PROJEKT HAVAJ, epizoda 4: Ostrov tisíce tváří

Jaký je ostrov, který každoročně hostí ironmanské mistrovství světa? Havajský Big Island mnozí považují za ráj, pro triatlonisty se na jeden den změní v peklo. Tenhle ostrov má však mnohem víc tváří, které možná nejsou na první pohled viditelné, ale podepisují se na atmosféře celého závodu. Je tu čtvrtá epizoda Projektu Havaj.



Jsou čtyři hodiny ráno a havajský ostrov Big Island, který se už v sobotu 12. října stane scénou pro mistrovství světa Ironman, je stále ponořen do tmy. Nasedáme do bílého pickupu Nissan a odjíždíme směr sopka Mauna Kea, na jejímž vrcholu ve výšce 4 207 metrů bychom chtěli zastihnout východ slunce.

Je totiž pátek, do závodu zbývá jediný den a pro nás se jedná o poslední možnost, jak si prohlédnout nejen ironmanskou trať, ale také její okolí, abychom lépe pochopili, co závodníky čeká a co je sem táhne.

Střet s ochránci sopky

Jenže když přijedeme na úpatí Mauna Key, naše cesta končí. Odbočka na vrchol této dominantní sopky je obklopena jejími „ochránci“. Ti se snaží zabránit tomu, aby na vrcholu vyrostl už čtrnáctý teleskop, který by měl být největší na světě. Vzhledem k minimálnímu světelnému smogu je totiž tento ostrov perfektní pro poznávání vesmíru.

Ochránci pod sopkou Mauna Kea. Foto: Markéta Navrátilová

Jenže některým domorodcům se rozhodnutí vlády a vědecké obce nelíbí, a tak u odbočky na sopku postavili stanové město připomínající základní tábor pod Mount Everestem. „Jsme tady už 91. den a neodejdeme, dokud se to nevyřeší,“ vypráví mi Michel, jedna z ochránkyň.

Před malou chvílí mi tahle malá zavalitá Havajka zakázala filmovat jejich ranní rituál, při kterém se jako každé ráno za svítání seřadili pod řadou světových vlajek do čtyřstupu a prostřednictvím havajských tradičních písní se modlili k bohyni Pele za svou věc.

Vlajky ve stanovém táboře ochránců Mauna Key. Foto: Markéta Navrátilová

Nad jejich hlavami je v mracích schovaný vrchol Mauna Key, jejíž kužel je pokrytý travnatými stráněmi, na které skokově navazují černá lávová pole. Na nich je jasně patrné, kudy se před lety valila láva. Když vystydla, přetvořila se v ohromující útvary, mezi kterými jako zázrakem prorůstají trsy trávy a jiné rostliny.

Přes zelené pláně

Vracíme se zpět na pobřeží a sjíždíme dolů. Černá silnice s charakteristickou žlutou čárou uprostřed vede nádhernými travnatými pláněmi. Pohupuje se po kopečkách a vede mezi malými sopečnými krátery porostlými zelení. Jen o kus dál se povalují mraky. Zdejší krajina chvíli připomíná africké rezervace, chvíli Pálavské vrchy (jen bez vína), chvíli Azorské ostrovy, chvíli je vyprahlá téměř jako pouštní krajina. Scény se mění před očima rychleji než v cestopisném filmu. A to nemluvíme o druhé straně ostrova, ve které je daleko víc lesů nebo pralesů.

Síždíme k oceánu do Hawi, maličkého městečka vzdáleného přibližně 90 kilometrů od Kony, ve které Ironman startuje. Právě sem musejí triatlonisté dojet na otočku. Jsme překvapeni tím, jaké má tohle město úžasnou atmosféru!

Podél hlavní ulice stojí domy jako vystřižené z westernových filmů, ale v havajském duchu jsou stejně barevné jako zdejší podmořský svět – modrý, žlutý se surfařskými prkny, zelený… Ve žlutém s růžovými detaily je kavárna, před kterou sedí místní u kafe a snídaně. A jsou mezi nimi i krajani.

Triatlonista Jakub Langhammer v Hawi. Foto: Markéta Navrátilová

Český triatlonista Jakub Langhammer, který ovšem na Ironmanu nestartuje, sem právě dojel z Kony tréninkově na kole. „Cesta byla hodně náročná. Foukalo, bylo horko, na trati jsou i kopce a hlavně poslední desítky kilometrů jsou hrozně jednotvárné, není se na co dívat a člověk se tak musí v hlavě sám nějak zabavit,“ usmívá se.

Kdo tady může sportovat?

Za chvíli nasedá na kolo a odjíždí zpět do Kony. My jedeme jen o pár minut později. A hned dáváme Jakubovi za pravdu: tady si cyklistiku nikdo nemůže užívat. Po pravé ruce je oceán, po levé se zvedají travnaté stráně a kolem silnice je rozpálené lávové pole, které při ostrém slunci žhne jako samotná láva. Takhle nějak si představuju povrch planety Merkur. Nikde není žádný stín. Jen postávání u krajnice je vysilující. Náročný fyzický výkon je pro běžného smrtelníka nemyslitelný.

Jak se přibližujeme ke Koně začínají se černá pole střídat se zelenou vegetací. Je neuvěřitelné, jak si zdejší příroda dokáže poradit s tak nevlídným podložím a časem ozdobí zelení i české kusy Big Islandu.

Před dojezdem do Kony se ještě zastavujeme na místě, do kterého se závodníci dostanou při běžecké části. K takzvanému Energy Labu poběží z Kony po dálnici vedoucí – jak jinak – dalším lávovým polem. Až seběhnou z mírného kopečka k oceánu, u něhož je čeká otočka. To místo je pojmenované podle přilehlé Natural Energy Laboratory of Hawaii Authority, což je vědecká výzkumná laboratoř zaměřená na oceány a hospodářství. Návrat odtud k dálnici je do kopečka a proslul jako nejzákeřnější úsek běžecké části, kde je možné závod vyhrát i ztratit.

Po závodě za želvami

Odtud už se pak triatlonisté vracejí do Kony, kde je čeká cíl. My ale dvanáctitisícovým městečkem, které je velké asi jako Vrchlabí, projíždíme a směřujeme dál na jih, už mimo trať havajského Ironmana. Přesto ale míříme na další místo, které je se závodem tak trochu spojené: na pláž Honaunau chodí závodníci druhý den po závodě plavat se želvami a povídat si o svých dojmech ze závodu.

Havajskou atmosféru tu nedotváří jen místní potetovaný Havajec, který nám radí, že pokud chceme plavat s delfíny, musíme sem přijít častě ráno, ale také původní domy v sousedním Národním historickém parku Pu’uhonua O Hōnaunau.

Jen o pár kilometrů severněji je další zajímavé historické místo: Monument kapitána Jamese Cooka. Slavný britský objevitel tu byl zabit domorodci při jedné ze svých cest. Je po něm pojmenované i město v bezprostřední blízkosti monumentu.

A aby byl historický výčet kompletní, dodejme, že původními obyvateli byli Polynésané, jejichž ostrov kolonizovalo Britské království. Že závodní město Kona bylo sídlem králů: žil zde i král Kamehameda, který sjednotil Havajské ostrovy, které jsou od roku 1897 padesátým státem USA.

Svítání na lávových polí pod sopkou Mauna Kea. Foto: Markéta Navrátilová

Co tu dělají? Skvělou kávu i pivo

Nad městem James Cook se rozprostírají kávové plantáže a kávové farmy, které produkují jeden z nejzajímavějších produktů tohoto ostrova. Lávové podloží totiž dává kávě zajímavou chuť. Dalším produktem je pak třeba pivo z Kony, které je lehké a má nádherný ovocně-exotický nádech.

Je čas vydat se zpět do Kony a věnovat se závodu. Havaj je plná skvělých míst a není možné je všechny objevit za jediný den. Když tu budeš, vydej se do zeleného údolí Waipio, do kterého jezdili relaxovat králové: pasou se tu divocí koně a především tu uvidíš největší havajské vodopády – voda při nich padá ze 400 metrů.

Nejnavštěvovanějším místem Big Islandu je pak Hawaii Volcanoes National Park, který je naprostým kontrastem k výše popsanému Waipio. Není zelený, ale spálený. Není v něm voda, ale láva. Jeho centrem je totiž činná sopka Kilaluea, k jejímuž žhavému srdci se lze přiblížit.

Ostrov tisíce tváří

Big Island má tisíc tváří. O některých se říká, že připomínají ráj, jiné připomínají peklo. Všechny jsou ale nádherné. Chvíli jsi v rozpálených lávových chvílích, chvíli v hluboké džungli, chvíli jsi na pláži, chvíli ve 4000 metrech na Mauna Kee. Chvíli prší (téměř každý den na chvíli sprchne), ale za pár minut už zase pálí slunce.

Jediné, co to všechno spojuje je usměvavá a tak nějak pomalá nálada Havajců. Ve svých obrovských pickupech, jejichž motory sežerou během jedné cesty víc nafty, než kolik jí stačí Gretě na za celý rok, vám dají možnost přejíz silnici za každých okolností. Nikam nespěchají. Usmívají se na vás, zdraví, povídají si s vámi. Jejich pohodová nálada je nakažlivá. Jejich filozofii definují slova Hoa aloha e komo mai, čili „Příteli, nech vstoupit svou lásku“.

PROJEKT HAVAJ

První díl najdete zde.

Druhý díl si pusťte zde.

Třetí díl si přečtěte a pusťte zde.