První mistrovství republiky organizované českou asociací překážkových běhů – OCRA CZ. Od pátku 24.8.2018 do neděle 26.8.2018 se skokanské můstky v Harrachově a jejich okolí stalo dějištěm boje o mistra a mistryni v překážkovém běhu.

Cílem OCRA CZ bylo sjednotit jednotlivé organizátory překážkových běhů na akci, kde dostali možnost předvést své překážky a propagovat tím svůj závod. Pro letošní rok se k vizi #OCRunited, tedy sjednotit jednotlivé organizátory, připojily závody Predátor, Excalibur a Wilsonka race. Musím říct, že všichni tito organizátoři dovezli náročné a zároveň zajímavé překážky, které byly doplněny dvěma překážkami evropského leadra v tomto oboru (Brugging en Rouggor) a překážkami s dílny OCRA CZ, které byly postupně zveřejňovány na facebookovém profilu OCRA.

Lokalita slibovala kopečky a organizátor slíbil výběh můstku K120 jako cílovou rovinku. Obojí bylo do puntíku splněno a jako bonus se přidaly i běžecké úseky v okolí Harrachova a vodní radovánky v Mumlavě. Slíbena byla vyšší náročnost překážek, ale zároveň to neměl být Ninja faktor, jako tomu bylo na ME v Dánsku. I to bylo podle mého mínění splněno a překážky byly náročností skvěle vyvážené, datelné a natrénovatelné.

Do elitní kategorie se bylo třeba kvalifikovat z OCRA žebříčku za rok 2017 nebo za rok 2018. Do kategorií Age Group kvalifikace třeba nebyla, ale bylo to určeno závodníkům, kteří šli na čas. Pro ty, co si to chtěli pouze zkusit, byla určena kategorie OPEN, která ale již nebyla hodnocena.

Zde se dočtete o boji v elitních kategoriích, já v této reportáži popíšu své osobní pocity.

Závod 3K v pátek odpoledne z pohledu účastníka

Nejsem blázen, ctím zásady regenerace, tak přece nepoběžím dva závody ve dvou dnech a navíc takto náročné. Nakonec mi to ale přece jen nedalo, a když už jsme se 4 hodiny drkotali z Olomouce do Harrachova, tak jsem na poslední chvíli přikoupil i registraci na závod 3K.

Petr Vinický nám prezident OCRA CZ a ředitel závodu v jedné osobě provedl před závodem výklad pravidel, popsal krátce trať a zmínil povinné překážky, jejichž překonání je podmínkou pro umístění ve výsledkové listině. Atmosféra uvolněná, pohodová, nikde žádné známky nervozity nebo nezdravé rivality.

Zhruba hodinu před starty přišla průtrž mračen a tak se z trati 3K stal extrémní překážkový závod. Mokré překážky velmi ovlivnily průběh závodu a tak trestné raky prováděli i ostřílení závodníci, kteří by jinak překážky dávali s prstem v nose.

Je 17:40 a startuje moje vlna AGE Group 35-39. Není nás moc a tak se v prvním kopečku dostávám do vedení. První překážkou je nošení pytlů (cca 35 kg zátěže), se kterými se po krátkém okruhu na sjezdovce můj náskok ještě mírně zvýšil. Běželo se mi celkem dobře a rychle se dostáváme po pár překážkách do festival arény, kde jsou za sebou tři překážky od Predátora.

Ty jsou pro mě bohužel smrtelnou kombinací a v tuto chvíli se v umístění propadám a zároveň ztrácím přehled, protože jsme se již promíchali s předcházejícími vlnami. Můj náskok nebyl zrovna velký, jak jsem rychle zjistil. Zhruba v polovině trati cítím, že absolvovat závod 3K nebyl dobrý nápad a že se pravděpodobně zbytečně zničím před sobotním hlavním závodem. Nadávám si, ale zároveň se nevzdávám a snažím se bojovat. Série neúspěchů pokračuje i těsně před cílem, a když nejsem ani na šestý pokus schopen vyskočit na lano na Big wall propadám depresi. Proboha co budu dělat zítra?

Před cílem nasazujeme pohon 4×4 a vydáváme se do 150 m dlouhého úseku na můstku K120, přičemž nastoupáme převýšení 60 m. Jestli počítám správně je to sklon 40%.

Nezastavuju se, dávám do toho zbytky sil a v cíli mě čeká překvapení. Doběhl jsem si pro 3. místo v kategorii mužů 35-39 let. Náročnost tratě se deštěm znásobila a tak jsem nebyl jediný, komu se na překážkách nedařilo.

Při vyhlašování výsledků za tmy a pořádného lijáku je opět perfektní atmosféra a jsem organizátorům vděčný, že se jim podařilo dostat na jednu akci republikovou špičku v OCR. Na druhou stranu je pravdou, že mistrovství republiky by si zasloužilo alespoň nějaké stupínky a možná i lepší světlo pro vyhlašování výsledků, protože již byla tma.

Déšť pokračoval i v noci a chystal nám trať na další závodní den. V noci spím klidně, už jsem sem nejel zbytečně a zakusil jsem si individuální úspěch na této akci.

Závod 15K sobota dopoledne z pohledu účastníka

Je tu ráno a tak jdu na hlavní závod, na který jsem se několik měsíců snažil připravit. Překvapivě mě po předcházejícím dni nic nebolí a cítím se dobře. Mám strach z křečí, které mě provázely v podobném terénu na Monínci a tak zoufale sháním tekutý hořčík, ale nikde se nedá koupit. Zachraňuje mě rozhodčí Josef Žižka, který mi před startem jeden dává ze svých zásob. Za to mu dodatečně opravdu děkuji.

Před závodem dostaneme od Petra stejně jako v pátek výklad pravidel, krátký popis trati a instrukce o povinných překážkách, jejichž překonání je podmínkou pro umístění ve výsledkové listině. Povinných překážek přibylo, ale věřím, že žádná z nich není tak náročná, abych ji nedal a tak jsem celkem klidný.

Je tu start a opět se rozbíháme z kopce dolů. Bylo nás o něco více než včera a tak jsem pod kopcem na nějakém šestém místě. Bylo to jako sprint na 100m. V prvním kopečku a při nošení pytle na asi 300 m okruhu na sjezdovce se opět dostávám do vedení, protože silové věci jsou moje doména. K mému překvapení mě ale ladně předbíhá jeden ze závodníků bez trička (Martin Holubář) a protože ho neznám a závodníků bez trička ten den předběhnu několik, nemám vůbec ponětí jestli jsem ho doběhl nebo ne. To se ukázalo až v cíli. Na wieveru dobíháme poslední borce z předcházející vlny (30-34 let) a abychom se nezdržovali, Martin i já jdeme do prostřední řady. Martin překážku překonal strašně rychle a já jsem se na ní jaksi zasekl, čímž už jsem zase zdržoval borce za sebou. Za to se dodatečně omlouvám a příště raději počkám, až na mě bude řada a nebudu se cpát někde doprostřed.

Následuje běžecká část, kde překonáváme pár překážek, včetně balanční kladiny, která dost lidí určitě dokázala potrápit, ale já jsem ji dal díky zkušenosti z excalibur race napoprvé. Dostáváme se do festivalky a opět jsou tu překážky od Predátora. Rybí schůdky ani totemy jsem opět nezvládl a tak jsem si znovu procvičil raka popředu.

V tuto chvíli se přede mě dostalo několik lidí z mé vlny a tak jsem již naprosto ztratil přehled o svém umístění. Hned po trestu jsem si začal brát své umístění zpět, ale předběhl mě Martin Kopřiva z Trailpoint, který byl na tom běžecky jednoznačně lépe. Nějakou dobu jsem se ho snažil držet a na překážkách náskok snižoval. Přišel 1,4 km dlouhý výstup do sjezdovky, kde jsem se chvílemi rozbíhal a díky tomu jsem postupoval pořadím a předbíhal. Martin Kopřiva mě v tuto chvíli táhl a motivoval, protože byl přede mnou stále zhruba ve stejné vzdálenosti. Při následném seběhu mi ale utekl a protože se blížil zhruba 12km viděl jsem to už ztraceně.

 

Následovala řada překážek včetně těch od Excalibur race i od Wilsonky, které jsem už šel čistě a najednou za sebou uviděl Martina, který se na některé z překážek musel zadrhnout.

Raky jsem si dal nakonec ještě dvakrát. Jednou na multiringu od Brugging a podruhé na přelízání kůlů ve festivalce.

Je ale pravdou, že jsem to zkusil jen jednou, protože zkušenost z předcházejícího dne mi říkala, že se jedná o ztracený čas zkoušet to vícekrát.

Tentokrát jsem vyskočil bez problémů i na big wall a po překonání jeho 3,6m výšky jsem opět v režimu 4×4 valil do můstku K120. Povzbuzování závodníků, kteří již sestupovali dolů, bylo neskutečné a nedovolovalo mi zastavit a tak jsem po 2:20 hodinách stanul v cíli a musím říct, že méně vyčerpaný než předcházející den.

V cíli jsem zjistil, že Martin Holubář si zaběhl svůj závod pro titul v naší kategorii a já jsem se umístil na druhém místě. Tím mu dodatečně ještě jednou gratuluji. Pro třetí místo si „dolezl“ na můstku Tomáš Vyčichlo, kterého jsem se tím snažil při výstupu na můstek povzbudit.

Hodnocení závodu parádní, lepší jsem asi neběžel. Pocit dobrý, i nějaké síly zůstaly, škoda handicapů od Predátora, asi budu muset vyjet na jejich závody, abych natrénoval. Náramek za překonání povinných překážek ale zůstal, takže spokojenost. Na občerstvovačkách jsem si dával sůl a pil ionťáky. Zhruba po hodině závodu jsem vypil magnezium. Přesto i tak jsem již na konci křeče v lýtkách chvílemi cítil a myslím, že moc nechybělo a měl bych je naplno.

Závěrem

V neděli se ještě běžely štafety, ale těch jsem se již neúčastnil a přesunoval se domů.

Gratuluji všem, co doběhli závod s náramky, ale hlavně bez zranění. Gratuluji šampiónům v elitní kategorii, protože jsou prostě někde jinde než já. Výkony Jirky Vacíka, Richarda Hynka, Pavla Hrdiny, Tomáše Tvrdíka, ale i dalších jsou pro mě neuvěřitelné a obdivuji je.

Gratuluji také holkám Terce Schejbalové, Zuzce Šaškové a Anně Pavelkové a všem dalším co se umístili ve věkových kategoriích.

Děkuji OCRA CZ v čele s elitním závodníkem Petrem Vinickým a Kristýnou Hůrkovou za uspořádání této akce a za to, že posunují náš sport dále.

Tento závodní víkend hodnotím na výbornou. Atmosféra perfektní, zázemí pro daný počet účastníků dostatečné, nasazení i nadšení organizátorů jedinečné, dobrovolníci na překážkách dávali instrukce jasně a srozumitelně, překážky byly zajímavé, náročné a přitom ještě vyvážené, profil tratí a jejich náročnost odpovídající závodu takovéto úrovně a sortiment na občerstvovačkách dostačující (mimo chybějící magnezium).

Zahájení startů elity národní hymnou to a spousta dalších drobností tento závod udělaly velkým. Jen si myslím, že si závod zasloužil větší počet účastníků, protože kapacita závodů byla pod polovinou i větší mediální zájem.

Ještě na závěr musím říct, že za povolení hřebové obuvi jsem vděčný. Hřeby přece jen podržely na kamení v potoku, v prudkých sebězích i výbězích a určitě ten kdo je měl, měl velkou výhodu. Zároveň to zvyšuje bezpečnost závodníků, protože asi nikdo se nechce zbytečně zranit nepříjemným pádem. Věřím, že se touto cestou bude tedy OCR ubírat i nadále.

Libor – Run Magazine Team

Výsledky 3K
Výsledky 15K
Výsledky štafet

Informace o MČR v OCR v Harrachově