámci závodu – třeba i deset korun. A za případný osobák pak vyplatí sami sobě bonus. Pravda, za pět stovek po maratonu běžecké boty nekoupí, ale jestliže byl trénink byť jen od začátku roku co k čemu, možná to už v součtu dá na nějaké botky v průměrné cenové relaci.

– A pokud se snažíš zhubnout, můžeš se kromě absolvovaných kilometrů odměnit za každý kilogram, který se ti povedlo z původní váhy shodit.

Od zavařovačky po designové kousky

Vzhled kasičky je pak ryze individuální, někomu stačí sklenice od okurek, někdo má designově zdařilý kousek, který má ve dně otvor, a tak ani není nutné ho rozbít jako tradiční prasátko, které ovšem také často přichází ke slovu. Obvykle je součástí kasičky i legenda, kolik peněz a za co se do ní vkládá. A zruční kutilové si pak sami vytvářejí vlastní, originální během inspirované kousky.

A protože platí, že kde je nabídka, tam obvykle bývá i poptávka, objevují se běžecké pokladničky stále častěji třeba na různých (nejen) běžeckých e-shopech. Větší výběr je zatím pochopitelně na těch zahraničních, první vlaštovky se však objevují i u nás.

Co si za to koupím?

Pokud jde o to, jak našetřené korunky investovat, tak běžci zřejmě nejradši investují do sebe – nejčastěji přitom šetří na boty, ti skromnější a vtipnější na tkaničky. Někdo si pořídí startovné třeba na zajímavý zahraniční závod, jiní se těší na pořádný mejdan na konci roku. Jsou i páry, které společně běhají, společně přispívají do kasičky a společně si užijí také naspořené peníze  – na konci měsíce vyrazí třeba na večeři, nebo po delším časovém období třeba na wellness víkend.

Objevují se ale i takoví uvědomělí běžci, kteří celý rok spoří, aby pak na jeho konci celou naspořenou částku věnovali na charitativní účely. A to už je samozřejmě příklad hodný následování!

Ne všechny to nadchlo

Kasičky ovšem mají i své četné kritiky. Někteří běžci říkají, že pokladničky vlastně nemají smysl, protože si tam běžec ukládá vlastní peníze.

„Mně to přijde jako blbost, postrádá to motivační faktor,“ shrnul názor celé skupiny běžců Martin Vrba. „Buď ty boty potřebuju a mám na ně, tak si je pořídím hned nebo nepořídím. K tomu žádná pokladnička nepomůže,“ uvedl zase svůj názor například Lukáš Hovorka.

Smysluplné by prý bylo, kdyby platil někdo jiný, třeba partner (i to není špatný nápad, třeba když chceš k běhu přitáhnout svou neběhající polovičku). Nicméně pokud někdo nezvládá šetřit, může to pro něj být způsob, jak mít po nějaké době nové boty či vybavení na běh „zadarmo“. A to vůbec nemluvíme o té radosti, když se potřebnou částku podaří nastřádat – člověk má pak pocit, že si ten nový kousek do výbavy opravdu zasloužil.

Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock